Zelňačka

Je to taková zvláštní komedie, kdy u mě byl problém i s tím, že jsem ji viděl s dabingem v čele s Jiřím Lábusem. Ten mi prostě k de Funèsovi neseděl, i když jinak je to dabér skvostný. Propojení venkova s mimozemšťany je zábavné a je vidět, že ani na stará kolena neztratil komik nic ze svého humoru. (13.02.2015)

Tak trochu Hrabalovsky pábitelský film o dvou starých vesničanech, kteří kromě si pití vína zpestřují podzim života vzpomínkami, zelňačkou a krásně melodickým prděním. Že zrovna tenhle zvuk přivolá mimozemšťany však netušili... Nejde o typickou Funèsovku, film je spíše posmutnělý ve stylu Michálkova Babího léta. "Je to moje zásluha, že seš dneska naživu. Kdybych nepouštěl větry, nejseš tu." http://www.youtube.com/watch?v=ZGXgXvovGs4 (11.06.2011)

Hezký, jemný film o dvou venkovských stařících, kteří stojí před nelehkým dilematem. Mají dožít ve světě, kde strávili celý život a teď se jim mění před očima, nebo odcestovat na neznámou planetu Oxo, vařit ufonům polívku a žít do dvou set let? :-) Pověst filmu kazí existence dvou dabingových verzí. Předloha Reného Falleta je napsaná s láskyplnou péčí a citem pro poetický jazyk, plný vtipných obratů. To se kupodivu podařilo zachovat první verzi dabingu. Udělala ho ČT, přeložil Jiří Dědeček (specialista na nepřeložitelné francouzské chansony) a Louise namluvil Jiří Lábus. Zní to jako hodně divný nápad, ale vzpomeňte si, jakou nedůvěru z počátku budil jeho dabing Marge Simpsonové či Rowana Atkinsona. Tak vidíte. I tentokrát to dopadlo dobře, už proto, že se Lábus nepokoušel napodobit dikci Františka Filipovského a udělal to po svém. Malér je v tom, že v první verzi se film vysílal jen jednou, o léta později ho uchvátila nova a opatřila vlastním dabingem. Ten se spokojil s pouhým významovým překladem, takže polovina kouzla filmu je v tahu. Druhá byla brutálně znásilněna sípajícím Jiřím Krampolem. Já vím, pořád ho kritizuju. Proti němu samotnému nic nemám, ale to, že umí obstojně imitovat dikci F. F., pro mě není dostatečná reputace pro dabing Louise de Funés. Krampol už má svá léta, podlomené zdraví a nedokáže už dobře nadabovat ani "svého" Belmonda. Takže jako estrádní číslo to beru, ale když je hlav o několik oktáv hlubší než být má a navíc není synchronní s obrazem, říkám tomu problém. Každému, kdo chce Zelňačku vidět, proto radím, aby si opatřil tu první verzi. 90% (11.04.2003)

Tvorcovia mali naštudované surrealistické princípy konkrétnej iracionality, voľného prúdu asociácií a čistý psychický automatizmus bez akejkoľvek rozumovej kontroly a ohľadov morálnych či estetických. Alebo nie? Budem teda uvažovať triezvejšie. Film, v ktorom sa je, pije a prdí tak často ako v nijakom inom môže byť parafrázou na okrídlený termín carpe diem. Lenže nemám žiadne indície, že je tomu naozaj tak. V závere sa dá uvažovať o sociálno-kritickom tóne a pietnom rozjímaní nad pominuteľnosťou tradičného spôsobu života, indícií je na to dosť. Ale pre také vzletné idey je forma, ktorá bola zvolená, tak strašne hlúpa, až ma to znovu privádza k prvej vete. Vidieť Majstra v takej donebavolajúcej trápnosti je tak tristné... (30.08.2022)

Hořkosladké uvažování nad stářím s konečným zjištěním, že důsojné stáří není v současné společnosti možné. Dalo by se říci, že jsou všem na obtíž. Staříci Claude Ratinier, zvaný Glaude (Louis de Funés) a Francis Chérasse, zvaný Hrbáč (Jean Garmet) už si jen užívají normální krásy života s popíjením dobrého vína a kořalky, jeděním výborné zelňačky a už si nechtějí zatěžovat hlavu s normálníma problémama. Cestu ale nenajdou na této planetě, ale na daleké planetě Oxa, jejíž vyslanec (Jacquese Villeret) nalezne prostou radost, kterou mají ze života staříci a nabídne jim přestěhování na jeho domovskou planetu, kde se dožijí bez nemocí dvou stovek let. Film o tom, že i staří lidé chtějí mít svůj prostor pro život, pro důstojný zbytek života. prdí se tam, ale co by kdo chtěl po zelí. Celkem příjemná lehká komedie. (19.11.2009)