Hra

Nadčasová a momentálně více než aktuální záležitost. Věřím, že kdyby Ruben Ostlund vymazal posledních 15 minut, mohl se ve Švédsku v roce 2011 ocitnout pod palbou silné kritiky. V roce 2023 si silnou kritikou tak jistý nejsem, když nám Švédsko úpí pod tíhou válek všech možných drogových gangů. Opět originální pojetí, které ale v žádném případě nenudí. Jen ta kolébka mi vrtala hlavou celou dobu a asi jsem celou zápletku s ní nepochopil, avšak jde o nedůležitou komplementaritu. Skvělé vedení mladistvých herců-neherců! (05.11.2023)

Zahráme si takú hru: okradnem ťa o mobil, a budeme sa hrať na to, že som ho vyhral podľa regulárnych pravidiel vo férovom zápolení, ok? Aj keď je všetko od začiatku vyvolané na zastrašovaní a vyhrážkach. Veď pozrite, dospelí, okolo ktorých sa všetko odohráva, majú veci úplne na háku, prípadne situáciu zle vyhodnotia. Ale toto nie je analýza švédskej spoločnosti, to je generalizovane podané to, čo sa roky deje, bez ohľadu na farbu pleti ktorejkoľvek zo strán. Jednoducho, deti majú veľmi premyslené spôsoby dojebávania iných detí tak, aby sa im dospeláci do toho nesrali a naopak, aby sa naplno venovali podružným témam. Akou je napríklad prevážaná kolíska vo vlaku, podľa pridrbaných pravidiel blokujúca akýsi dav odniekiaľ niekam.  Neblokuje nič, okrem byrokraticky uvažujúcich myslí obslužnej mašinérie. (12.07.2021)

Östlund tnul do žhavého už ve svých režisérských plenkách a ne nadarmo lze říct, že trpčí reflexi švédské multietnické společnosti snad ani nelze natočit. Jediné, co mi v tomto pro české divácké oko netradičně natočeném dramatu chybělo, bylo větší zadostiučinění pro zdejší zápornou stranu sporu. Ovšem vzhledem ke konfliktní situaci v závěrečné scéně je velmi pochopitelné, že spravedlnost tu má krátké ruce. [viděno v Edisonline 16.7.2023] (16.07.2023)

Brilantní a skvěle natočená studie o síle konformismu. Östlund předkládá divákovi situace, které v nějaké podobě zná i spousta Čechů, jakkoli nejsou spojeny s tématem moderního přistěhovalectví. Režisér se příliš nesnaží ohledávat důvody jednání mladých vyděračů, čímž může vzbuzovat podezření z jednostranného či xenofobního způsobu myšlení. Domnívám se ale, že to není jeho cílem (jakkoli to xenofobního diváka bude v jeho stereotypech utvrzovat), myslím, že smyslem je poukázat na reálný problém spojený s kulturní apropriací a asimilací, ukázat ho tvrdě, nepřikrášleně, beze snahy někoho omlouvat. Skvělá je mimochodem i forma, jakou snímá: zpravidla ve větších celcích, v dlouhých statických záběrech, nejprve prázdných, poté zaplňovaných postavami a zase vyprazdňovaných. Kompozice jsou neobvyklé, ale efektní (a rovněž efektivní), neboť nejsou centralizované - část děje se přesouvá do okrajových oblastí záběru, aby se mohla mizanscéna v popředí teprve zaplnit, část je zase snímaná skrze odrazy ve skle apod. (03.08.2017)

nepříjemný film o zlých věcech a pro mě nejlepší Ostlund.  Hra se samozřejmě dá vnímat jako zrcadlo současné švédské společnosti, která se otevřela natolik, že jí nakonec multikulturalismus začne sžírat zevnitř a bude mít velký problém aby si to nějak narovnala (závěrečná scéna má silně kroutihlavý efekt). Taky se ovšem dá vnímat mnohem obecněji, protože děti se mezi sebou šikanují všude a nezáleží na barvě pleti ani zemi původu. Nejednou mi během sledování naskočily věci, které sem musel řešit před nedávnem ve škole svých dětí, z čehož mi nebylo vůbec dobře a o to silněji na mě Hra zapůsobila. Ostlund tady dokázal oba velké problémy spojit do jednoho (plus k tomu přidal ještě apatii většiny dospělých)¨a stvořil působivý a emočně silný mix, který si budu pamatovat ještě hodně dlouho...90% (08.06.2023)