Váňa

Anatomie strýčka Váni v pohledu trochu neuspořádanějším, než se kompaktně podařilo Petru Slavíkovi ve 13. komnatě. Méně vlezlá než v případech Martina Kratochvíla, ale přesto podobně schematická Soukupova hudba. Kocábův dozvuk jen ze sentimentu. Nejpřínosnější tak zůstává průřez "Velkými" a do děje vtahující úvod. (30.12.2012)

Já si umím představit, že je zatraceně těžké až nemožné rozpoznat, jak bude ve finále asi tak zhruba vypadat dokument, který o mně ten bambula opřený s kamerou o plot zrovna natáčí, ale já bych si vážně do nového roku přál, aby se naše známé osobnosti naučily spolupracovat s filmografiemi režisérů a aby Jakubové Wagnerové, a jemu podobní, přestali konečně sázet na to, že jim dostih vyhraje jméno. Tohle není Velká Pardubická. (30.12.2012)

Začátek byl mrazivý: autentické volání záchranné služby se přece jen často neslyší. Jenže pak zjišťuji, že pan Váňa je zvyklý, v nemocnici je jako doma a vše, co se dá zlomit, už měl zlomené několikrát. Takže k tomu na začátku také mohl přistupovat profesionálněji. Vždyť je to přece střídavě žokej a pacient. Dostihový sport jsem nikdy nesledoval a hodina ve společnosti člověka, co si nedá pokoj, dokud se nezabije, mi bohatě stačila. (05.01.2013)

Pana Váňu jsem viděl naživo, děda s ním byl dokonce na záchodě. :D Je menšího vzrůstu, ale dokázal něco, co se někomu nepoštěstí za celý život a to vyhrát několikrát Velkou Pardubickou. Přes všechno co si prožil dává do dostihů srdce a je to vidět. Zaslouží si určitě respekt. Co se týče dokumentu, viděl jsem lepší, mohl být ještě lépe zpracovaný, mohl být i delší, ale ušlo to. (04.01.2013)

Dokumentární film, který vznikl nedlouho po Váňových novodobých úspěších na Velké Pardubické v letech 2009 až 2011, začíná opravdu stylově. Mistr překážkových dostihů a člověk, který má ve svém těle víc zlomenin, než Karel Gott na krbu zlatých slavíků - si po těžkém pádu z koně volá na záchrannou službu a doslova prosí o vrtulník, který by ho rychle dopravil do nemocnice (s tou krávou, která seděla na druhé straně telefonu měl neskutečnou trpělivost). Tímto okamžikem sice snímek teprve začíná, ale také bohužel vrcholí. Ne, že by se pak už nebylo na co koukat, ale čekal jsem lepší zpracování a ještě více zajímavostí ze života takové ikony, která navždy přepsala dějiny našeho sportu. Tak fenomenální osobnost kterou pan Josef Váňa bezesporu je, by si zasloužila důstojný film hodný jeho jména, který by zmapoval celou jeho kariéru. Takového se zatím sice nedočkal, ale vzhledem k tomu, že se jedná o jednoho z největších žijících Čechů, který své vášni obětoval celý život - musím (co musím, chci) hodnotit vysoko, protože jsem se i tak dobře bavil. (13.10.2014)