Režie:
Gilles BourdosKamera:
Mark LeeHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Michel Bouquet, Christa Théret, Vincent Rottiers, Thomas Doret, Romane Bohringer, Laurent Poitrenaux, Solène Rigot, Carlo Brandt, Thierry Hancisse (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Azurové pobřeží, 1915. Na sklonku svého života je Pierre-Auguste Renoir zasažen ztrátou své milované ženy, artritickými bolestmi vysokého věku a děsivými zprávami, že jeho syn Jean byl zraněn v boji. Jako zázrakem pak do jeho života vstoupí mladá dívka a starý malíř je naplněn novou, zcela nečekanou energií. Živelná a překrásná Andrée se stane jeho poslední modelkou a pramenem pozoruhodného omlazení. Jean se vrací domů na rekonvalescenci a stejně jako jeho otec podléhá nové, zrzavé hvězdě na Renoirově obloze. V středomořském ráji – a tváří tvář otcově přísnému odporu – podlehne této divoké a nezkrotné vášni… a postupně se v slabošském a válkou otřeseném Jeanovi začíná probouzet filmař. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (70)
Režisérovi se podařilo přenést na filmové plátno celou tu nádheru Renoirových obrazů a dokonale vystihnout atmosféru, která provázela jejich vznik. Jsou to přímo vizuální orgie, doprovázené navíc krásnou hudbou. Děj filmu se odehrává v jednom z posledních roků Mistrova života, v době, kdy byl již hodně sužován nemocí a stářím. Jeho pozdní díla se rodila v bolestech a utrpení, ale přesto září pestrou škálou tónů jásavých barev. Malířovy moudré myšlenky a postřehy, týkající se života, malování a vnímání umělecké tvorby se jistě dotknou každého umělce a obohatí i člověka, který se sám alespoň dokáže z té krásy, kterou vytvořili jíní, radovat. ()
Velice milý a příjemný žánrový snímek, nebo také "Merde! C'est si bon!", jak řekl filmový Renoir, nebo také re-noir - jiný pohled na černou.Nebo také: Il est trop tard - už je pozdě: na milování i chození, zbývá už jen malování a pár rad, které si nikdo nebere k srdci. Neboli ženy nabývající v různých obdobích kvality modelka, milenka a služka, a které jsou také základem domova, Renoirova domova, kde bolest je přechodná a krása věčná. ()
Za dvě. Za prostředí a za Christu. Dle mého nejhůře zrežírovaný film z prostředí impresionistů. Pomalé tempo mi nevadí, jde o to, že se jedná o barevné, nafouknuté nic. Slabý scénář, nejasná linie příběhu, několik krásných, obrazových výjevů a to je vše. Bylo to více o staříkovi nebo o synovi? Nebo o druhém synovi? Nevíme. Dovídáme se něco zásadního nebo zajímavého? Nikoli. Co nám tímto snímkem chtěli tvůrci sdělit? To je mi skutečnou záhadou. Kdo Renoira nezná, tomu ho nepřiblížili ani trochu. Kdo ho zná, ví několikanásobek informací z knih o umění, ze životopisů a dokumentárních filmů. Renoirovo obrazy nesmírně obdivuji, ráda chodím do galérií, které jimi disponují, ale film mě zklamal. Takový velikán si zaslouží lepší poctu... ()
Tvůrci a zejména kameramani se snažili, aby se to přiblížilo impresonismu. Snaha se povedla, ale šlo by to víc (to by si vyžádalo už přepsáním scénáře). Film se zajmavě líně dobelhal k hodině a půl (pak přiběžela k němu nuda a belhala více méně s ním až do konce). Sem tam trochu narušený dramatickým okamžikem charakterstický tím, že hrála živější hudba. Nic pro ty, co si myslí, že by měl film vždy rychle odsýpat, ale za zkouknutí těm ostatním stojí, jako náhled do současné francouzké kinematografie. ()
Renoir je taký normálny film. Čo je zásadná výčitka tohto filmu. Film o oboch Renoiroch by mal byť výnimočný a nezabudnuteľný. Mal byť životnou úlohou Michela Bouqueta. Je "iba" jeho ďalšou skvelou úlohou. Inak film u mňa zabodoval svojou informačnou hodnotou, o súkromnom živote týchto dvoch velikánov som nič nevedel. Umelecky treba vyzdvihnúť kameru a hercov, scenár je tuctovejší. Ale kto povedal, že informačná hodnota diela je niečo menej, ako umelecká? Vadil mi dovetok, kde je porovnávaná kariéra Renoira ml. a jeho ženy, akoby ju tým tvorcovia chceli trochu dehonestovať. A to Renoir st. tvrdí, že si treba vážiť všetky ženy bez rozdielu. Čiže i keď ich kariéra skončí predčasne. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (5)
- Renoirovy tahy štětcem ve filmu nepředvádí Michel Bouquet, ale francouzský padělatel Guy Ribes, který dokázal svůj talent uplatnit legitimním způsobem. Je autorem všech Renoirových pláten, které se vyskytují ve filmu, a to díky Muzeu Orsay, jež mu povolilo soukromou prohlídku obrazů, včetně veřejně nevystavovaných. Režisér James Ivory si postěžoval na fakt, že kdyby měl tohoto padělatele už u filmu Přežila jsem Picassa (1996), byl by to vizuálně úplně jiný film. (Locksley)
- Zástupcovia Francúzska zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 86. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2014. (MikaelSVK)
- Film dosiahol kritický a komerčný úspech vo Francúzsku aj v zahraničí, najmä v Spojených štátoch, kde sa dostal na zoznam vybraných filmov kritikov The New York Times. (Arsenal83)
Reklama