poster

Charlotta a její Jules

  • Francie

    Charlotte et son Jules

Krátkometrážní

Francie, 1960, 13 min

Režie:

Jean-Luc Godard
  • MarekT
    ***

    Za Jean-Paul Belmondem přijde na návštěvu kamarádka, načež on ji po dobu třinácti minut odbývá (pseudo)intelektuální přednáškou o všem možném - Picassovi, francouzských filmech, knihách... Vše vrcholí dle mého soudu poměrně vtipnou pointou, nicméně buďme rádi, že Godard svůj smysl pro humor nepřeváděl na filmové plátno častěji. Nápad natočit filmovou anekdotu není úplně od věci, nicméně - když už těch (podle mě dlouhých) třináct minut, dění na plátně by mělo obsahovat více než Belmondův monolog, ovšem to bychom zase museli upustit od původního záměru - anekdotu já osobně vidím jako literární tvar, který může ve filmové podobě trvat maximálně pět minut, ani o vteřinu více. Další problém mám se samotným Bebelem - ačkoli mám proti Godardovu chladnějšímu přístupu k postavám méně výhrad než někteří diváci, zde to pan režisér přehnal a několikrát jsem dokonce čekal, že se dívka za část diváků postaví a inzultuje jej. Průměrné hodnocení a to právě díky zmíněnému vyvrcholení, jinak i přes pár dílčích úspěchů chápu, proč Godard pro svoje experimentování vzbuzuje určitou vlnu nevole.(3.10.2010)

  • Fifer
    *

    Nestačím zírat na hodnocení. Prostě klasika, natočil to Godard tak to musí být dobré, že. To je panečku umění unudit člověka k smrti i během 12 minut. Zvláštní, přitom U konce s dechem je taky postaveno na hovorech v hotelovém pokoji. Čím to, že tam měly dialogy vtip a šťávu a tady pod taktovkou stejného režiséra takhle nudí? Dlouhý a zbytečný vtípek.(4.2.2012)

  • Radko
    **

    Krátka sfilmovaná anekdota. A podobne, ako mi uniká správny gramatický tvar slova "anektoda" (s problémom, kde umiestniť d a kde t), tak mi uniká i zmysel väčšiny týchto mikropríbehov, korunovaných vtipnou, často nečakanou pointou. V Karolíne a Júliusovi leží muž (Jules), číta, fajčí. Vstupuje dievča. Karolína (Charlotte). Jules (hraný Belmondom, nahovorený Godardom) kváka a kváka. A tára a tára. Nenávistne, vtipne, rýchlo, pohŕdavo, intelektuálne i kvázi múdro. Ajhľa: mladý Belmondo a aký ukecaný! Ale hlas nie jeho, patrí režisérovi. Belmondo otvára ústa. Kamera blúdi po tvárach, telách. Nedá sa povedať, že nezaujímavo, no nejaké terno sa nekoná. Raz sa dostane i mimo rámca bytu, kde vidieť muža, sediaceho v stojacom aute. Jules ešte chvíľu tára. Zrazu je tu pointa. No zrazu - po dlhánskych 12. minútach. V puberte som bol k anekdotám tolerantnejší a zbožňoval v tomto zmysle niekoľko spisovateľov, majstrov posledných viet, v ktorej dali poviedke tú pravú bombu. Najviac asi Roalda Dahla. No na neho sa tento Godardov krátky film nechytá.(10.10.2015)

  • Flego
    ****

    Godardov kraťas je vtipnou anekdotou na partnerské vzťahy. Celý film sa natáčal v hotelovej izbe, bez scenára, len s myšlienkou, ako by to asi malo vyzerať. Ide v podstate o jeden dlhočizný Julesov monológ, ktorý najprv vyčíta svojej priateľke, ktorá sa s ním rozišla, potom filozofuje, aby si napokon sypal popol na hlavu a doprosoval sa. Záverečná pointa už len dotvára Godardov voľný a neviazaný prístup, ktorý sa páčil aj mladučkému spontánnemu Belmondovi. Film sa natočil v roku 1958, ale do distribúcie išiel neskôr. Podľa hercovej autobiografickej knihy „Mojich tisíc životov, 2017, vydavateľstvo Práh ( Mille vies valent mieux qu´une, 2016 ) mu Godard za účasť a za predabovanie sľúbil hlavnú úlohu v jeho prvom celovečernom filme, čo napokon režisér aj splnil a film Na konci s dychom oboch preslávil.(24.2.2018)

  • anais
    ****

    Milá hříčka, kterou od zdlouhavosti zachraňuje krátká doba trvání (12 minut) a skvělá pointa, která celý Belmondův monolog (namluvený ovšem Godardem!) posunuje na hranice absurdity. (Příběh: Za mladíkem do bytu přijde dívka, on ji nepustí ke slovu. Z počátku ji odbývá pohrdlivými slovy, ale postupně začne vyplouvat na povrch, že mu dívka chybí. Slečna se pořád snaží něco říci, až na konci jeho proslovu návštěvnice promluví něco jako: „Chtěla jsem ti říci, že si jdu pro zubní kartáček“, a odejde.(12.11.2005)

  • - Při dokončování filmu Charlotta a její Jules byl Belmondo v Alžírsku, proto jeho postavu namluvil sám režisér, což Belmondovi dost uškodilo. Jacques Becker jej chtěl obsadit do svého filmu Díra (1960), ale upustil od toho právě kvůli tomu, že se mu nelíbil Belmondův hlas v tomto filmu. (raininface)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace