Jde si pro nás noc

Je to tak brutální a krvavý, až je to chvílema sebeparodující a nedokážu určit, jestli to byl záměr tvůrců, či to mysleli vážně ...!! :-D Připomínalo mi to tím právě třeba ty 70.kový klasiky z Japonska se Sonny Chibou, kde to byla už tenkrát parodie. A je to fajn!! Krásnej vizual a plno akce. Nulovej děj a to co děj je, tak je takový že ani nevím o čem a k těm postavám prostě člověk nijak nepřilne. Nakonec jsem fandil více Ikovi, než Taslimovi, i když měl být záporák. Ale v týhle směsici šílený skupiny postav ...jeden bez dvou za dvacet ... :-D Suprový byly ty holky, to byla nádhera. :-) :-) Julii bych chtěl mít doma ... no i když asi raději všechny tři i s číňankou a francouzkou ... :-P 5/5 (28.10.2018)

„Ráda bych si povídala dál, ale…pojďme se zabít.“ Příslib nástupce Zátahů mě lákal, tím spíš, když v něm měli hrát hned 4 „zátahoví“ protagonisté Taslim, Uwais, Lee a Estelle (pro poslední jmenovanou mám navíc od jejích „tanečků“ s kladivy ukrutnou slabost). Jenže Tjahjanto přece jen není Evans a člověk vnímá, že jde o něco slabší verzi výše zmíněných Zátahů. To ovšem nemění nic na tom, že jde pořád o brutální, hodně „tomatovou“ zábavu, která má i sem tam dobrý (jak jinak než krvavý) nápad, a také pár postav, co mají styl. Pokud jsou navíc filmy podobného typu nasáklé čistě testosteronem, v tomhle snímku mají možná ne až tak velké, ale o to zajímavější zastoupení ženské (anti)hrdinky, z nichž některé jsou ještě větší „badass“ než jejich mužští protějšci (a upřímně, nejlepší bitka z celého filmu není ta přepálená, závěrečná chlapská, ale právě hlavní „holčičí“, a ten, kdo k ní vymýšlel choreografii, si zaslouží potlesk). A pokud se přenesete i přes ty malinko haprující motivace postav, můžete se docela dobře pobavit. Za mě to budou ještě slabší 4*. (10.04.2022)

Úvodních dvacet minut je peklo k nepřežití a zkouška trpělivosti, protože se Tjahjanto snaží budouvat jakože osudový děj a vztahy mezi charaktery. Jenže mu v tom nehraje ani jeden byť jen náznakem obstojný herec a sám autor je jako scenárista na zabití. Čili jen čekáte, kdy si konečně uvědomí, co za bitkařské borce všech borců v ansámblu má (to je jako mít pro fotbalový match k dispozici Messiho a místo vpuštění na hřiště byste s ním na lavičce řešili vymírání delfínů) a najde už sakra nějakou záminku, aby si mohli dát řádně po hubě. A jakmile tu záminku vstupem do řeznictví najde, tak víte na čem jste. Ano, jde stylem akce o Raid 1.5. Ne, Tjahjanto není Gareth Evans, ale akci od něj opisuje zdatně. Střídají se kontaktní bitky s hromadnými masakry na ostří mačety, do toho nějaká ta přestřelka, honička... Co chvíle, to jiný typ akce. Spojující elementy jsou tři; hravá syrová choreografie (všechna čest výkonům kaskadérů), dynamická přesto přehledná kamera a absolutní adorace nesmyslně přepáleného neopodstatněného gore-jatkovitého násilí², které ne každý skousne. Zvlášť když platí, že děj/dialogy/pnutí mezi charaktery (ty se objevují odnikud a mizí kamsi) jsou čistě pro formu, jelikož si autor někde přečetl, že právě takové elementy by každý film měl mít. Dobře vám radím, přetočte rovnou na řeznictví a po cca deseti minutách vám bude rázem jasné, zda jste objevili svou novou guilty pleasure kultovku či si poklepete na hlavu "co že za zvrhlá sadistická hovada ti Indonésané jsou" a znechuceně to vypnete. Ovšem než to vypnete, pusťte si ještě alespoň finální desetiminutovou bitku Taslim versus Uwais; to je čiré žánrové blaho. (08.01.2019)

Akční thriller z prostředí nejtvrdších gangů asijského podsvětí balancuje na hranici mezi krvavou zábavou a nepříjemně násilnou krutostí, kdy se nápadité a technicky dokonalé akční přestřelky a trikově, maskérsky i choreograficky vyšperkované kontaktní souboje mění ze šťavnaté atrakce pro otrlé v extrémně brutální přehlídku mrzačení. V tomto směru je to z poslední doby srovnatelné snad akorát se Zátahem 2, ale jde to ještě o něco dál (režisér měl od Netflixu oficiálně dovoleno utrhnout se ze řetězu, čehož královsky využil). Příběh je v první polovině mírně chaotická změť průběžně vymírajících postav, bojujících proti sobě na dvou stranách barikády, mezi nimiž sem tam přebíhají a navzájem se porůznu podrážejí, až do té míry, že divák ztrácí o hrdiny zájem, přestane se zabývat tím, jak film skončí, a jen se těší na další akci. Tohle se naštěstí v druhé polovině ustálí, jasně se definuje, kdo s kým stojí proti komu, a zbytek je horečnatá řežba s fyzicky intenzivními akčními pasážemi, kterých sice není nijak zvlášť hodně, ale jsou dlouhé a pekelně hutné. (06.10.2018)

The Night Comes for Us nebezpečně dýchá na záda svému rivalovi patřícímu do stejného žánru (Raid 1 a Raid 2). A opět se zde objevil Uwais, kterému tentokrát vrazili scénář do ruky a jen vzkázali: "Hraj padoucha". Sice na to nejsem vůbec zvyklý, ale co už. Příběh trochu o ničem, ale tímto aspektem se nemůže chlubit ani Raid a koukejte, jaká klasika se z něho vyklubala. Joea Taslima bych si uměl představit v hollywoodském bijáku, má fakticky talent. Když přejdeme do kolonky akčních scén, tak mohu jen říct FANTASTICKÁ práce. Vážně. V momentech mi až padala na zem mandibula (ehm, tedy dolní čelist), neboť taková choreografie se moc často nevidí. A ty gore scény, WOW, jednoduše WOW. Krví se nešetřilo, každé zabití opravdu brutální. Za highlight scénu nepovažuji ani tak závěrečnou bitku Taslim vs Uwais, nýbrž ale ultimátní souboj Julie Estelle proti dvěma ženským nájemným zabijákům. Skvělá kamera, velice rychle, ale přehledně zpracovaná samotná bitka, parádní práce s barvami. Ani Tarantino se v Kill Bill nedostal na tak vysokou hranici kvality. Konec překvapil, asi bych nečekal druhý díl, ale na druhou stranu je pravda, že s Julie Estelle v hlavní roli by to asi šlo. Časem možná zvážím i hodnocení nejvyšší, tady vidím potenciál na kultovní záležitost. Za mě dávám 84 % (23.12.2018)