Věra 68

V jednom pochvalném komentáři se píše "Mramorizace paní Čáslavské dopadla výborně". A v téhle větě se skrývá kámen úrazu. Právě proto, že je v něm pořádný kus pravdy. Snímek připomíná národní obrození se svou výrobou vlasteneckých ikon a adorací vlastenectví. Sommerová nejenže nemá od své hrdinky odstup, ale ani se netají svým přátelstvím a naprostým ztotožněním s paní Věrou. Dokument nic nezkoumá, nehledá a nepřemýšlí, jen pečlivě naplňuje dávno vytvořený stereotyp o výjimečné ženě hrdince a symbolu odporu proti okupaci. Po profesní stránce je to rutinní tříhvězdičkový snímek, kde si můžete pochopitelně přidat hvězdičky za ztotožnění se slavnou sportovkyní. Jenže je tady ještě poslední třetina filmu, kde se řeší - opět zcela jednostranně - tragické úmrtí ex-manžela pana Odložila. Ten se počátkem 90. let setkal se svým synem na diskotéce a po krátké výměně názorů skončil na podlaze se smrtelným úrazem hlavy. Soud syna odsoudil za ublížení na zdraví s následkem smrti. Proces byl médii sledován s mimořádnou pozorností jednak proto, že paní Věra byla národní celebritou, jednak se očekávalo, jak se zachová Václav Havel coby její přítel a zaměstnavatel. Podle očekávání přišla prezidentská milost, zůstalo rozhořčení Odložilových příbuzných a rozpaky nad podivnou tečkou za celým případem. Sommerová se mohla (moudře) probírání téhle bolavé rodinné tragédie vyhnout. V opačném případě měla dát prostor i druhé straně, vyhledat svědky a nechat promluvit soudní znalce. Místo toho jsou diváci svědky trapného emočního výlevu Johna Boka, svérázné figurky polistopadové společnosti. Za tenhle podpásový faul si snímek víc než 40 % celkového dojmu nezaslouží. Za zmínku stojí, že Sommerová si zjevně neuvědomuje, jak problematický je její přístup, i když patří k těm, kteří se rádi zapřísahají morálkou a udělují lekce z chování. (28.01.2013)

Nechápu, proč se točí takovéto degradující dokumenty. Věru Čáslavskou, ač si jí vážím za reprezentaci vlasti, její sparing partneři naprosto pohřbili. Nejhorší byl asi John Bok, který dojem z kauzy rodinné vraždy úplně zazdil. Václav Havel pak nedůvěryhodnou obhajobou amnestie pro vraha přidal poslední lopatu hlíny na hrob. Představila jsem si, že jsem člen Odložilovy rodiny, tenhle všechen hnus o mrtvém poslouchám, a zvedl se mi žaludek. Ať byl jaký byl. Věra Čáslavská tam v obou případech byla jaksi navíc, což ubohý dojem ještě umocnilo. Její agresivní a sprostá kamarádka taky na sympatiích nepřidala. Většina tvorby Olgy Sommerové se mi líbí. Tímto paskvilem se zřejmě chtěla někomu zavděčit nebo zaplatit povinné desátky režimu. Jinak si to vysvětlit nedokážu. Příště, prosím, točte dokument o Věře Čáslavské takový, aby byl o ní a ne o několika uřvaných nesympatických nýmandech, kteří ji svým exhibicionismem a vulgaritou úplně zastíní. Nikdy nedávejte prostor lidem, kteří hanobí mrtvé, zejména zemřelé násilnou smrtí. Celkový dojem je velmi špatný, veškerou mou důvěru a obdiv k paní Věře zlikvidoval a nevím, zda jí to mám přát nebo ji politovat. Hvězdička je za ty medaile. (02.01.2014)

Ucelený a důstojný hold vynikající sportovkyni a statečné ženě. Emočně nejsilnější a nejzajímavější pro mě byly pasáže z archívu České televize a Českého rozhlasu (rozhlasový komentář Karla Maliny, nástup československé olympijské výpravy na slavnostním zahájení her v Mexiku, záběry z bláznivé mexické svatby). Nelze jinak než doporučit ke zhlédnutí. A nejen sportovním fanouškům. (08.05.2012)

Život sám se někdy chová jak ten nejbláznivější scénárista a pro Věru Čáslavskou to platí v míře vrchovaté. Strmé vzestupy i pády, žádná povlovná hanácká rovinka. O to víc zamrzí, že o těch pádech se až tak nemluví. Samozřejmě v člověku je jistá bázeň před utrpením, které jde až na dřeň, a jedině čas dokáže zmírnit bolest od nesnesitelné po snesitelnou, ale i tak je člověk tvor ubohý, plazící se po zemi... A ta bolest tam přetrvá a možná proto ta nechuť znovu drásat ty rány. A pak je vlastně zázrak normálně "fungovat", smát se, pracovat. Věra to dokázala! A to dává naději i útěchu těm, kteří něčím podobným prochází, že i na konci toho tunelu je aspoň nějaký nepatrný plamének nového života... (30.12.2012)

Takhle nějak si představuju pořádný dokument. Natočila ho skutečná profesionálka, která nám představila neobyčejný život jedné silné osobnosti.Udělala to nevtíravou a velmi přitažlivou formou. Nedivím se, že paní Věra Čáslavská dostala od Japonců samurajský meč. Není tady v Česku žádná jiná osoba, která by si ho zasloužila stejně jako ona. (06.01.2013)