Nøgle hus spejl
Key House Mirror
Režie:
Michael NoerScénář:
Anders Frithiof AugustKamera:
Magnus Nordenhof JønckHrají:
Ghita Nørby, Sven Wollter, Trine Pallesen, Jens Brenaa, Michael Sand, Marie-Louise Coninck, Martin Hall, Eva KååsObsahy(2)
V domově důchodců Lily pečuje o svého Maxe, který se po několika mrtvicích nemůže hýbat ani mluvit. Po boku manžela se ale cítí v pasti, takže když se sem nastěhuje temperamentní džentlmen, je Lily jím i jeho vášní k životu zcela okouzlena. Manželé Lily (Ghita Nørby) a Max (Jens Brenaa) jsou svoji už přes padesát let. Teď společně žijí v pečovatelském domě, na jehož profesionální péči je Max po prodělání mrtvice zcela závislý. Lily, která tak musela odložit vlastní život stranou, zoufale touží po vzrušení a intimitě. Když se pak vedle nich nastěhuje muž, který si říká "pilot" (Sven Wollter), je Lily jím i jeho vášní k životu naprosto okouzlena. Lilyini příbuzní ani ostatní obyvatelé domova ale nejsou z její nové známosti příliš nadšení. Lily, která u vlastní rodiny naráží na nepochopení a po boku Maxe se cítí jako v pasti, se rozhodne prolomit mříže svého neviditelného vězení a získat zpět kýženou svobodu. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (20)
Viem, že veľa ľudí tento snímok chváli, ako je citlivo a dramaticky veľmi dobre spracovaný, ale nemôžem si pomôcť... na mňa to pôsobilo dosť umelo a cudzo. Ale možno je to len tým, že v dánskych domovoch pre dôchodcov to funguje trochu inak ako u nás, tak to vidím skreslene. U nás je to peklo kde romantika je na poslednom mieste, tam v Dánsku je to asi prechádzka ružovou záhradou. Jediné čo ma výraznejšie oslovilo bol zaujímavo vykreslený vzťah matky s dcérou. 60/100 ()
Téma tak blízké, až mě mrazí. Té paní mi bylo líto, strašně moc! Brečel jsem a vzpomínal na svou nevlastní prababičku. Byla to filmová pocta všem starým nemocným lidem, kteří to mají velmi těžké. Ta postupující demence, ztráta soudnosti, neuvědomování si souvislostí... Tenhle film mě bolel. A zanechává mi v srdci strach z budoucnosti. ()
Ohromující dojemný příběh lásky v pozdním věku, kdy hlava už není jasná jak bývala a tělo nedokáže dělat věci jako dřív. Ghita Nørby (známá i ze seriálu Riget), ve svých 81 letech svoji roli zahrála přesvědčivě a se šarmem, a přestože to byl opravdu hodně smutný film, nakonec u mě z tohoto stárnutí převážily pozitivní dojmy. ()
„Jak se máš? Nemáš s kým mluvit? S obyvateli?“ - „Nikdo tady není tak fit jako já.“ Zatímco Lily je akční a svěží, z jejího drahého už je v podstatě jen mrkající zelenina, u které není nasnadě otázka „jestli“, ale spíš „kdy“ (jakkoliv se s tím žena tvrdošíjně odmítá smířit). Do jejího rutinního života však vtrhne příval energie v podobě čerstvě nastěhovaného Švéda, který jí přinese až nečekaně mnoho vzrušení…Hlavní hrdinka to nemá jednoduché. Výčitky z návalu dlouho neprožitých pocitů, pochyby, nepochopení až odpor okolí…ale mně rozhodně nedělalo problém se do ní vcítit a fandit jí, tím spíš, že to bylo nejspíš být naposled, co něco takového zažívala. A přestože mě i pořádně naštvala, její vnímání „zrady“ se také nakonec dalo pochopit, protože to pro ni znamenalo mnohem víc. Tři slova jsou smutným filmem, s pár hodně hořkými momenty, ať už šlo např. o „bingo“ (některé věci se věkem ani trochu nemění) či třeba štědrovečerní „idylku“, přesto má i záchvěvy naděje. Konec mě (na dánské poměry) trochu překvapil, ale vlastně proč ne. Dávám slušné 4*. ()
K něčemu takovému se strašně těžko píše, jaké jsem měla pocity. Bylo to moc smutný a myslím, že to hlavně ocení ti, kteří mají rodiče v tomto věku. Nakonec se to bude jednou týkat i nás samotných. Možná pochopíme, jak je důležitá empatie a pochopení, jak je důležité dát vědět, jak jsou pro nás stále důležití a jak je milujeme....... ()
Reklama