Čtyři dohody

Filozoficko-psychologický monolog o podstatě lidské bytosti v souvislostech. J. Dušek glosuje výchovné pilíře naší současné společnosti a komparuje to s Ruizem, což je přirozeně díky animozitě odlišných přístupů vtipné. Na paškál se dostává ego, represivní výchova, psychika, materialismus atd. J. Dušek prezentuje vnitřně radikální proměnu člověka, ale ta má své limity. Dnešní společnost má problém, že spoustu děti je jednoduše nevychovaných, agresivních a neempatických a já jádro pudla nevidím v nedostatečné volnosti, naopak nastolení určitého řádu a pravidel může těmto jedincům pouze pomoci. Spoléhat na vrozenou lidskou dobrotu u každého jedince, je víc než naivní. Jak správně J. Dušek uvádí, každý je nezaměnitelná individualita. Ta nemá pouze pozitivní vlastnosti, ale i negativní. Rozumím filozofii sebeuvědomění, vnitřního růstu a tolerance. Bohužel tohle jde činit, až od určitého věku. Navíc každý není mentálně či intelektuálně vybaven v dostatečné míře, aby byl schopen dlouhodobě udržet sebekázeň. Některé myšlenky jsou podnětné, avšak jako celek je to pro většinovou (nejen) českou společnost nefunkční. 57%. PS: J. Dušek je jako intelektuální rétor vynikající. (20.07.2014)

Don Miguel Ruiz se se mnou pokoušel dohodnout již dávno, ale evidentně jsme v sobě neobjevili kousky Brahmy, takže tuto část hry Mája vyhrála. Důvodem byla patrně strohost textu, protože když mu dodal Jarda Dušek humornou šťávu, tak i já jsem pochopil, co mi chtěl Ruiz sdělit. Zatím však nejsem svatý, abych si občas nezahřešil slovem, někdy si něco nevzal osobně a nevytvořil si čas od času nějakou domněnku. Vše se však snažím dělat tak, jak nejlépe dovedu a to ostatní se pokusím omezit na minimum. Mně zkrátka Čtyři dohody dohody dobíjejí baterky a tak jsem se sám se sebou dohodl na pěti hvězdách. (24.02.2015)

Dvě hodiny doslova napráskané skvělými myšlenkami, hrou se slovy a to všechno protknuto Duškovým humorem. Na začátku, když začal o bohu Brahma, jsem měla chuť se zvednout a odejít. Přiznávám to, tyhle "náboženské" věci mě zas tolik neberou. Jenže s postupem záznamu jsem si začala říkat, co když na tom něco fakt je. A co když mají Toltéci pravdu? Hudba mě zas tolik nebrala, nudila mě, ale skvělý Dušek mi to zase všechno vynahradil v jeho skvělém vyprávění. Ono nestačí se na to podívat jednou, to z toho mám akorát spoustu zmatených myšlenek v hlavě. (31.01.2014)

Přiznávám, že není fér jít do čehokoliv s tím, že se mi to rozhodně líbit nebude. Jenže těžko kritizovat, co jste neviděli. Tak už jsem viděl. Jsem rád, že Dušek je svůj a to i přesto, že bychom si nejspíš vůbec nerozuměli a přeli se téměř o všem. Alespoň je Dušek nějaký. Nicméně výsledný dojem je těžko popsatelný, ale rozhodně ne úžasný. Ano, na mnoha místech jsem se pousmál, ale na mnoha místech jsem se taky zatraceně nudil. Trochu jsem doufal, že když už mě filosofie autora nechytí, tak mě alespoň rozčílí, ale nestalo se téměř nic. Jaroslav povídá a já mám pořád ten samý pocit - svět okolo je špatný, tak si pojďme étericky popovídat, já přetvořím vaše myšlenky do slov a řeknu vám, jak byste měli nebo mohli přemýšlet. A je mi jasné, že v mnohých divácích se objevilo to kouzelné "On to říká, jak to opravdu je." A na to valím oči údivem a právě z toho mám ze Čtyř dohod pořád pachuť v ústech. Svět možná je špatný, ale tohle taky moc dobré není. (28.01.2014)

Po pádu reálného socialismu jsem si říkal, že nás po dlouhých dekádách cenzury čeká záplava špičkových literárních děl, ale v knihkupectvích se vedle tvrdého bulváru dařilo nejvíc knihám o okultismu, léčitelství, ezoterice, případně spikleneckých teoriích. Vždycky mě zajímala víc věda než mystika a před zástupem šamanů dychtících odhalit mi tajemství všehomíra dám bez váhání přednost jedinému skeptikovi ze spolku Sisyfos. Vzhledem k duchovnímu založení Jaroslava Duška jsem měl vědět, do čeho jdu, leč byl jsem nepřipraven a po úvodní čtvrthodince plné meditativních frází, indických bohů, karmy a zenů jsem to viděl na čistokrevný odpad. Naštěstí přišly slovní hříčky, které bych si sice zbavené duchovního balastu vyslechl mnohem raději z úst Wericha nebo Horníčka, ale i tak si u mě Dušek částečně napravil reputaci. Poté přišel šok v podobně půlhodinové přestávky po absolvování školení o jediné ze Čtyř dohod a zatímco se ostatní občerstvovali v kinokavárně, já vyděšeně počítal, za kolik hodin se dostanu do postele, pokud bude Dušek stejně rozvláčný jako dosud a šéf kina bude chtít dál nabízet své kavárenské služby. Dušek se naštěstí buď unavil, nebo ho všichni bohové a duchové světa osvítili, takže ostatní dohody se nesly v poněkud úspornějším duchu. Nemůžu se nicméně zbavit dojmu, že Duškovo vystoupení je, diplomaticky řečeno, příliš rozevláté, obsahově banální a jakkoliv je v jeho názorech pravdivý fundament, kterýkoliv psycholog by dokázal totéž podat mnohem věcněji, střízlivěji a kompaktněji. Celkový dojem: se zamhouřenýma očima 50 %. (21.02.2014)