Křižník Potěmkin

No říkejte mi komunisto, ale ta ideologie mi nijak zvlášť nevadila, přišlo mi, že jí tam až tolik není... Alespoň tedy ve srovnání s filmy, které vznikaly o půl století později u nás. A ta úchvatná forma tu politiku natolik zastiňuje, že z toho nelze mít špatný dojem. Vadila mi snad jenom celkem vysoká nevyrovnanost záběrů, kdy některé (a to vskutku hodně) jsou geniální, jiné ale zbytečné a bezdůvodně natahující scénu. Ale celkově vzato to určitě stojí za vidění. (01.03.2008)

Skvělá, a dnes už dost netradiční, podívaná. Chvílema tomu sice dochází dech, ale scéna vzpoury na Potěmkinu a hlavně vzpoura v Oděse jsou opravdu nezapomenutelné. Ten herec co hrál toho popa na Potěmkinu by měl dostat Oscara. Tak hustě rozježenýho typa (co si navíc spokojeně mne ručky před popravou nevinných námořníků) jsem dlouho neviděl. Dále mě dostalo jak prchající dav udupe toho malýho kluka. Legendární a na můj vkus dost profláknutá scéna s kočárkem je ale opravdu super. Skvělá je i kamera jak detailně zabírá ksichty lidí. Hudba je kapitola sama o sobě, v "revolučních" scénách se mi tam hodila výborně, ale někdy mi tam nepasovala, celkově ale filmu dodává tu správnou šťávu. Možná že bych tomu filmu měl dát spíše 80%, ale ten beznohej mrzák co strašně rychle jumpoval, mě přesvědčil. (22.01.2006)

Příběh vzpoury na Křižníku Potěmkin je až fatálně prostý. Nejprve posádka odmítá shnilé maso prolezlé červy, načež je jim doporučeno konzumovat tuto gastronomickou lahůdku po propláchnutí v osolené vodě. No, to by naštvalo každého labužníka. Sůl a červi! Co následovalo, nazvaly dějiny revolucí a študáci si tak dodnes mohou hrát na oblíbený živý obraz oděských schodů. Největší rvačky probíhají o roli kočárku, hůře už je na tom matka nebohého roběte. Kdo by chtěl také zářit v jediném hereckém pohybu a dokázat tak, že Stanislavský žije! Naneštěstí nejde jen o schody, ale o ty manévry! Nikdy jsem nebyla tak vyčerpaná a spokojená, jako když se ukázalo, že i na druhé straně jsou to ti kluci od nás! Naši bratři! (15.05.2012)

Některé filmy skutečně nestárnou.Tohle je jeden z těch případů.V případě Křižníku Potěmkin se nemusíte ohlížet na stáří filmu,abyste dali vysoké hodnocení,protože vás pořád uchvátí.Metropolis je pro mě sice pořád někde jinde,proto ty čtyři,ovšem scéna na Oděském schodišti... na to se nezapomíná. 85 % (12.06.2010)

(Verze: 72 minut) Křižník Potěmkin mě překvapil a musím dodat, že mile. Negativ jsem našel vlastně jen pár, samozřejmě dobový ideologický podtext (se vší tou zrádnou buržoazií a ještě proradnější církví), s tím do toho ale člověk už musí jít, a pak sem tam nějakou tou více či méně patetickou scénu (vyvolanou zpravidla více než častým máváním či umíráním prodlužovaným až na hranici směšnosti). Film se zpočátku jen rozehříval a krom „ne-červíků“ toho zprvu moc nenabídl. Avšak druhá (převzetí moci), třetí (vzdorovitě sevřené pěsti), čtvrtá (bravurní pasáž na schodech + ikonická scéna s kočárkem, při které se mi vybavily hned 2 filmy, které si ji „vypůjčily“) a pátá (bojová pohotovost) kapitola už stála za to (úplný závěr už byl slabší). Film je silný především svým emočním nábojem (kterému je velmi snadné z divácké pozice podlehnout), dynamičností (téměř stále se něco děje) a hlavně skvěle zpracovanými davovými scénami (a jen se sem tam nějakým tím zbloudilým pohledem do kamery). Celkově to vidím na solidní 4*. (01.06.2015)