Režie:
Michael RadfordKamera:
Franco Di GiacomoHudba:
Luis BacalovHrají:
Philippe Noiret, Massimo Troisi, Maria Grazia Cucinotta, Renato Scarpa, Anna Bonaiuto, Linda Moretti, Mariano Rigillo, Simona Caparrini, Carlo Di Maio (více)Obsahy(1)
Konec padesátých let, malý italský rybářský ostrůvek. Život rybáře Maria Ruoppola se změní, když přijme dočasně místo pošťáka: stačí mu k tomu jen mít kolo a umět trochu číst. Jediným Mariovým zákazníkem je Pablo Neruda (1904 - 1973), slavný chilský básník, který na ostrůvku v ústraní malého domku tráví chvíle vyhnanství ve společnosti svých veršů a krásné Matildy Urrutiové. Smolař v lásce Mario se o proslulého muže začne zajímat hlavně proto, že v poezii vidí dobrý způsob, jak svádět ženy. Brzy však vášnivě propadne poezii a zvolna začíná chápat i politické přesvědčení svého nového přítele. podaří se mu získat srdce milované Beatrice, ale i nový pohled na svět. Neruda se vrátí zpět do vlasti a po sobě zanechává mnohem víc, než jen pomalu se vytrácející vzpomínky: z Maria se stal muž, který ví, kým je, ale ví i to, že své schopnosti může dát do služeb ostatním.
Originální jemná komedie zpracovává s humorem i s nostalgií zvláštní setkání dvou naprosto odlišných mužů, které se opravdu uskutečnilo (Pablo Neruda věnoval svému italskému příteli jednu ze svých básní). Režisér a herec Massimo Troisi krátce po natáčení filmu předčasně zemřel. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (29)
Nebudu chodit kolem horké krupicové kaše - bylo to extrémně nudné a současně extrémně dobře zahráno. Pošťák mi svou prostoduchostí dráždil nervová zakončení, přičemž tohohle otravu skvěle doplňoval Pablo, který zase žvatlal o tajích poezie. Vzhledem k tomu, že k poezii mám slušnou averzi (a to i přesto, že jsem dvojnásobný mistr Středočeského kraje v poezii), tak jsem trpěl jak tur. 65% ()
"Metafory? Kdo tě naučil říkat takové těžké slova? Jaké metafory ti udělal?" Krásně poetické. Sic bych to v žádném případě nenazvala komedií. Veliké plus tohoto snímku jsou herecké výkony. Philippe Noiret prostě téměř negramotného pošťáka/rybáře žijícího s otcem a toužícího po ženě, která umí hrát stolní fotbálem zahrál naprosto skvěle. ()
Naplněno přátelstvím, pochopením, láskou a romantickými záběry na azurové moře. K tomu trochu podmanivých tónů ze slunné Itálie, milá oduševnělá tvář Phillippe Noireta, špetka inteligentního humoru a filmový skvost je na světě. Není to laciný snímek, kterým by se snažili tvůrci vydírat divákovy city. Přesto si vaše city na své přijdou. Výborná kamera i režie, skvělý Troisiho scénář a bravurní herecké výkony si navždy získaly mé srdce nadšeného filmového fanouška. Massimo Troisi se stal v tomto snímku zcela rovnoceným hereckým partnerem P. Noireta a svou roli charakterního člověka snažícího se získat srdce své lásky zahrál nadmíru přesvědčivě. V dnešní době zavrhování socialistických ideálů se někomu možná bude zdát tento snímek nevhodný, ale věřte, že i když příběh pojednává o životě básníka se socialistickými myšlenkami, je v něm opravdu politiky tak málo, že vyznívá spíše to lidství, porozumnění a vlídný humor. ()
Z hereckých příležitostí jde znát, že pan Noiret jistě miloval literaturu a ne náhodou i tu naši středoevropskou-českou. Tento příběh je velice originální a zajímavě zpracovaný. Přátelství je někdy na celý život... Láska zcela určitě a smrt, ta je nevyhnutelná. Velmi procítěný a tragický příběh jednoho muže. ()
Nemám co vytknout a po pravdě řečeno ani nechci, psal se rok 1952, vše je omluvitelné.. Snímek je krásně natočený, kamera úchvatná, příběh o náhodném setkání poutavý a v závěru strhující, herecky mimořádně zdařilé, ať už výborný Philippe Noiret jako Pablo Neruda či charismatický Massimo Troisi jako pošťák na kole a nechybí ani velmi půvabná žena Maria Grazia.. Nádherná záležitost.. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (2)
- Alan Rickman se vyjádřil k tomuto filmu ve svém deníkovém zápisu z 9. října 1995: „19 hod. Il Postino. Stejná škola jako Cinema Paradiso. V rozhodující chvíli zmizely titulky a málem zničily film. Nadchlo mě to tak, jak jsem očekával.“ (Nach)
- Herec a režisér Massimo Troisi byl jedním z nejzajímavějších mužů filmového plátna, svou krátkou kariéru zakončil veleúspěšným spoluautorským snímkem Pošťák, při nemž už, po namáhavé a těžké operaci srdce v USA, fyzicky nestačil, a tak byl dublován při scénách nevyžadujících přímo jeho přítomnost. Phillipe Noiret ho velmi obdivoval za naprosté odhodlání film natočit při takovém zdravotním stavu. Život nakonec Troisiho opustil přesně jeden den po oficiálním ukončení natáčení. Zesnul v Římě při odpolední siestě. (LiVentura)
Reklama