Režie:
Gilles BourdosKamera:
Mark LeeHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Michel Bouquet, Christa Théret, Vincent Rottiers, Thomas Doret, Romane Bohringer, Laurent Poitrenaux, Solène Rigot, Carlo Brandt, Thierry Hancisse (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Azurové pobřeží, 1915. Na sklonku svého života je Pierre-Auguste Renoir zasažen ztrátou své milované ženy, artritickými bolestmi vysokého věku a děsivými zprávami, že jeho syn Jean byl zraněn v boji. Jako zázrakem pak do jeho života vstoupí mladá dívka a starý malíř je naplněn novou, zcela nečekanou energií. Živelná a překrásná Andrée se stane jeho poslední modelkou a pramenem pozoruhodného omlazení. Jean se vrací domů na rekonvalescenci a stejně jako jeho otec podléhá nové, zrzavé hvězdě na Renoirově obloze. V středomořském ráji – a tváří tvář otcově přísnému odporu – podlehne této divoké a nezkrotné vášni… a postupně se v slabošském a válkou otřeseném Jeanovi začíná probouzet filmař. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (70)
Za dvě. Za prostředí a za Christu. Dle mého nejhůře zrežírovaný film z prostředí impresionistů. Pomalé tempo mi nevadí, jde o to, že se jedná o barevné, nafouknuté nic. Slabý scénář, nejasná linie příběhu, několik krásných, obrazových výjevů a to je vše. Bylo to více o staříkovi nebo o synovi? Nebo o druhém synovi? Nevíme. Dovídáme se něco zásadního nebo zajímavého? Nikoli. Co nám tímto snímkem chtěli tvůrci sdělit? To je mi skutečnou záhadou. Kdo Renoira nezná, tomu ho nepřiblížili ani trochu. Kdo ho zná, ví několikanásobek informací z knih o umění, ze životopisů a dokumentárních filmů. Renoirovo obrazy nesmírně obdivuji, ráda chodím do galérií, které jimi disponují, ale film mě zklamal. Takový velikán si zaslouží lepší poctu... ()
Dá sa povedať, že tento film bol pre mňa kinder vajíčkom. Čakala som životný príbeh o maliarovi Augustovi Renoirovi a dostala som k nemu aj bonus navyše. Počiatky umeleckej filmovej tvorby jeho syna Jeana. Film s veľmi krásnym obrazovým spracovaním, príbehovo pomalý nie však nezaujímavý. Minimálne pohľad na svet očami Renoirovho najmladšieho syna Clauda bol hodný zamyslenia. Okrem toho ma film navnadil na to, aby som si pozrela niečo zo Jeanových filmov. Som zvedavá! ()
Na pohled velmi líbivé a milé. Jenže obsahově dost prázdné. Na životopisný film málo života, a věřím, že milostpán Renoir toho nezažil málo. Na drama málo dramatické, chybí tomu něco, co by narušilo poklid a uzývanou monotónnost filmu. Pro oko naštěsí lahodící, ať už krajinou a domácími scenériemi, nebo pohlednou dvojicí Christa Theret - Vincent Rottiers, mezi kterou je rozhodně chemie na rozdávání. Body k dobru rozhodně pro Michela Bouqueta, který Mistra podává velmi procítěně, ovšem bez přehnaného patosu, navíc je mu až neskutečně podobný. ()
Christina Theret je přesně ten tip dívky, co se mě nelíbí. Pravda, ve filmu je nádherná a nedivím se, že Auguste Renoir zblbne, ale já bych ji ani nefotil, natož maloval. Jako vyňatek s Renoirova života je to velmi zajímavé, ale u toho bych zůstal. A bylo to celkem dlouhé, ke konci už jsem se nemohl dočkat konce. ()
Velice milý a příjemný žánrový snímek, nebo také "Merde! C'est si bon!", jak řekl filmový Renoir, nebo také re-noir - jiný pohled na černou.Nebo také: Il est trop tard - už je pozdě: na milování i chození, zbývá už jen malování a pár rad, které si nikdo nebere k srdci. Neboli ženy nabývající v různých obdobích kvality modelka, milenka a služka, a které jsou také základem domova, Renoirova domova, kde bolest je přechodná a krása věčná. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (5)
- Natáčanie filmu prebiehalo neďaleko známeho letoviska Saint-Tropez a predovšetkým v botanických záhradách Domaine du Rayol. (MikaelSVK)
- Renoirovy tahy štětcem ve filmu nepředvádí Michel Bouquet, ale francouzský padělatel Guy Ribes, který dokázal svůj talent uplatnit legitimním způsobem. Je autorem všech Renoirových pláten, které se vyskytují ve filmu, a to díky Muzeu Orsay, jež mu povolilo soukromou prohlídku obrazů, včetně veřejně nevystavovaných. Režisér James Ivory si postěžoval na fakt, že kdyby měl tohoto padělatele už u filmu Přežila jsem Picassa (1996), byl by to vizuálně úplně jiný film. (Locksley)
- Zástupcovia Francúzska zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 86. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2014. (MikaelSVK)
Reklama