Hedwig a Angry Inch

Tak od tohoto filmu, jsem nečekala moc, asi díky kontroverznímu námětu. Když jsem si přečetla, že se jedná o komedii, očekávala jsem nějakou trhlou rádobyvtipnou ptákovinu. Avšak po shlédnutí jsem překvapená. Dojemný příběh o lásce, odlišnosti, hledání svého já, své druhé poloviny a ujasnění si pohlaví. Zohyzdněná a mnohokrát přešitá Hedwig prochází několika bolestnými zážitky a dostává se z nich za pomocí své největší lásky – hudby. Jen ta jí pomáhá překlenout se přes bolest, která jí sžírá. Hudební stránka filmu je kvalitní, texty jsou vševypovídající. Herce a režiséra Johna Camerona Mitchella si musím zapamatovat, dokázal se vžít naprosto věrohodně do role Hedwigy, což není snadná úloha, navíc v některých momentech skutečně vypadal jako žena i gesta byla uvěřitelná. Čím více spěl film k finále, tím víc jsem vnímala Hedwigu jako ženu. Konec nádherný, hodnotím za 5*. (03.11.2006)

I když Mitchellovy filmy nikdy nebudu cíleně vyhledávat, u jeho prvotiny jsem ho chvílemi dokonce obdivoval. Na rozdíl od do sebe zahleděného a samoúčelně otevřeného Shortbusu se dá postavám porozumět a Hedwig je dokonce velmi sympatickým charakterem, který díky úžasným textům svých písní velmi lehce hledá cestu k divákovi. Jako celek film ale i přes příjemný feeling stále zůstává příliš bizarním cosi, které je daleko mimo můj šálek čaje. (13.09.2007)

Napodruhé se mi to líbilo ještě mnohem víc a jen co doběhly závěrečné titulky, dal jsem na videu zpátečku a to krásné finále (tři písně + další dvě se závěrečnými titulky) si pustil znovu. HEDWIG AND THE ANGRY INCH se dá prostě vidět víckrát a řada z vás si ho snad i zamiluje. Pominu-li krásný příběh u kterého se ani nechce věřit, že je fiktivní, dále nádhernou vizuální stránku (animované sekvence, kostýmy, atd.), tak ze všeho nejúžasnější jsou ty písně. Je jich zde opravdu hodně a jedna lepší než druhá. Potěší zejména diváky s rockovým cítěním, ale skladby mají jak úžasné texty, tak skvěle propracovanou strukturu a jsou hodně rozmanité (od vypalovaček až po balady) a tak se budou nejspíš líbit všem. Samostatnou kapitolu by si zasloužil John Cameron Mitchell, který kromě režie ztvárnil také hlavní postavu (ještě dříve ji hrál řadu let na Broadwayi) a také se na filmu podílel i v dalších ohledech (spolupráce na scénáři, napsal monology, složil hudbu). V roli Hedwig / Hansela je naprosto dokonalý, úžasně zpívá a jeho výkon je tou pověstnou třešničkou na dortu. Prostě nádherný film, který se může směle měřit s kultovním THE ROCKY HORROR PICTURE SHOW. (07.01.2007)

Máte dvě možnosti buď ten film přijmete takový jaký je a nebo ne, Hedwig And The Angry Inch rozhodně není pro každého. Obrovskou výhodou je, že John Cameron Mitchell netlačí na pilu, citově vás nevydírá, neříká co byste si měli myslet, pouze vypráví, postupně, takže příběh se skládá do mozaiky, která ve vás možná o to víc nenásilně dokáže vyvolat emoce. Je to do jisté míry muzikál, do jisté míry artovní snímek, možná „ujetost“, ale hlavně má hloubku a přes svůj námět je nabit i pozitivní energií. 100% (23.08.2010)

No nevím, mnoho z vás tady reptá nad průměrností písniček, mně přišly naprosto skvělé a spolu se soundtrackem z Velvet goldmine opravdu prvotřídní glamrockový nářez. A samotné zpracování filmu? To je plné nápadů, ať již prací s kamerou, tak kompozicí scény a záběrů. A pokud jako divák přistoupíte na podivně surrealistické vyprávění, není o čem. Michael Pitt si prostě umí vybírat filmy. 8/10 (29.04.2014)