Dům u hřbitova

Vele-uznávaný gore-odborník Lucio Fulci na mě bohužel nezapůsobil ani tímto dílem. Kultovní italský snímek je sice, oproti většiny ostatních Fulciho snímků, o třídu výš, i tak to le pro mě postrádá plno ingrediencí, aby to alespoň z průměru vybočovalo..Co se týče gore scén, je to bez výhrad, na to je Lucio ověřený expert ! To ostatní je ale kopice solidní nudy, které vévodí jeden opravu tragický herecký výkon za druhým- což je ostatně o jeho filmů taky celkem normální věc....Zkrátka a dobře, tenhle klasik si můj obdiv tolik nezískal a i ty jeho nejznámější kusy mě o opaku nepřesvědčí. (10.02.2012)

„Dům u hřbitova“ určitě nebude patřit k mým oblíbeným Fulciho filmům, i když si myslím, že to, jak by se měl natočit atmosférický film, by se od něj mohli učit i jiní. S čím má on trochu problém, to je udržet pozornost diváka z hlediska dějového. Myslím, že tohle místy může být až tak divné, že to diváka odradí, a ten si ani nebude užívat tu parádní atmosféru, která se zde jinak rozprostírá. Tomu filmu by slušelo pár úprav ve scénáři. (17.05.2014)

L. Fulci nám předvedl,že dokáže natočit velice kvalitní horor. Jen tak něco málo naznačí,kdo by se asi mohl skrývat ve sklepě tajuplného domu, ale to podstatné nám odhalí až na závěr.Gore scény jsem si pěkně vychutnala. Režisér moc dobře ví co na otrlého a taky trochu morbidního diváka zapůsobí. A ta jejich chůva,co si o ní myslet. Ta by vás očima hned uhranula.Už vím,že hezký domek o samotě, dá se říci vedle rodinného hřbitova asi není to pravé. (01.10.2008)

Podprůměrný krvák. Několik momentů má velice dobrou atmosféru, ta je však bohužel většinou záhy utopena v krvi či pohřbena „nechutnostmi“, přičemž obé občas působí až směšně. Děsivost si vcelku udržuje alespoň otevírání/zavírání Dveří (byť není tak mňamózní jako v Janghwa, Hongryeon). (18.10.2006)

tento film obsahuje všetky zaužívané filmárske postupy, dejové obraty a žánrové klyšé, ktoré môžete v horore vidieť, sú však pozliepané tak neohrabane, prvoplánovo, doslova rúhačsky, že sa na film nedá pozerať, Fulci je majster vo vyžívaní sa pri úchylnostiach, o tom svedčia bohaté detaily na zohyzdené telá, veľmi podrobne natočené dobodanie či pre mňa "najsilnejšia" scéna filmu - útok netopiera. Jediné, čomu som dal za pravdu, je výrok, ktorý sa objaví na konci filmy "Nikdy neviem, či sú deti monštrá, alebo monštrá deťmi" (Tak nejak to bolo). Pretože ten chlapec, ktorý tam hral, bol jednoznačne monštrum. Jeho som sa bál viac ako samotného Dr. Freudsteina (super meno, všakáno?) (04.11.2006)