Sunflower Hour

Tragikomedie po kanadsku. Pseudo-dokument utahující si z homosexuality, křesťanství, šikany, schozofrenie a dalších "odchylek" od většinové společnosti. Vyhrocené, ale zároveň takovým zvláštním způsobem uvěřitelné, že nebýt několika skutečně divných scén a závěrečných titulků, uvažuju doteď, zda se to skutečně vše stalo. Věřím, že pro mnohé bude tento film už někde za hranicí vkusu, ale má zkažená duše si ho užívala, a i přes lítost, kterou jsem k některým postavám cítila, mi přišel velmi vtipný. (A to mnohem více než Borat, ke kterému jistě budou Sunflower Hour někteří přirovnávat.) (20.06.2011)

I tak může vypadat pomsta manželky... Před očima se nám rozvíjí příběh čtyř lidí, kteří mají určitou úchylku/fóbii a kteří se setkávají při velmi nepravděpodobné příležitosti. Pojetí dokumentu velice dobře daný námět rozpracovává a člověk si po skončení filmu říká - je to skutečnost nebo mystifikace? Temné stránky jednotlivých postav krásně kontrastují s použitými barvami, a přestože je vám některých líto, neubráníte se výbuchům smíchu... Rozhodně to není film, při kterém vypnete mozek a krásně si odpočinete, ale zároveň to není žádné psychologické drama, které by vás vymačkalo jako citrón. (18.06.2011)

Pokud vám nevadí slovní a vizuální porno-vtipy na téma teplé vody v dřezu, penetrace a neustálé opakování slova „faggot“, jste na správné adrese. Jinými slovy, koho neodradí úvodní rozhovor s fiktivním zakladatelem dětského pořadu Sunflower Hour, ten má možnost užít si falešný dokument až do konce. _Nespornou výhodou prvotiny Aarona Houstona zůstává, že i přes obhroublý humor nezůstává jen u něj. S pomocí dokumentární kamery předvádí paletu ztřeštěných a doslova úchylných a excentricky přemrštěných postav, které mají naoko jediný cíl: stát se loutkařem. Druhým (pro ně neznámým) cílem je pochopit sám sebe a pohnout se v životě dál. _Představitelé zkonstruovaného dokumentu jsou totiž všichni tak trochu mimo. Nebo hodně mimo, podle toho, jak moc šílené lidi znáte. Jejich charaktery jsou naskicované do obřích rozměrů a jsou právě oním spouštěčem vtipu a zároveň lehkého doteku hrůzy a zděšení. K žádné z postav (snad vyjma Davida) byste se nechtěli dostat moc blízko. Na to Aaron kašle. Detaily tváří vás k nim přibližují až nepříjemně blízko, skoro jako byste narušovali osobní prostor postav na plátně a ony zase váš. Správný dokument zachycuje emoce – i Sunflower Hour vám je naservíruje a bonusově emoce přesvědčivé. Jediná postava nemá tendenci vypadnout z role, čímž film získává na realističnosti a plastičnosti. Příjemně překvapili především Leslie a Satanáška. Konečně se někdo přiblížil reálnému zobrazení vnímání (a zastoupení) subkultury goth patnáctiletou dívkou. Její postava není zoufale trapná a nenutí vás mlátit hlavou o sedačku. Nevstoupí do příběhu jen proto, aby tam byla (což tvůrci tak často a rádi dělají) a nechová se, jako by tvůrci nikdy neměli co dočinění s puberťáky, kteří objevili „temný svět“. Lehkým zklamáním je příběh irského fanatika – přes veškerou snahu se jeho postava jeví nejplošeji._Tragikomické panoptikum plné bizarních postav nakonec ladně přechází ve výpověď čtyř životních osudů lidí zasažených jedinou událostí. A jak to tak u tragikomedií bývá, (většina) životních příběhů končí pozitivně. Nebo alespoň z větší míry pozitivně. Nakonec jediný, kdo dojde újmy, je Seamus. Nic proti, Seamusi, ale nemrzelo mě to, Jerry už mi pěkně brnkal na nervy. (19.06.2011)

O publiku na karlovarském filmovém festivalu se říká, že je velmi vřelé a odvázané. Projevuje se to například při již obligátním potlesku při odnášení mikrofónu před začátkem promítání, nebo při spontánních aplaudech v průběhu projekcí. Letos mi však tato vlastnost publika ne vždy úplně sedla. Příkladem je nekritický úspěch fimu Sunflower Hour a ovace, které vyvolala jeho projekce, z kterých byli překvapeni i samotní tvůrci. Těžko totiž říct, zdali takový film, tedy spíše taková lehká provokace natočená bez velkých ambic a za pakatel, kvalitou připomínající studentské cvičení si vůbec zaslouží projekci na mezinárodním filmovém festivalu. A ačkoliv jsem se několikrát zasmál, tak celkové se mi nelíbil ani jednoduchý a sprostý pubertální humor, podobný humoru například v seriálu Southpark. Mimo mísu je pak u takto amatérského a nízkorozpočtového snímku poukazovat na nevyrovnanost hereckých výkonů či slabé zpracování. Možná že kdybych byl náctiletej, nebo bych film viděl na nějakém festivalu studentských filmů, tak bych byl tomuto snímku nakloněnější. (12.07.2011)

Člověk by se až podivil, kdo všechno může strkat ruku do maňásků. Nešťastná parta čtyř smrtelníků se nedokáže vzepřít ponižování od svých nejbližších-bratrů, spolužáků, otce nebo zeleného maňáska, ale společná zkušenost jim nakonec pomůže překročit svůj vlastní stín a vyrovnat se se svými nedostatky. Film který neřekne nic zásadního, vizuálně neohromí, ústa se vám od smíchu také nezaseknou a chvíli pro vás příběh bude spíše utrpení, jehož závěr budete již od poloviny tušit. Zážitek ze Sunflower Hour ze mě vyprchal dřív, než jsem řekla borůvkovej koláč. (18.06.2011)