Indie Game: The Movie

Pro mě jeden z největších zážitků letošního roku. Emocionálně nesmírně silný, skvěle vygradovaný a jako celek opojný v tom, že ukazuje herního vývojáře nejen jako fanouška, který si váží respektu jiných fanoušků, ale především odvrácenou stranu kreativních autorů, kterým se bortí svět téměř ze dne na den. A kolikrát k tomu stačí taková blbost jako pozdní upload na Xbox Live. Z hlediska objektivních kvalit by to bylo za čtyři, ale filmu, ve které na férovku zazní, že jsou dnešní mainstreamové tituly vlastně strašné sračky, mám chuť pořádně přisolit. (13.10.2013)

Super dokument o tématu, do kterého příliš lidí moc nevidí. Dá se doporučit v kombinaci s dokumenty jako Side by side nebo Sound city. Doba se mění a dnes je možné cokoliv, natočit film na zrcadlovku a nastříhat ho v počítači a během vteřiny sdílet do celého světa, to samé se dá dělat i s hudbou, leckdy už nepotřebujete ani nástroj (natož na něj umět hrát) a můžete si vytvořit vlastní single nebo celé album. Indie Game: The Movie jak ostatně název slibuje je o vývojářích nezávislých her. Vcelku civilní náhled do jejích myslí i domácností ukazuje radosti i strasti vývoje her mimo hlavní herní průmysl. A pohled je to i přes menší míru informací stále dost zajímavý na to, aby utáhl celovečerní dokument. (19.05.2013)

Sympatická záležitosť ale vzhľadom na dĺžku, nie až tak informatívna a že by som o samotnom vývoji, respektive čo všetko mu predchádzalo, chcel vedieť viac. Takto síce dokument dokáže napriek kĺzaniu sa po povrchu vzbudiť záujem a na vybraných miestach aj vyvolať emócie ale rozhodne ma to v tejto forme nepresvedčilo, že jedine indie scéna si zaslúži uznanie, lebo do svojich projektov vkladá narozdiel od tej komerčnej srdce. Dobrý nápad sa síce cení viac ako skvelá forma, ale až také čiernobiele to skutočne nie je. 70% (27.06.2012)

Mezi filmem a dokumentem je dost tenká hranice, tudíž se do sebe vždycky navzájem tak trochu vpíjely. Vpíjí-li se dokument do filmu, je vše v nejlepším v pořádku, neboť to dává filmům téměř vždy prospěšnou autentičnost a sugestivitu. Proti postupům pocházejících z dokumentů jako ruční kamera nebo práce v neateliérovém reálu nelze rozhodně nic namítat. Zásadní problém nastane, začne-li se naopak vpíjet film do dokumentu, a to se stává bohužel dost často a stalo se to i zde, neboť takové vpíjení obírá dokument o veškerou věcnost a posouvá ho do hrané, melodramatické, sentimentální roviny, kde nemá co pohledávat. Rozhodně netvrdím, že musí každý dokument vypadat jako nějaká garážová lo-fi nahrávka, jen říkám, že nabízet divákům pouze řeky plné medu a stromy obsypané gumovými bonbony a docela rezignovat na jakékoliv konkrétní informace o samotném vývoji her je fatálním omylem a obávám se i ztrátou času. (02.12.2012)

Vyzdvihnul bych moment, v němž jakýsi umělecký gejgeek téměř pláče, že kritici i hráči sice jeho hru oceňují, ale chápou ji špatně a vůbec jí tedy, ti zlí, hloupí bastardi, nerozumí. To jsem se od srdce zasmál. Jinak je to takový pěkně natočený, ale trošku vychtěný dokument o tématu, které mě příliš nezajímá. (14.12.2012)