Život té druhé

Mám ráda výraznou hereckou osobnost Sylvii Testud. Moje zvědavost byla tedy na místě. Leč dostalo se mi příběhu nemastného neslaného, že ho ani má další oblíbená herečka Juliette Binoche nedokázala povýšit. Mám ráda příběhy uvěřitelné s přesahem. Zde jsem postrádala jakoukoliv logiku, nevyvolalo to ve mě ani znepokojení, ani otázky nebo emoce. (25.12.2016)

Mně se ten film líbil. Samozřejmě to byla fantazie, ale srozumitelná a z našeho reálného světa, žádná fantasy přiboudlina pana Tolkiena. Juliette Binocheovou mám rád, hrála vždy velice sympatické mladé ženy a je vidno, že i ve vyšším věku si stále zachovává glanc. Samotný příběh není přitom až tak důležitý, mnohem důležitější je, jestli jej divák bere jen jako nenucenou zábavu nebo je schopen zamyslit se sám nad sebou. Přdstavte si, že byste se jednoho dne v roce 1989 ščli vyspat a probudili se třeba v roce 2000, abychom nezacházeli příliš daleko. To by přece byl šok. (Já jsem třeba zůstal žít svojí povahou v roce 1989 stále a denně jsem konfrontován s věcmi, s kterými zásadně nesouhlasím... A to jsem na to měl třicet let). (28.03.2018)

Oficiálny text distribútora je preložený z angličtiny a tak je tu ponechaná chyba. Žena sa nezobudí o 10, ale až o 15 rokov neskôr. Tak to uvádzajú francúzske zdroje a tak to bolo aj vo filme. To len pre korektnosť. A inak dobrý nápad. Ako sa zorientovať v takejto situácii? Kým som sa za ten čas stal a som na to vôbec hrdý? Bolo toto mojou ambíciou? To sú otázky, ktoré musí riešiť hlavná postava veľmi dobre zahraná Juliette Binoche, ktorá je taká klasika a tentokrát to šlo aj bez vyzliekania. Komédia to však nie je, skôr taká romantická dráma. (19.11.2022)

První půlhodinku jsem si říkala, že tohle je přesně ten film pro dobrou náladu, po jehož zhlédnutí vám zůstane úsměv na rtech. Když však Marie v podání okouzlující Juliette Binoche zjišťuje, jak nepěkně svůj život promrhala a o co všechno se svým chováním připravila, dostává děj hořkou příchuť zmaru. Popravdě si nedokážu vůbec představit, jak bych reagovala při zjištění, že si zásadní roky svého života vůbec nevybavím. Je to celkem děsivá myšlenka. Nicméně námět mi skvěle padnul do noty, stejně jako hudební doprovod. I obsazení hlavních rolí se mi velmi zamlouvalo, takže jsem neměla důvod, proč pitvat logiku příběhu. Raději jsem se nechala unášet na vlně lehce frustrující romantiky. Navíc se mi už dlouho nestalo, abych si na konci nějakého bijáku pomyslela, že chci pokračování. (01.09.2020)

Tak já to přiznám na rovinu, film se líbil. Myšlenka je sice jednoduchá, ovšem Juliette Binoche z ní vytřískala, co se dalo a spíš humorné pojetí režisérky Sylvie Testud mi dnes večer zkrátka sedlo. Od samotného momentu Mariina probuzení do amnesie mě příběh její znovunalezené mladistvosti chytl a nepustil (přestože to Juliette s tím diblíkováním občas opravdu přetáhla; například na lodi, ale omluvila jsem si to tím, že v alkoholovém opojení občas směšně blbne i lecjaká padesátnice). Pro pesimistu nejednoznačný konec ale potěšil (vzpomene si, odjede nakonec do Londýna - neodjede...?). Několikrát jsem se i od srdce zasmála, za mě tudíž spokojenost. Filmový debut ve stylu Sofiina Ztraceno v překladu to rozhodně (a zdaleka) není, ovšem do šedého průměru bych La Vie d'une autre neházela. (17.08.2013)