Křižník Potěmkin

Ejzenštejn bol najvýznamnejší predstaviteľ ruského konštruktivizmu a Krížnik Potemkin jeho vrcholným dielom. To, čo dnes stačí odklikať na počítači, museli kedysi tvorcovia ako on nainštalovať v exteriéroch a zladiť davy v kompaktný herecký celok. Protiburžoáznosť diela a revolučný zápal už môže dnešné publikum trochu zneistiť, avšak film treba brať v kontexte svojej doby. Niekoľko scén, ktoré vošli do histórie, predovšetkým kočík na schodoch, by mu to malo vynahradiť. Film môže svojou prvou, subtropicko- exotickou (plachetnice) polovicou diváka uchlácholiť, nasleduje po nej totiž zmena atmosféry, keď prichádza na rad jeden z najbrutálnejších masakrov filmovej histórie a poŠtrajku (na rozdiel od neho tu už nepoužil grotesku) ďalší dôkaz, že Ejzenštejn nemal s usmrcovaním filmových detí a žien žiaden problém. Termín "deti vo filme násilne neumierajú" vznikol určite až po ňom. Záverečná pasáž na mori je stvrdením, že Krížnik Potemkin je skutočným veľkofilmom aj dnes a ako celok míľnikom svetovej kinematografie. Nielen láska, ale aj revolúcia ide cez žalúdok, alebo komu nechutil boršč. (12.06.2012)

Hezký no, ale co mám hodnotit, zpracování filmu nebo historickou událost? Z hlediska zpracování filmu a ukázky toho, co se tehdy odehrálo, je film opravdu dobrý. Ale ideologii, kterou tato skutečnost odstartovala, a to, jak si ji mnozí mocnáři vysvětlili, se mi opravdu hnusí. Spojením těchto dvou náhledů dávám v hodnocení přenost zlaté střední cestě, i když historicky vzato je pro mě tento fim žumpa! (24.12.2009)

"Křižník Potěmkin" mi vyrazil dech. Čekala jsem, že to bude sice pěkná klasika, ale podle data vzniku, že se mám obrnit trpělivostí a tolerancí, přece jen dnešní divák je uvyklý na docela jiný typ filmové řeči. Jak osudově jsem se pletla. Snímek funguje perfektně dodnes, že už je to 80-ti letý stařeček poznáte jen podle toho, že je němý. A je až k nevíře, jak dnešní filmaři z této klasiky čerpají a opisují. Nemyslím tím jen onu slavnou scénu s kočárkom na schodech, ale vůbec skoro každá druhá scéna je dodnes živá (třeba jak kamera sleduje nohy jdoucí ze schodů na lodi apod.). I když tento film zaujímá pozitivní postoj k bolševické revoluci, vůbec mi to na něm nevadí. Je to rozhodně méně nepříjemné, než americké PP (patetismus & patriotismus). "Křižník" je skutečně dokonalý, co víc říct... (27.01.2006)

Zaujalo mě určitě zpracování, počínaje hudbou, přes záběry obličejů, invenci scén a konče prací se světlem. Po dějové stránce už mě to až tak nezaujalo. Možná se budu rouhat, ale nedovedu si představit režisérskou verzi, neboť já bych viděl jako ideální stopáž pro Křižníka Potěmkina kolem 40-50 minut. Zajímavé však je, že tento snímek nemá žádného individuálního hrdinu, hlavní postavou je dav, což je poměrně unikátní. Pamětihodné jsou jistě scény s masem nebo na schodišti, kde si kamera vychutnává záběr na kočárek. Křižník Potěmkin je velmi zajímavým filmem, který má ve světové kinematografii své čestné místo a jistě patří k těm počinům, které by neměly zarytým fanouškům filmu uniknout. Dávám sympatické 3*. (06.03.2015)

Ve filmu je jasně vidět rozvrstvená společnost - námořníci jako proletariát, námořníci buržoazie carovi vojáci. Vzpoura vznikne asi ve 25. minutě filmu. Potom co je Vakulinčuk mrtvý, nastoupí na jeho místo revoluční masa. Scéna na schodech "oděsské schody" je jedna z nejlegendárnějších scén světové kinematografie , stokrát probíraná. Film má sílu i po sto letech a to díky technice (vidíme zde všechny druhy filmové montáže). (23.11.2017)