Křižník Potěmkin

Skvělá, a dnes už dost netradiční, podívaná. Chvílema tomu sice dochází dech, ale scéna vzpoury na Potěmkinu a hlavně vzpoura v Oděse jsou opravdu nezapomenutelné. Ten herec co hrál toho popa na Potěmkinu by měl dostat Oscara. Tak hustě rozježenýho typa (co si navíc spokojeně mne ručky před popravou nevinných námořníků) jsem dlouho neviděl. Dále mě dostalo jak prchající dav udupe toho malýho kluka. Legendární a na můj vkus dost profláknutá scéna s kočárkem je ale opravdu super. Skvělá je i kamera jak detailně zabírá ksichty lidí. Hudba je kapitola sama o sobě, v "revolučních" scénách se mi tam hodila výborně, ale někdy mi tam nepasovala, celkově ale filmu dodává tu správnou šťávu. Možná že bych tomu filmu měl dát spíše 80%, ale ten beznohej mrzák co strašně rychle jumpoval, mě přesvědčil. (22.01.2006)

Dvojí verze slavného filmu doznívající leninské éry dvacátých let úzce souvisí s dnes již historickým rozmachem Ruska v první čtvrtině minulého století. Nejen Ejzenštejn, ale i Tatlin, Blok, Majakovskij, Mandělštam ... podlehli kouzlu sloganu sociálního experimentu a vložili do jeho prosazování z přesvědčení, dobrovolně své nejlepší síly a schopnosti. Právě tato verze vzmachu prvního období bolševického státu byla později buď cenzurována, nebo ikonizována ve své stalinské dezinterpretaci. Zhruba tak lze podat vysvětlení zázraku, který způsobuje, že film, vzniklý vlastně na základě tendenčního zadání, zůstává a zůstane vrcholnou uměleckou událostí nejen doby svého vzniku, ale i sto let poté. Zejména původní rekonstruovaná verze, přesně zachycující skutečný ráz první ruské revoluce, její demokratická východiska, je nenapadnutelnou apotéozou pokroku a revolučního zvratu jako přirozeného řešení excesů stále hloupějších a krutějších lumpenelit kolem carského dvora. Obrazová báseň - tak se jeví nevšední dílo i téměř nepoučenému divákovi - strhává od prvních obrazů, okének filmu. Opakovat opakované o slavných scénách, skvělé kameře, invenčním střihu, strhujícím hudebním doprovodu rekonstruované verze se jeví jako nošení dříví do lesa. Prospět hůře filmu, který si své diváky nachází - a nadále nacházet bude - by už asi nešlo. (02.12.2007)

Na svoju dobu veľmi odvážny, popudivý a veľa krajinám odporujúci film. Majstrovsky a najmä monumentálne podané priebehy, vzbury, revolúcie. Hlavne záver, kde sa rozhoduje o osude krížnika je prefektne napínavý. To všetko sa cení. No ja som aj tak akosi nedokázal prekusnúť a povzniesť sa nad 80ročnú vekovú bariéru. Každou minútou narastalo percento spokojnosti, asi škoda, že ich bolo len 75. Takže 75%. (05.03.2007)

No říkejte mi komunisto, ale ta ideologie mi nijak zvlášť nevadila, přišlo mi, že jí tam až tolik není... Alespoň tedy ve srovnání s filmy, které vznikaly o půl století později u nás. A ta úchvatná forma tu politiku natolik zastiňuje, že z toho nelze mít špatný dojem. Vadila mi snad jenom celkem vysoká nevyrovnanost záběrů, kdy některé (a to vskutku hodně) jsou geniální, jiné ale zbytečné a bezdůvodně natahující scénu. Ale celkově vzato to určitě stojí za vidění. (01.03.2008)

Myslím, že je chybou jít na takový film jako je Křižník Potěmkin zcela nepřipraven. A ještě větší chybou je domnívat se, že ona nepoučenost, je projevem nějaké nezaujatosti. - Právě nepřipravení si totiž sebou přineseme určitý druh předpojatosti. Naše filmová zkušenost je totiž pevně zakotvena v době, v níž jsme vyrůstali. A proto se neumíme dívat na starší filmy a zvláště pak na filmy němé éry, které jakoby spadají do doby filmového pravěku. K obsahu Křižníku Potěmkina můžeme mít po všech těch letech převážně ironický vztah, ale jeho forma nic neztratila na své bravurnosti. My jsme však za to ztratili z velké části svou schopnist vnímat ji. - Ona bravurnost spočívá, jak v kráse a orginálnosti záběrů (nástoupená posádka lodi viděná přes lodní kanón, pohledy do hlavně kanónu), tak zejména v obratnosti práce s motáží. Montáž je tu hlavním rpostředkem vyprávění. Vytváří rytmus díla (viz. např. rychle se střídající záběry skupin při cystající se popravě námořníků), ale především vytváří kladením zaběrů vedle sebe filmový jarzky plný obrazových metafor (viz. tři záběry oděkého lva, které vytvářejí obraz jednoho lva, který povstal). Umíme ještě číst obrazový jazyk. Znamená zkažené maso upadající carskou monarchii? Rozbité hudební nástroje jsou symbolem neslavného konce jejich majitelů? Pád malého chlapce v davu a jízda onoho slavného kočárku po schodech jsou ukázkou pošlapané nevinosti a bezbranosti? Také nevím. Ale myslím, že to stojí za to, dát si práci a přemýšlet. - Opět si jednou dovolím hodit odkaz na svůj blog, kde najdete podrobný popis děje a i trochu toho rozboru. Moc mě za to nelynčujte. (16.01.2006)