Režie:
Fridrik Thór FridrikssonScénář:
Jim StarkKamera:
Ari KristinssonHudba:
Hilmar Örn HilmarssonHrají:
Masatoši Nagase, Lili Taylor, Fisher Stevens, Gísli Halldórsson, Seidžun Suzuki, Örvar Jens Arnarson, Ari Matthíasson, Katrín Ólafsdóttir, Flossi Ólafsson (více)Obsahy(1)
Japonský úředník Hirata se připravuje k odjezdu na dovolenou. Jednoho dne je mu však jeho dědečkem připomenuta povinnost, kterou dosud nesplnil. Hiratovi rodiče před sedmi lety tragicky zahynuli na Islandu a on nyní musí vykonat tradiční obřad za jejich duše. Vydává se tedy na dlouhou cestu do krásné a pro něj exotické ledové krajiny. Na své cestě po Islandu poznává mnoho zajímavých lidí a osudů. (Matts)
(více)Videa (1)
Recenze (40)
Vlastně to byla obyčejná road movie s klasickým příběhem o cestě na jedno zvolené místo neznámou krajinou a různých setkání během této cesty. Ale díky prostředí zasněženého Islandu v zimě, navštíveného z pohledu cestujícího cizine, dýchala na mě Zimnice zároveň jistým neobyčejným kouzlem. Krásné naplnění jednoho cíle vycházejícího ze silného pouta... Fridriksson stejně jako v Dětech přírody tohle putování prodchnul podmanivou atmosférou s chvílemi až mysteriózním nádechem. Navíc mě potěšilo, že hodně atypické koprodukční spojení Islandu, Japonska a USA se tu plně odráží i na příběhu, protože Japonec zde cestuje po Islandu, setkává se mj. i s Američany a také se tu autenticky mluví více jazyky... a oceňuji to o to víc, jelikož mám občas pocit, že dnes už se filmové koprodukce podnikají často ryze z finančních důvodů, aniž by v nich příběh, prostředí nebo obsazení podobně mezinárodním charakterem oplývaly. [75%] ()
Fridrik Thor Frikriksson tymto natocil svoj suverenne najlepsi fiilm - o japonskom uradnikovi, ktory navstvivil Island, a riesi tu svojich rodicov. Obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film, k tomu nadherna, drsna, a dost surova islandska priroda, rezisersky vycibrene. Nie je tu ani jeden strhujucejsi okamih, skor nieco pre artove hnedopichy : 100 % ()
najpristupnejsi, najkrajsi, najfarebnejsi a najlepsie vystavany fridrikssonov film vobec. jedna z ukazok, ze aj ked japonci na dovolenku lietaju vsae inde len nie do skandinavie, predsa len maju so severom europu VELA spolocneho. naladu. odlucenie. melancholiu. japonske mono aware. slast zo smutku. ()
tento film bol u mňa filmová láska na prvý pohľad! V úvode na troch situáciách minimalisticky no úplne presne vykreslená celá atmosféra Japonska a japonského životného štýlu (aspoň ako ho nazerajú západné civilizácie) a potom jedna z najúžasnejších road movie (fyzických i metafyzických), aké som kedy mal možnosť vidieť (konkuruje jej čiastočne austrálska "The Goddess of 1967"). Spojte mystické a nádherné japonské náboženské rituály a zasaďte ich do prostredia Islandu - ktoré je samotné akoby rituálom prírody - a vyjde vám vizuálne strhujúci, no pritom nesmierne hlboký film plný čudnej mágie. ()
Vlastně bych tomu neměl moc co vytýkat. Je to pohodové, pobaví to, jednotlivé postavy které Hirato po cestě potká mě zaujaly a celý ten příběh má své kouzlo a závěr pak i svoji sílu. Jenže i tak mě tahle road movie úplně nepohltila a i přes svou krátkou stopáž místy nudila. A i ten začátek mi přijde hrozně nahodile udělaný. Ale i tak, čím víc nad tím filmem přemýšlím, tím víc se mi líbí, takže si podle mě ty čtyři hvězdy zaslouží. Navíc jsem konečně viděl nějaký islandský film, který se mi fakt líbil. 4* ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se na Islandu a v Japonsku. (Cheeker)
Reklama