Stávka

Jak hodnotit film, který člověka hrubě nebaví, ale uznává jeho technické kvality, které byly ve své době základem pro mnhoé další montážní postupy? Mám ho podle pravdy označit za dávno přežitou, nudnou komunistickou agitku nebo jako technický majstrštyk jednoho z nejtelentovanějších režisérů všech dob? Zvolím to druhé s tím, že vy kdo nestudujete film, nezajímá vás práce se střihem a filmovými figurami (paralelismus, asociace) a nezajímáte se o politické agitky a vůbec ideologický podtext uměleckého díla tenhle film moc neshánějte. (20.07.2006)

Při vyslovení jména Ejzenštejn většinu z nás napadne okamžitě jeden film – Křižník Potěmkin. Ten zastiňuje mistrova další díla, kterým se nedostalo takového uznání, leč určitě stojí za zhlédnutí. A to je právě případ tohoto filmu. Ten vznikl při příležitosti výročí revoluce z roku 1905 a natáčením byl pověřen tehdy poměrně neznámý začátečník (předtím natočil jen jakousi filmovou vložku jedné Ostrovského divadelní komedie – Pochiscenije dnevnika Glumova). Byla to určitě velká sázka do loterie, zadavatelé se mohli obrátit na prověřené tvůrce. Neudělali tak a umožnili režisérovi zúročit své zkušenosti z divadla. Často se bere v potaz Ejzenštejnova politická orientace, která zřetelně vystupuje z některých jeho děl. Já však radikálně odděluji politiku od filmu a laicky pozoruji jen jeho zpracování. Děj se odvíjí kolem jedné stávky v továrně, vypráví o jejím průběhu a o konečném potlačení. Ve své době měl snímek velký divácky ohlas, což autora nejen těšilo, ale hlavně motivovalo do další tvůrčí práce. Experimentuje zde jak s obrazem, tak i s dějovou výstavbou, jenž je často zmatená (inspiruje se i Griffithem). Jak už sám název vypovídá, jedná se o silně antikapitalistický a proticarský film. Kapitalisté ve vedení podniku jsou vykresleni s odpudivou arogancí a carské složky tehdejšího Ruska jako chladné a bezcitné elementy, udržující pohromadě celé soukolí. Můžete nadávat na propagandistickou stránku, avšak vezmete-li tuto prvotinu průkopníka sovětské kinematografie jako celek, nemůžete ji odsoudit. (20.09.2003)

Rozčulovať sa nad ideológiou Stávky by bolo podobne nezmyselné, ako pozastavovať sa nad nezmyselnosťou existencie mauzólea Vladimíra Iljiča Lenina. Veď Ejzenštejn predsa nemohol vedieť, ako to celé neslávne dopadne a on predsa bojoval proti cárskemu Rusku. Nás ale zaujíma jeho konštruktivistická fascinácia industrializmom, hraničiaca s fetišom, mohutné davové a bojové scény a silné emócie. Predovšetkým ale zábavnosť Stávky na tej najelementárnejšej filmovej úrovni. Mňa najviac zaujali pasáže z montážnej haly, kde sa divák môže kochať v jednom zábere množstvom konštrukčných detailov strojov. Ejzenštejn sa im venuje po celý film, napríklad pri záberoch na hasičské zariadenia. V Stávke režisér umne kombinuje grotesku s drámou s maximálnym kontrastom bez toho, aby sa tieto dva prístupy vzájomne bili. Hudobný doprovod ich skvelo podkresľuje a je dokonalý, rovnako ako emocionálny vrchol v podobe záverečného záberu, ktorý vás môže dostať ľahko na lopatky. Samozrejme, že z praktického hľadiska by sa dve protichodné strany radšej dohodli, aby im neušli zisky, resp. mali sa začo najesť, že história sa písala asi trochu ináč, ale film hodnotíme inými kritériami a Stávke nie je príliš čo vytknúť. (12.03.2013)

Jeden z nejdůležitějších filmů vůbec. Ejzenštejn byl průkopníkem nových druhů směru v dynamice filmu, jako např. montáž a střih, konflikty a rozpory, marxistická filozofie, vizuální kontrasty a konstruktivistická estetika. [8/10] (Goskino, Proletkult) (Němý čb. /// Produkce: Boris Mikhin /// Scénář: Grigorij Alexandrov-Mormoněnko, Sergej M. Ejzenštejn, Valerij Pletněv, Ilja Kravčukovskij /// Kamera: Vasilij Chvatov, Vladimir Popov, Eduard Tisse) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (31.12.2011)

Účelovo natočená ideologická agitka sa miestami potáca na hranici politickej grotesky, hoci to tak určite nebolo myslené. O charakteroch postáv sa vôbec nedá hovoriť, lebo vo vtedajšom kolektívnom poňatí hrdinu boli len dobrí pracujúci a zlí vykorisťovatelia, bezcitní kapitalisti s cigárami a cylindrami na hlavách, ktorí sú vykreslení ako to najhoršie na svete. Vzhľadom k politickej objednávke pri natočení tohto filmu to nemohlo dopadnúť inak. Po filmovej stránke sa jedná o určité experimentovanie s obrazom, skladba príbehu je miestami divoká a strih je kapitola sama o sebe. Ak sa potrebuje zvýšiť dynamika príbehu, tak je na najvyššej úrovni, ale pri bežných scénach sú viditeľné chyby, čo ma veľmi prekvapilo. Záverečné podrezanie kravy akoby symbolizovalo koniec stávky. Keďže sa jedná o Ejzenštejnov prvý celovečerný film, treba to brať ako rozbeh k sľubnej kariéry. To sa podarilo. (29.09.2010)