Zelňačka

Starý Louis de Funes stále řádí a dělá xichty. Více než humorný mě film přijde spíše smutný, když se v příběhu objeví Claudeova (Funes) mladá manželka. Snímek pak působí více dojemně než humorně, což ovšem nevadí. Funesovi skvěle sekunduje Jean Carmet jako jeho přítel a soused a také Jacquez Villeret jako " Ufolínek ". A musím pochválit český dabing, Jiří Lábus Funese dabuje vyloženě po svém a má to šťávu. (06.10.2014)

Blllllllllll, blllll bll bllllllllllllll. Bllll bllllllllllllllll blll blllllllllllllllllllllllll. Bllllllllllllll blllllllll blll bllllllllllll blll bl bllllllllll. Jak říkám, u Zelňačky jsem se dost nasmál a svým způsobem mě to chytlo a užíval jsem si jak Funèse, i když ho tentokrát daboval Lábus (není to ono), tak ufounka se svou ufounštinou. (30.05.2014)

"Tvoříme dokonalou společnost. Proto se ale chceme ubezpečit, že ta polévka nepřináší riziko úpadku nebo oslabení naší energie." Cucat kamení nebo si dát dokonalou zelňačku s perfektně nacucnutým křupavým chlebem? Tak to já bych věděl. A na planetě Oxo už asi taky tuší, co je lepší, i když na to museli ustavit komisi. Navíc mě Ufolín se svým" bllllllllll" dost bavil. Prdící Claude s Hrbáčem a oživlá Francine taky měli své chvilky, ale pouze každej přílet létajícího talíře byl zárukou zábavy. A ještě byl skvělej velitel četnictva se svým kývajícím "karťákem", avšak nejedna nudnější chvilka byla vidět až z Oxa, takže nemohu dát víc hvězd, dokud mi nedají ochutnat tý zelňačky, která mi přes obrazovku provoněla do obýváku. (16.11.2018)

V tomto případě jsem zcela ochotný vypustit trikovou stránku, která teda nestála za mnoho, ale zbytek byl geniální. Louis de Funés jako stařík, který touží po ztraceném mládí a o své mrtvé manželce, kterou mu mimozemšťan zpátky přičaruje, avšak mladou a nevybouřenou. Kouzelný příběh o stárnutí a o jistém druhu lásky, která přetrvá(?)....už bych spoiloval. Nechápu nízké hodnocení, jedná se o parádní záležitost, které nechybí opravdu nic (až na dobré triky :o) (27.04.2010)

K tomuto filmu jsem přistupovala s nedůvěrou a obavami. Znala jsem knižní předlohu a také pod vlivem Renčínových ilustrací jsem si neuměla v tomto spíš mile úsměvném příběhu Funèse s jeho temperamentní komikou v roli Glóda (tak se hlavní postava jmenuje v českém překladu knihy) představit. A taky jsem si nebyla jistá, jak bude Funès v pro něj netypické roli působit. Oboje mě mile překvapilo a velice rychle jsem Glóda jako Funèse a Funèse jako Glóda akceptovala. Trochu mě zklamalo, že ve filmu staříci svému mimozemskému návštěvníkovi říkají Ufoun; jméno Hmota používané v knížce se mi líbilo víc. Zato mě ale ve filmu nadchla ústřední melodie, kterou jsem pak dlouho měla jako vyzvánění na telefon. A ještě jedna perlička. Ve filmu je naznačeno, jak vařili onu pověstnou zelňačku, v knize ale je popis, který se blíží receptu. Zkusili jsme ji podle něj uvařit a od té doby je polévka, které u nás doma říkáme glódovka, běžnou součástí našeho domácího jídelníčku. (30.08.2022)