Jde si pro nás noc

Tak tohle je další indonéská rubanice, která sice nedosahuje umění a levelu Serbuan Maut, ale docela slušně mu šlape na paty a některé gore scény hravě překonává. Ostatně na brutalitě je film postaven, příběh je docela strohý, přímý a vedlejší, nicméně i tak otrlý divák jako jsem já, byl místy docela šokován. Prim hrají bodné a sečné zbraně, takže si to dovedetě představit - tolik usekaných rukou, přeťatých tepen a zlomených kostí jsem v jednom filmu snad ještě neviděl a suveréně nejdražší položkou filmu musí být umělá krev :D. Jak už jsem řekl, nápaditosti Serbuan Maut se sice nedočkáme, ale i zde kamera tvoří podstatnou část efektnosti a často tvoří její švenkování hlavní pointu některých bojových scén. No co vám budu povídat, autor Headshotu posunul rubání zase o trochu dál a hlavním negativem je nevyužitý potenciál nejlepšího filmového bojovníka současnosti Iko Uwaise, který snad letos hraje jen druhé housle (Míle 22), jinak by to bylo ještě větší terno. Nic pro slabé povahy. Opravdu! (12.11.2018)

Mistrovi Tjahjantovi by měl někdo vysvětlit, že nemá eliminovat schopnosti fighterů a měl by se naučit psát scénáře. Největší problém filmu, je minimum logiky, 70's feeling a nulovej cit pro natočení jednoho průměrného souboje. Z MMA technik jsem zde viděl asi čtyři a tim končíme. Co tohle mělo bejt? Ani jeden úder nezapadl na tělo, všechny souboje jsou pomalé, umělé a nemaj dynamiku. A zaštítit to gore po každým chvatu je už parodie. Souboje jsou dlouhé, unavující a u některých jsem si přál, aby to skončilo: nože, elektrické obušky a mačety zde fungují, jak se to hodí ve scénáři - jednou to schytá Taslim elektrickým obuškem do břicha, omdlí. V autě je schopnej bojovat dál proti policajtům, kteří ho ani nepřipoutaj aby mohla začít samoúčelná bitka. Poslat na dva lidi 50 neschopných idiotů s mačetama, zatimco dva profi zabijáci čekaj na chodbě, jen aby mohla začít samoúčelná bitka. Celé je to předem naprosto nalajnované, "nascriptované" a nezáživné. To, aby za Taslimem stálo 30 chlapů a chodili po jednom, se vidělo posledně snad ve filmech Bruce Leeho. Zbraně maj zaslepenou hlaveň a postavy zde inkasují asi dva tisíce řezných a střelných zranění, jen aby se na to podívali a bojovali dál. Co nějaká zranitelnost, únavnost, něco co fakt divák může cítit na těle? Proč bych měl bejt zhnusenej z toho, že se tam prořezávaj hrdla, když ty postavy na vše absolutně rezignují a jsou schopni bojovat dál? Gore tam je strašně moc, ale je toho tolik, že mě to až unavuje. Není zde ani jedno šokující gore, u kterého bych si to stopnul a chytal se za hlavu, jak geniální využití prostředí Tjahjanto poskytl. Režisérovi chybí cit k tomu natočit alespoň jeden průměrný souboj, v úzkých uličkách se naprosto ztrácí a neví, jakej úhel kamery má zvolit a tak jich tam je asi třicet šest na pár chvatů. Kameraman absolutně nepodporuje chvaty, celé je to až nechutně otupené, pomalé a nevýrazné. Myslim si, že zde nejenže chybí Gareth Evans, ale hlavně Yayan Ruhian, kterej dokázal choreografii dodat určitou náročnost, pružnost a moment překvapení. Audiovizuálně je všechno v pořádku, ale chybí nějakej hororovej soundtrack, kterej by sám o sobě vyvolával emoce. Tenhle komentář není nostalgickým vzpománím na Raid, ale je důležitý si položit otázku, proč současná režie není schopná se upgradovat na jeho úroveň. Protože Evans k akci přistupuje logicky, z jeho režie jde poznat cit, láska a hlavně NADŠENÍ pro akční žánr. Timo doluje nadšení pro slasher, ale akční filmy sleduju kvůli tomu, abych byl unešený z fantastický kaskadeřiny, choreografie a né krvavé lázně. Chybí zde logický kompromis mezi žánrama. (23.10.2018)

Tohle jako náhradu za Raid 3 beru všemi deseti !!! Tohle snad bylo ještě víc brutálnější než předešlé dva díly The Raid. Ultra akční, ultra krvavá, brutální podívaná, která půjde hodně, hodně těžko překonat. Iko Uwais je pro mě Indonéský Jason Statham, ale hodně v brutálním kabátku a jsem rád, že se dostává do povědomí víc a víc (Mile 22). Takovouhle porci brutality, bych si přál vidět jednou v hororu, ale třeba mi ten sen už brzy Timo Tjahjanto splní v jeho May the Devil Take You. (156. hodnocení) (02.11.2018)

No do prdele, tak tohle je těžkej masakr !!! Totální a opravdu nekompromisní jízda, hektolitry krve, usekaný údy, probodaný těla, zlámaný ruce, ustřelený hlavy...kde se na detailech vůbec nešetří. Choreografie soubojů i přestřelek a celkový ,,real look" , vše je zde naprosto bez chyby ! Dvě hodiny maximální řežby, která je naprostým pornem pro milovníky tohoto žánru !!! Indonésie porodila další mega kousek a také další důkaz, že jsou momentálně jasnou a bezkonkurenční špičkou v oboru ! 5* s hubou dokořán :) (14.03.2019)

The Night Comes for Us nebezpečně dýchá na záda svému rivalovi patřícímu do stejného žánru (Raid 1 a Raid 2). A opět se zde objevil Uwais, kterému tentokrát vrazili scénář do ruky a jen vzkázali: "Hraj padoucha". Sice na to nejsem vůbec zvyklý, ale co už. Příběh trochu o ničem, ale tímto aspektem se nemůže chlubit ani Raid a koukejte, jaká klasika se z něho vyklubala. Joea Taslima bych si uměl představit v hollywoodském bijáku, má fakticky talent. Když přejdeme do kolonky akčních scén, tak mohu jen říct FANTASTICKÁ práce. Vážně. V momentech mi až padala na zem mandibula (ehm, tedy dolní čelist), neboť taková choreografie se moc často nevidí. A ty gore scény, WOW, jednoduše WOW. Krví se nešetřilo, každé zabití opravdu brutální. Za highlight scénu nepovažuji ani tak závěrečnou bitku Taslim vs Uwais, nýbrž ale ultimátní souboj Julie Estelle proti dvěma ženským nájemným zabijákům. Skvělá kamera, velice rychle, ale přehledně zpracovaná samotná bitka, parádní práce s barvami. Ani Tarantino se v Kill Bill nedostal na tak vysokou hranici kvality. Konec překvapil, asi bych nečekal druhý díl, ale na druhou stranu je pravda, že s Julie Estelle v hlavní roli by to asi šlo. Časem možná zvážím i hodnocení nejvyšší, tady vidím potenciál na kultovní záležitost. Za mě dávám 84 % (23.12.2018)