poster

Život té druhé

  • Francie

    La Vie d'une autre

  • angličtina

    Another Woman's Life

  • Slovensko

    Život tej druhej

Komedie / Drama / Mysteriózní / Romantický

Francie / Lucembursko / Belgie, 2012, 97 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Malarkey
    ***

    Juliette Binoche je ten hlavní důvod, proč jsem setrval až do závěrečných titulků. Po stránce scénáře je nápad sice naprosto parádní, ale jakmile se Juliette probudila do rána s amnézií na krku a předtím jsem se nezasmál ani jednou, tak mi bylo jasné, jakým směrem film bude směřovat. Humor jsem v něm hledal popravdě marně, ale ta myšlenka, že se probudíte a bez udání důvodů si nepamatujete posledních deset let, čímž Vás to lidsky vrátí do myšlenek naprosto odlišných, mě hodně zaujala. Lidi názor opravdu mění a nepotřebuju k takovému zjištění zrovna Zemana, který by mě o tom měl přesvědčovat svým šíleným chováním. Radši se podívám na krásnou Juliette, které se kvůli tomu převrátil život a já měl alespoň důvod jí přát, aby jí to alespoň k něčemu dobré bylo.(24.3.2018)

  • angel74
    ****

    První půlhodinku jsem si říkala, že tohle je přesně ten film pro dobrou náladu, po jehož zhlédnutí vám zůstane úsměv na rtech. Když však Marie v podání okouzlující Juliette Binoche zjišťuje, jak nepěkně svůj život promrhala a o co všechno se svým chováním připravila, dostává děj hořkou příchuť zmaru. Popravdě si nedokážu vůbec představit, jak bych reagovala při zjištění, že si zásadní roky svého života vůbec nevybavím. Je to celkem děsivá myšlenka. Nicméně námět mi skvěle padnul do noty, stejně jako hudební doprovod. I obsazení hlavních rolí se mi velmi zamlouvalo, takže jsem neměla důvod, proč pitvat logiku příběhu. Raději jsem se nechala unášet na vlně lehce frustrující romantiky. Navíc se mi už dlouho nestalo, abych si na konci nějakého bijáku pomyslela, že chci pokračování.(1.9.2020)

  • Leník
    **

    Což o to... myšlenka je to hezká, jak se věkem měníme, a jak takzvané zrání člověka často znamená, že zapomene na spontánnost, drobné radosti a prostě se z něj stane suchar. Hlavní hrdinka začíná romantický vztah, pak se ale probudí a zjistí, že od této její vzpomínky uplynulo cca 10 let, během nichž stihla udělat kariéru a zároveň si onoho muže vzít, zplodit s ním dítě a zažádat o rozvod... a nyní se snaží získat ho zpátky. Myšlenka tedy hezká, ale zpracování nic moc. Pár vtipných momentů, ale taky zároveň pár trapných (např. rozpustilé poskakování hlavní hrdinky na lodi mi působilo téměř fyzickou nevolnost). Na hranici snesitelnosti to celé drží jen šarm Juliette Binoche.(13.4.2012)

  • Aljak
    ***

    Čo ak by ste sa jedného dňa zobudili a bolo by zrazu o 15 rokov viac a o ničom čo sa počas nich udialo by ste si nepamätali? A až potom by ste išli objavovať "čo nového" vo vašom živote sa za ten čas stalo... No zistenie, že ste karieristická bezcitná mrcha by vás isto nepotešilo. Marie sa vydáva na cestu za svojou minulosťou, no nič nie je také ako by si priala... Síce takýto námet amnézie už bol spracovaný viac krát, no tento bol svojim spôsobom trochu inší. Ale bohužiaľ ponúknutý potenciál nebol až tak využitý, a to je obrovská škoda. Bolo to dobré, ale nie až tak, aby som si na konci filmu povedal, že by to bolo niečo výnimočné. Inak mi to dosť pripomínalo film 13 Going On 30 - aj keď ten bol robený na štýl fantasy, a všetko sa dalo ešte zvrátiť. No tento francúzsky film bola žiaľ už nezvratná realita, aj keď ešte mnoho vecí má Marie ešte šancu zachrániť.(28.9.2013)

  • Vesecký
    *****

    Mně se ten film líbil. Samozřejmě to byla fantazie, ale srozumitelná a z našeho reálného světa, žádná fantasy přiboudlina pana Tolkiena. Juliette Binocheovou mám rád, hrála vždy velice sympatické mladé ženy a je vidno, že i ve vyšším věku si stále zachovává glanc. Samotný příběh není přitom až tak důležitý, mnohem důležitější je, jestli jej divák bere jen jako nenucenou zábavu nebo je schopen zamyslit se sám nad sebou. Přdstavte si, že byste se jednoho dne v roce 1989 ščli vyspat a probudili se třeba v roce 2000, abychom nezacházeli příliš daleko. To by přece byl šok. (Já jsem třeba zůstal žít svojí povahou v roce 1989 stále a denně jsem konfrontován s věcmi, s kterými zásadně nesouhlasím... A to jsem na to měl třicet let).(28.3.2018)