Muž, který sázel stromy

Keď si len na malú chvíľu predstavím, že niekde na tomto šírom svete, existuje taký pokojný človek, ku ktorému ma môže obyčajná náhoda priviesť, cítim nesmiernu radosť a nádej. Už samotná kniha je svojou malosťou a jednoduchosťou schopná pohladiť nejednu dušu a film posúva rovinu príbehu a jeho myšlienky ešte ďalej. Muž, ktorý sadil stromy je nádherným príbehom bez zbytočnej zlomyseľnosti a zloby. Jeho pokoj sa dokáže dostať na každého, kto je ochotný na neho pozerať ako na potvrdenie vety, že v jednoduchosti je krása. Pre mňa po dlhom čase asi najpozitívnejší zážitok. (31.10.2013)

Elzéard Bouffier, obyčejný pastevec, který pomalu, den po dni, krůček po krůčku, bez zbytečných gest a bez zbytečného mluvení mění svět k lepšímu. Inspirativní snímek s nádhernou animací a velmi důležitou myšlenkou, že dobrý život je jako strom – žádá si opatrnou, stálou péči a celé moře času, ale pokud zapustí kořeny, jeho větve nakonec mohou dosáhnout samotné klenby nebes. (15.11.2016)

"Ten muž konal cosi veskrze božského..." ... a přitom jen sázel stromy. Divák postupně odsouvá své malicherné problémy s rozbitou pračkou, nebo nedostatkem pečiva do pozadí a nahrazuje je humanistickými idejemi, aby si nakonec povzdechl: "Kéž bych dokázal něco podobného, jako muž, který sázel stromy..." (09.03.2007)

Co se mi líbilo? Věci, které existují, ale nemají zde žádnou funkci nakresleny nejsou, ale pak, když jsou potřebovány, se zničeho nic vyloupnou a jsou, posléze opět mizejí. Oceňuji kresbu, byla opravdu originální + postupem času a "zalesňování" barev přibývalo, to určitě také dopomohlo k výslednému obrázku. "Krásná lyrika". Navíc mi příjde, že se to celé nese v duchu naděje, což se určitě hodí vždy. Navíc jestli je to opravdu na základě pravdivých událostí, tak klobouk dolů a co nejvíce obdivu směrem k vám, pane, co sázíte stromy. Miroslav Částek to svým přednesem taky posunul někam dál. Velmi emotivní. (08.10.2009)

Animácia veľmi nevšedná a zaujímavá. Hudba detto. Myšlienka veľmi dobrá, ale....niečo mi vadilo. Prílišnú oslavu sily človečenstva som už zažila. Inak vyjadrenú a predsúvanú, ale rovnako heroicky idealizovanú. Súhlasím so salahadinom. Je to na môj vkus až prehnaný humanizmus. Ako Kostrova báseň Každý deň. Navonok krásna, ale pre mňa stále len prízemná... (28.12.2011)