La leggenda di Kaspar Hauser
The Legend of Kaspar Hauser
Režie:
Davide ManuliScénář:
Davide ManuliKamera:
Tarek Ben AbdallahHudba:
VitalicObsahy(1)
Kašpar Hauser, člověk z 19. století, který se vynořil odnikud a tvrdil, že nikdy nepřišel do styku s lidmi, je ve filmu zobrazen jako androgynní žena, vyvržená na středomořském ostrově, která rozpoutá válku mezi Šerifem a Dealerem, které oba ztvárnil Vincent Gallo. Příběh o víře, nedůvěře a létajících talířích, zasazený do dunivých beatů techno monstra Vitalic. Legenda o Kašparu Hauserovi je zážitek, který moderní film nabízí zřídkakdy, techno western v osobitém světě. (Fresh Film Fest)
(více)Videa (1)
Recenze (33)
Je to něco jako kdyby se mladej Herzog (někdy v období trpaslíků) rozhodnul natočit Kaspara Hausera a noc před natáčením koukal na dafpunkovskou Electromu.. V zásadě je mi to sympatické a z principu tomu fandím, ale když položím ruku na srdce, musím si přiznat, že 70%síly filmu tvoří hudební složka, především pak skoro až katarzní finále, které v člověku zanechává pocit, že ten film byl vlastně lepší než byl ve skutečnosti. Asi by tomu prospělo zkrácení. Nemyslím prostříhat ale spíše urychlit.. V každé druhé scéně zdlouhavě sledujeme jak Šerif nekonečně žvatlá do prázdna a Kaspar se epilepticky vlní v rytmu čehosi. Je to sice svým způsobem vtipné a roztomilé, ale filmu to ubírá na dynamice a divák má pocit, že vlastně kouká do prázdna. Tím spíš když příběh samotný je cosi co by se dalo naškrábat na dva plátky toaleťáku a ještě by zbylo místo na obrázek.... Ale jak říkám, fakt je mi to sympatické. Počínaje Gallovým hereckým exhibouštvím, přes zvukařské mikrofóny v záběrech a rozkošnou Elisu, až po ten parádní finish.... Subjektivně za 4, objektivně 3.. Podtrženo sečteno 3,5 ()
Podobně, jako v případě některých místních uživatelů, dalo by se s určitou nadsázkou říct o Vincentu Gallovi, že je tak trošku herecký uchylák. Hraje povětšinou v různě hodnocených filmech, ty však mají jeden společný znak. Jsou úplně jiné, než na jaké jsme zvyklí a to je přesně i ten případ Kašpara Housera. Vůbec se tady nebudu pouštět do nějakého hlubšího, teoretického rozboru, co to mělo vlastně celé za význam, to ani náhodou. Zkusím jen svými vlastními skromnými slovy říct, jaká na mě tahle šílenost zanechala dojem. A ten je rozhodně pozitivní, řekl bych málem stoprocentní. Počínaje hudbou, přes herce, neherce, příběhem, nepříběhem a konče již výše jmenovaným Vincentem, kterému tahle role sedla, jako špunt do dřezu. Naprosto dokonale, což můžu říct s klidným svědomím o tomhle celém, grandiózním spektáklu. Skoro pět. ()
Hrozně "nedivácký" film, Troška by z něj spadl ze židle. Ten film je víceméně tvořen statickými obrazy a pospojován volnými epizodkami, v jejichž průběhu se odehrávají věci, které nikterak neposouvají děj a zajímavé jsou spíše kompozičně nebo hereckou performancí. Přišlo mi to tak nahodilý a nesourodý, až se mi zdálo, že to ani není možný nějakým způsobem interpretovat a bavit se tak nějakými významy. Nicméně to má skvělý soundtrack, stylizované postavy a v některých případech i dost fyzický herecký výkony. ()
Kašpar Hauser je oním slabým, bolavým místem (blind spot) evropské kultury, nebo alespoň jejího středoevropského prostoru – oním místem, kterého se na vašich zádech dotkne slepá masérka národního družstva házenkářek a řekne: "Tady to je!" A vy vykřiknete bolestí. Davide Manuli, k mému potěšení, rozšířil tento (dále již jen) problém do Středozemí (Sardinie je místem kam Kašpara Hausera nezavál vítr, ale přivlekl jej tam mořský proud). Film se může zdát parodií na Wassermannovu verzi Kašpara Hausera, ale rozhodně tomu tak není; má všechny atributy této mystické legendy; dokonce mě zaráží, jak dobře se milánskému autorovi zdařilo postihnout její podstatu. Myslím, že k tomu přispěla i volba třicetileté Silvie Calderoni, která hrála Kašpara, a jejíž výkon (pro mě především ve scéně na houpačce) byl přímo ohromující a ochromující. Sám Jacob Wassermann nazývá tento problém „Trägheit des Herzens“ (setrvačností srdce). V posledních letech Evropa sténá a kvílí, jak se snaží "řešit" problém Arabů, potažmo emigrantů, potažmo cizinců a v konečném důsledku všech "jiných" lidí. Nikdy se to však nepodaří, pokud nevyřešíme problém zvaný "Kašpar Hauser". Německé jméno Caspar (česky Kašpar) je odvozeno z perštiny: Ghazbar („ghaz“ poklad a „bar“ strážit/ chránit) znemaná strážce pokladu Jiná recenzentka případně reflektuje podobnost často používaného slova "sono" (jsem) s často frekventovaným činem "suono" (zním, hraji). ()
Galerie (36)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu se mluví anglicky a italsky. (Rollo_Tomasi)
Související novinky
Fresh Film Fest začíná již ve středu
Fresh Film Fest nabídne od 29. srpna do 2. září téměř 120 filmů. Proběhne v kině Světozor, Kině 35 – Francouzském institutu, FAMU, Studiu Béla – Maďarském institutu, a také pod širým nebem v… (více)
Když to člověk bere jako experimentální hudební film (kterým to taky je), tak je to dobrý. Hodnotit to ale jako nějaké podobenství, tak jdu s hodnocením níž hnedka. On je to svým způsobem dost vychcaný film - režisér evidentně chtěl natočit k techno skladbám videoklipy, které se budou odehrávat v kdesi poušti a s bizarními postavami. Pak mu došlo, že kdyby do toho dal nějaký slabý příběh a dodal tomu nějakou "hloubku", aby nikdo nenadával že je to prázdné, tak natočil tohle, poslal to na festivaly a tam to mělo ohlas, protože to je dělané hlavně pro festivalového diváka. Jedni z toho budou nadšení jen kvůli hudbě a budou kašlat na všechno ostatní, druzí v tom budou hledat nějaké strašně hluboké podobenství, aby přede všemi opodstatnili, proč z toho jsou nadšení. A nesmím zapomenout na ty, kteří vůbec nic z toho nepochopili a nebrala je ani hudba, ale dají vysoké hodnocení jen proto, aby vypadali správně "intelektuálně". Jak to ale s Legendou o Kašparu Hauserovi skutečně je? On je tak někde "uprostřed". Nezapře, že mu šlo hlavně o to, aby ty videoklipové scény dobře vypadaly (což potěší skupinu první), ale zase na druhou stranu se snaží nějak představit postavy, o něčem trochu být a strašně se tvářit jako podobenství (což potěší tu druhou skupinu). Ti co to tady ale vytahují jako strašně filozofický film mi přijdou dost mimo. Ono to sice celé (nejspíš) je podobenství o tom, že kdyby se zde v dnešní době objevil Ježíš/Vyšší bytost (tady Kašpar Hauser coby hudební/rytmický mimozemšťan), tak by ho lidstvo nepochopilo a nebralo. A zvlášť ve společnosti, která v něco vyššího než člověk přestala věřit. To je fajn myšlenka a souhlasím s ní. Problém je v tom, že z toho filmu vypadne jen tak, bez jakékoli hloubky, bez jakékoli propracovanosti, vlastně je tam jen proto, aby celý film nepůsobil tak prázdně. A celé je to nacpané skoro až surrealistickým způsobem na příběh Kašpara Hausera, který se v tom hledá dost blbě, ale je tam. Jo, a občas se zde zničehonic objeví kněz a plácne pár nahodilých a sem tam i protichůdných mouder - takže asi tohle má být ta vysoká filozofie a hloubka, o které tu někteří píší... Nicméně, k mým dojmům. Na jednu stranu se mi strašně líbí všechna ta bizarnost, skvělá kamera, perfektní herecké výkony, hudba je taky skvělá a ty videoklipové scény k nim fungují. Jenže na druhou stranu o víc fakt nejde a ačkoli se to snaží tvářit a být něčím víc, vyplývá na povrch všechna ta nepromyšlenost té stěžejní myšlenky. Navíc ta atmosféra funguje jen někdy a Kašpar Hauser (asi) zvracející při dělání zázraků mi tu taky vadí, jelikož je to ten typický festivalový kýč. + atmosféra taky ne vždy funguje a některé ty scény jsou jen vleklé. Tudíž jak jsem psal na začátku - jako hudební experiment dobrý, jako podobenství slabé. Mé dilema mezi silnými 3* a slabými 4* nakonec rozhodlo to, že zde kupodivu každá postava má svoji důležitost a ačkoli se tu jen nahodile pohybují, nedala by se vyškrtnout žádná. Takže to až tak prázdné nebylo a i na scénáři se nějak pracovalo. Slabé 4* () (méně) (více)