Clérambard

Poslední spolupráce s Yvesem Robertem stran Phillipea Noireta. Film nesklidil přílišný úspěch ve Francii i jinde. Možná škoda, jedná se o opět malebný popis jednoho muže, který se úderem "kouzla" změní ve svůj kladný protipól.. (26.01.2010)

Vlastně se nedivím, že tenhle film neměl ve Francii velký úspěch. Samotná zápletka o proměně jednoho despotického otce šlechtického původu a hříšném vztahu syna s dívkou lehkých mravů připomíná spíše komediální tvorbu o nějakou tu dekádu starší, jaká už možná tehdy nesla ono označení pro pamětníky. Ano, je to natočeno v barvách a barevný vizuál tvůrci naplno využili k nádherně malebným scenériím, kostýmní výpravě a v tomto duchu i stylizovaným záběrům, ale jinak o žádných „zlatých šedesátých“ moc nelze mluvit. Stejně jako v případě Muže, který prochází zdí, i v této adaptaci jiného díla Marcela Aymého platí, že podobné náměty bývají možná až příliš jednoduché na to, aby dokázaly bez hluchých míst vyplnit stopáž celovečerního filmu. Zbývá herecký koncert Philippa Noireta, jenž si sice lze užít na úkor celého filmu, ale po předchozích režisérových komediích s Noiretem Les copains (1964) a Šťastný Alexander (1967) je pro mě Pan Clérembard menším zklamáním. Na jedné straně jde o příjemnou záležitost, která v sobě vedle výpravy a zábavného Noiretova výkonu přináší i pěkné dialogy s několika neopakovatelnými hláškami typu kolektivní halucinace, na druhé straně hlavní ženská postava v podání Dany Carrelové na mě působila neskutečně otravně. 65% (28.12.2020)

Tento film nemal velky uspech ani v samotnej Francii a pan CenyEt potom uz s Yves Robertom nespolupracoval - pookial viem - na ani jednom filme. Jeden chlap sa zmeni na protipol a o tomto je cely film. Nema to stavu ani patinu ani drajv, tempo je take akurat, len aby divak nezaspal. Raz Darmo, reziser Yves Robert natocil svoje najlepsie filmy az s Kamen Richardom, a to konkretne Navrat Velkeho Blondyna 1974 a Velky Blondyn s cernou botou 1972.  Ledva 70 % (28.08.2021)