Věra 68

Dokument o této úžasné ženě může snad dobře udělat zase jen žena. No a když se takového portrétu zhostí velká dáma českého dokumentu Olga Sommerová, výsledek je tomu odpovídající. Navíc si přibrala dceru coby kamerawomanku. Snad jen drobná připomínka - toho Boka bych zkrátil a možná ještě pár míst, ale to jsou jen drobnosti. Jo a málem bych zapomněl - velmi dobrá práce s hudbou, která je pro dokument, pokud jsem se dobře díval na titulky komponována. Prosím admina, aby doplnil autora hudby. (29.12.2012)

Kdo z Československa by neznal Věru Čáslavskou.Tenhle dokument je velmi komplexní a velmi důstojný a to i po filmařské stránce.Olga Sommerová přesně ukazuje jak má ucelený dokument vypadat a podává divákovi komplexní obraz o životě naší nejúspěšnější sportovkyně.Je to opravdu velmi silný a emotivní příběh ženy,která se nesmazatelně zapsala do Československých dějin a i přes to,co dokázala,byla odsunuta na odstavnou kolej a nebylo jí dopřáno rozdávat dál sportovní radost a um.Opět to ukazuje na zhovadilost komunistické moci(halelujá) a Olga Sommerová se s tím poprala velmi citlivě a při tom razantně.Odvedla perfektní dokumentární práci,ke které jí skvěle pomáhá kamera Olgy Špátové i soukromý filmový archiv samotné sportovkyně.Myslím si,že tohle by měl vidět každý-od devíti do devadesáti devíti let,aby pochopil ,co člověk může dokázat,jakou může mít sílu a že ho nezlomí sebenesmyslnější politická moc a zhůvěřilost.Opravbdu skvělý a precizní dokument,který vzbuzuje úctu a respekt.Nemám,co bych namítal a dávám jasných 100%.P.S.Setkání na premiéře filmu bylo takové,jaké jsem čekal-paní Čáslavská je velmi skromná a usměvavá žena,díky které můžu být hrdý na to,že jsem Čech. (26.06.2012)

Takhle nějak si představuju pořádný dokument. Natočila ho skutečná profesionálka, která nám představila neobyčejný život jedné silné osobnosti.Udělala to nevtíravou a velmi přitažlivou formou. Nedivím se, že paní Věra Čáslavská dostala od Japonců samurajský meč. Není tady v Česku žádná jiná osoba, která by si ho zasloužila stejně jako ona. (06.01.2013)

Na tento dokument jsem netrpělivě čekala, těšila se a .. dočkala :) Věru Čáslavskou jsem měla vždy ráda, vážila si jí a za tento hold Olgy Sommerové člověku, který si v životě prošel tak trnitou cestou, chci poděkovat. Zhostila se ho důstojně a přesto s vtipem. Vidět Věru Čáslavskou, jak tančí v kuchyni (teda spíše šlo o vzpomínku na prostná) a její dcera se na ni láskyplně dívá s obrovským úsměvem ve tváři a v očích, bylo pro mě velkou radostí. A klobouk dolů, že z hlubin svého bolavého nitra se dokázala vydrápat ven a dokonce v takové vnitřní formě a radosti. Děkuji za to. A je to přesně tak, jak píše ve svém komentáři JANARYBA: "Kéž by u nás byl větší počet takových duchovních samurajů, jako je paní Věra!" (06.01.2013)

Tento dokument je vlastně jakýmsi vydáním memoárů naší legendární olympioničky. Většina filmu je krom archivních záběrů vedená vlídným rozhovorem s paní Věrou nebo jí blízkými lidmi. Její aktivní účast na spoluvytváření dokumentu je zřejmá. O osobních citlivých věcech se mluví jen velmi málo nebo vůbec. Její nešťastné manželství s Josefem Odložilem je velké tabu. Ačkoli i z těch drobných náznaků, co se zde objevily, lze vytušit, že si v manželství musela projít skutečně peklem. Též informací o vlastní rodině a dětství se nám téměř nedostává. Většinu času tak společně s Věrou vzpomínáme na šťastnou dobu sportovních úspěchů a pak na smutnou dobu komunistické represe. Zajímavé jsou rozhovory s prezidentem Havlem a období působení na Pražském hradě nebo cesty zpět do míst olympijských závodů. _____ Musím se trochu ohradit proti komentářům, že dokument je natočen jednostranně a neprofesionálně. Tento dokument nemohl být natočen jinak, když se na něm Čáslavská aktivně podílela. Její účast tomu přidává navíc určitou hodnotu. Nyní když je Věra po smrti, možná někdo natočí nový obsáhlý dokument, kde se otevřou i ty bolavé rány. Ale věřím, že i tak dokument vyzní pro Věru velmi kladně. Pro naší společnost je ne jen sportovním, ale i velkým lidským a morálním vzorem. Naše současná doba je charakteristická tím, že máme chronický nedostatek charakterních a slušných lidí. My potřebujeme svoje vzory a legendy. A jak známo. Do legend se nekope. Ono úplně stačí, co si vytrpěla za svého života. (12.09.2016)