Amatér

Amatér je především film o podobě normalizace, kterou známe i u nás. Snímek s těžkou, dusivou atmosférou, která ze všeho nejvíc vypovídá o bezejmenném strachu z politického významu zcela nepolitických kroků. Zároveň ale film vypovídá - a to je sympatické - o posedlosti filmovým médiem a umanutosti hledáčkem kamery zachycovat nepřikrášlenou realitu okolo nás. Douglas správně zmiňuje pozoruhodný rozpor, v němž je téma filmové realističnosti předestředno v rámci hraného (inscenovaného) filmu. Kieslowski po celou dobu nevyužije pohledu amatérské kamery (tedy point of view postavy filmu), aby je deklaroval jako součást struktury svého filmu....až na jediný případ, a tím je interpretačně nejzajímavější konec snímku, kdy Filip obrací kameru proti sobě. Pro diváka se jedná na konotační rovině o zprávu o hrdinově sebereflexi. Zároveň jde ale o záběr, který vlastně relativizuje striktní chápání filmové pravdy (Filip začíná vyprávět příběh odznovu a přidává nové podrobnosti, které byly v Kieslowského filmu do té doby vynechány - vypráví tedy zprostředkovaně o selektivnosti filmového vyprávění, které si na narativní rovině vyzobává jen úlomky reality). (07.08.2011)

Kieslowski opäť prejavil svoj filmársky cit a za pomoci úžasného Jerzyho Stuhra vzniklo ďalšie dielo ktoré sa v jeho skvelej filmografii nestratí (hoci "Krátke Príbehy" sú neprekonané:). Inteligentným spôsobom podaná kritika cenzúry, pojednávanie o životných hodnotách a značná sebareflexia filmového nadšenca. 4,5*/5 (14.04.2007)

Polská Zvětšenina - až pohříchu kammerspielová a jen spoře avantgardní -, jejíž lživost spočívá v následujícím: Nahlíží sice za oponu do zákulisí filmové reprezentace a odhaluje tajemství kamery, ale jen zdánlivě. Divák si neuvědomuje, že zde je ještě další opona, která zůstává neproniknutelná. Můžeme při této příležitosti vzpomenout slavný muzikál Zpívání v dešti, který vtipným způsobem demaskoval počátky zvukového filmu v Hollywoodu, ale při vyprávění o kinematografii třicátých let nezapomněl utajovat postupy kinematografie let padesátých. A totéž platí pro Amatéra, revidujícího hnutí direct cinema prismatem 70. let. (14.05.2009)

Zajímavý film s velmi dobře typizovanými postavami (zvláště komunističtí funkcionáři). Pokud měl na mysli Kieszlowski v závěru divákovi sdělit, že každý, kdo chce něco zlepšovat, musí vždy začít u sebe, pak jeho poselství platí vždy, bez ohledu na režimy. Tyto polské filmy socialistického období jsou zajímavé tím, že sice přímo neodkazují na otázky víry a zodpovědnosti před Bohem, ale vedou k hlubokému zamyšlení... (07.09.2007)

Nádherný film o filmu, o filmovém médiu a o nadšení, které z něj pramení... Ať je člověk Zanussi, nebo dělník z horní dolní, vždycky mu někdo bude říkat, co nesmí točit. Tenhle film říká o filmu strašně moc a to velmi bolestivým způsobem. Zároveň v tom vidím manifest i esej, poctu tvůrce divákům.. Moc příjemný (a zároveň nepříjemný) zážitek. Kieslowski mě zřejmě neumí zklamat. (17.09.2010)