Stará puška

Příběh o ztrátě a pomstě nepřináší nic nového. Já mám takové filmy rád, Noireta také, takže jsem se docela bavil, ale moc nechápu ten úspěch u odborníků. Spíše mi to přijde jako komerční film, který se snaží o umění pomocí spousty flashbacků, které mě zase dost rušily, neboť zpomalovaly výrazně děj. Film získal Césara za nejlepší film, hudbu a Philippe Noiret za hlavní roli (byl skutečně výborný). Nominován byl režisér, scénář (nechápu proč), kamera, střih, zvuk a ve vedlejší roli Francoise Jean Bouise. (29.08.2003)

Drasťák až do posledního výstřelu. Kdo by to do Noireta řekl, že si natolik věrohodně poradí s postavou akčního hrdiny, který nezná slitování a jeho muška je set sakra přesná. Výborné drama však čeří trošku jednoduchá a místy příliš prvoplánová zápletka, jež si však svou chudokrevnost vynahrazuje pořádnou porcí flashbaců, ale i ty však mají svůj smysl a dokonce i pointu. Robert Enrico umí zatahat nácky za uši, to se nedá zapřít. (23.11.2007)

Ach. První zhlédnutí mě tehdy úplně rozsekalo. Noiret s rozlámanýma brejličkama a likvidující nácky, využívaje výhody domácího prostředí, mi přišel neobyčejně působivý. Jenže s uplynutím roků už to není ono. Způsoby vyvraždění německých vojáků jsou stále velmi neotřelé a rafinované, problém je, že si je trošku pamatuju, takže odpadá "oh" moment. Flashbacků a hlavně Romy Schneider je taky trošku moc a jenom zpomalují děj. Přesto si film zaslouží čtyry hvězdy. Minimálně za konec a plamenometovou scénu. (21.09.2009)

Psychologická hra.. .Noireta a Schneiderové.. Válečné drama o tragické ztrátě uprostřed "píšících se dějin". Malý hrad, jedna stará kulovnice a odhodlaný pomstychtivý manžel a otec skvostně zahraný Noiretem. Jedno z nejtesknějších dramat z druhé světové války, lepší snad jen Sophiina volba-troh¨chu však jiná mince, tak smutně se dlouho nebudete cítit, jako při sledování zoufalého staršího lékaře, kterému vezmou vše. Nicméně pointa-pomsta je zde tak šíleně spravedlivá, že každému plesá srdce radostí, když oheň a kulky sežehnou hlavy ničemů a sprostých vrahů. (22.08.2008)

Ví se o mně, že žeru filmy z okupované Francie. Většina je komedií, ale dramata zasazená do nádherné země mají jedinečnost. Film, v němž se hlavní hrdina plíží kanálem a prochází tajnými zdmi starého zámku, aby jednomu Fricovi po druhém rozčísl úsměv kulovnicí, se musí líbit klukům, chlapcům i pánům. Je hodně naturalistický a scény znásilnění a zabití jsou tvrdé, připadá mi ale, jako kdyby tvůrci schválně šli nejtvrdší z možných cest, aby diváka otupěli, šokovali, ale neznechutili. Úžasný film, jemuž jsem musel dát přednost v českém dabingu (Jaromír Meduna) a k němuž si seženu titulky. (12.11.2017)