Tři bratři

Velmi citlivá a dobře zvládnutá filmařina. Poklona panu Rosimu. Mistr Noiret klasicky skvostný ve své herecké "malosti"... Sonda do života jedné nesourodé bratrské trojice, která k sobě nachází cesty až teprve po smrti matky.! Musím uznat, že jsem opravdu rád a se zájmem sledoval jednotlivé scény filmu o lidech a pro lidi.. (19.03.2010)

Ambice zalít do jantaru prchavý moment v životě jedné rodiny a s ním i kousek konkrétního období italské historie byla naplněna tak napůl. Téma je na pouhou hodinu a tři čtvrtě až moc košaté a výsledek akademičtější, než by mi bylo milé – spoustu prostoru spotřebují lyrické záběry venkovského života (půvabné, málokdy úchvatné) a faktografie se pak dohání didaktickými přednáškami maskovanými za dialogy. Koukalo se na to hezky, ale v hlavě zůstalo pramálo. (31.01.2016)

Typický příklad filmu, kde vysoké procentuální hodnocení dělá jen malá skupina hodnotících. Tohle opravdu není film, který by mohl lámat rekordy návštěvnosti a patří do kategorie, které říkám ušlechtilá artová nuda. Jak napsal DaViD'82: "Nakousne se tu kdejaké palčivé téma (nejen) Itálie (nejen) osmdesátých let, ale nic se z toho ve výsledku nevyvrbí, nic se nedořekne, nikam to nevede." Má to velmi ospalé tempo a žádnou gradaci. Pokud srovnám tuhle unylou záležitost s Božským od Sorrentiniho, pak ten druhý snímek představuje přímo režijní klenot, výbuch nápaditosti a případ, kdy vás scénárista nutí o zhlédnutém přemýšlet a hlavně ani na moment nenudí. Film má sice luxusní obsazení a téma, které si přímo říká o vysoké ohodnocení, ale to zpracování mě zkrátka nepřesvědčuje. Těká to od nikud nikam a za chvilku na ten film zapomenete. Hodinu a tři čtvrtě filmového rozjímání, které by se dalo natočit nepoměrně dynamičtěji a zajímavěji. Celkový dojem: 45 %. (31.05.2011)

Co musím na tomto filmu - kromě výborných hereckých výkonů a scén se starci - ocenit, to je skutečnost, jak si skvěle zvolil režisér formu a jak do příběhu vkládá scény, které se zdají až snové, scény toho, jak by to všechno mohlo být, kdyby... Jako dějový prvek je to velmi zajímavé a sem tam vás to vytrhne z nudy. (28.11.2015)

Zpracování ruské klasické látky, přenesené do moderní Itálie počátku osmdesátých let minulého století, se ukázalo jako plodný a šťastný čin. Symbolický závěr filmu (vdovec si navléká na prsteník druhý, manželčin snubní prsten) činí zadost klasice, vlastní děj naopak bouřlivému dění v zemi, v níž vrcholí řádění extremistického levicového teroru Brigatte rosse. To tvoří obsah života nejstaršího z bratrů, soudce; partnerská trápení nejmladšího, do nichž je jakoby mimochodem zahrnut tradiční vnitroitalský konflikt sever-jih prohloubený stávkou, a defektní mládež prostředního-vychovatele, vedle tohoto ústředního tématu jaksi zanikají. Retrospektivy i praespektivy všechna témata prohlubují a zesilují; zejména to platí pro osiřelého starce. V souhrnu tak vzniká plnokrevný obraz společnosti jihoevropského státu, který si v ničem nezadá jak s vrcholnými díly tehdy postupně pomíjejícího neorealismu, tak s velkou vlnou levicové autorské části italského hraného filmu, jak ji ztělesnili z různých zorných úhlů Luigi Comencini, Federico Fellini, Carlo Lizzani, Giuliano Montaldo nebo Ettore Scola. (06.03.2010)