Režie:
Cristian MungiuScénář:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrají:
Cosmina Stratan, Cristina Flutur, Dionisie Vitcu, Doru Ana, Luminița Gheorghiu, Teodor Corban, Alina Berzunteanu, Valeriu Andriuta, Dana Tapalaga (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (54)
K nejsilnějším pasážím filmu patří neuvěřitelná církevní zaostalost. Pochmurné pomalé tempo a postupný děj s hořkým koncem se vzpírá zdravému rozumu. Nabízí se otázka, proč náboženská společenství křesťanů nezmodernizují konečně přístup k lidem a nejdou s dobou? Když člověk vidí něco takového, že se věci takto dějí, tak není proto divu, že církev lidi naštve a lidi tíhnou k ateismu. Je třeba pojmenovat věci pravými jmény. V jistém smyslu se dá říci kategorická otázka, mohl by Bůh vytvářet zlo? Proč by to dělal? Samozřejmě, že ne. Vezmu-li v úvahu i tento případ, je nanejvýše opět jisté, že to dělá koneckonců vždycky jen a jen člověk, který ve jménu pouček katechismu způsobuje utrpení. Komu poté svítí možná jasné světlo betlémské? Posuďte však sami. ()
Celkem dost síla. Připadal jsem si jako ve středověku a ne, jako v 21 století a ještě k tomu v Evropě. Na jedné straně láska a nepochopení, na straně druhé, až fanatická zatvrzelost, kterou bych možná čekal snad někde u Talibanu. Delší stopáž a pomalé vyprávění, to jen umocňuje celkový zážitek, která graduje, až v naprosto šokujícím finále. Moc pěkný film, ale ten pocit bych už nikdy nechtěl zažít znovu. ()
Ještě, že došlo na vymítání. Člověk si u tohohle exkurzu za horským vzduchem a cíkrevními obyčeji může v rozličně dlouhých časových intervalech bez obav řešit, zda se drží správné linky a taky vnitřně přehodnocovat, na co má vlastně cenu se soustředit. Škoda, že to na tak naducané stopáži, i při přistoupení na dokumentrání popisnost, není natolik stimulující, aby se samotná cesta stala cílem. Rumunské cestovky budou tenhle film milovat. ()
Film, který jsem měla už dlouho v hledáčku. Na rodíl od většiny diváků mě scéna vymítání tolik nešokovala a nepovažuji jednání otce a sester za zaostalost. Alina nemohla v klášteře zůstat, ale také nedokázala odejít. Vojčita zůstat chtěla, ale nechtěla opusit Alinu. Umanutost Aliny i její agresivní vpády působily presvědčivě jako psychické onemocnění. Napadlo mě, jak se lišil postup sester a otce od zpacifikování obyvatelů psychiatrické léčebny třeba v Přeletu nad kukaččím hnízdem? Kdo určuje diagnozu a ordinuje léčbu? Byla Alina nemocná? S napětím jsem očekávala na rozuzlení. Inu dobře myšlené nemusí být ještě dobré. Hodně výmluvný konec. ()
Dlouhé, předlouhé, ale uvěřitelné. Film podle skutečné události, která se v Rumunsku stala v roce 2005. 25letá Alina se vrací z Německa pro svou nejlepší kamarádku, kterou si chce odvézt do ciziny. Dívka ale podlehla pravoslavné komunitě a hlavně dominantnímu knězi, který všechny sestry ovládá pevnou rukou. Vnímavý divák tuší, že nakonec dojde k tragédii ... ()
Reklama