Plyšový medvídek

Zdá se mi, že tento film je značně podceněný a podhodnocený. Psychologicky přesný a napínavě vyprávěný příběh si takový odsudek nezaslouží. Není třeba vše vysvětlit do posledního slova, ani G. Simenon by to neviděl rád. A závěr filmu, pro mne naprosto nečekaný, je i při absenci vysvětlování zcela přirozeným vyústěním toho, co proběhlo předtím. (12.12.2010)

Poslední filmová spolupráce dua Delon - Deray. A to je právě to dilema, protože ať chci nebo ne, promítá se mě do hodnocení děvka jménem nostalgie. Vždycky pro mě byla, je a bude radost koukat na Delonův bezemoční obličej v momentě kdy já napětím ani nedýcham, vždycky se rád kouknu do těch jeho očí, které mě napovídali, kdy se mám usmát, kdy plakat, a kdy proklínat celej svět. Nikdy nezapomenu na Derayho poctivý přístup k divákovi a jeho emocím. Jenže tady všechno bylo ani ne z půlky. Ta čtvrtá hvězdička je výraz mé úcty a respektu k oběma pánům a jako jakýsi dík za všechno co kdy spolu v kinematografii dokázali a rozhodně nepatří k tomuhle filmu. (14.09.2010)

Delon hraje obvykle dobře, leč nová doba přináší nové a ne vždy dobré scénáře... Ustrnulý příběh úspěšného lékaře, který až teprve s tragickou smrtí jedné ze svých zaměstnankyň, se kterou měl krátký "románek", zjistí, v jakém světě žije, jakými lidmi se obklopuje. Sebezpyt od Deraye, ale říkám, i na těch slabých osmdesátpět minut to bylo moc dlouhé!!! (25.07.2011)

Thriller? Drama? Omyl ! Ano jeden by čekal něco úplně jiného od dvojice Delon-Deray. A ejhle koho by to napadlo, tohle je LYRICKÝ FILM se skromnými (jen možná) artovými ambicemi které zůstaly více méně nenaplněny. I tak snaha natočit něco co se odlišuje od běžné produkce se cení. Důležitější než dějová dramatičnost je zde soundtrack navozující lyrické atributy jako pocity nálady hlavní postavy, atmosféru…Že by trochu inspirováno např: rannými Lelouchovskými počiny? Autoři se drželi při zemi a film neirituje nereálnou snahou navazovat příliš okatě na „La Nouvelle Vague Du Cinéma francois“, která by tak jako tak vyšla naprázdno. Přesto kdo nepřeladí na tuto frekvenci ochuzuje se o jednu významnou francouzskou dimenzi - točit netuctové filmy s neholywoodským koncem, KDE POČTY MÁ DÁTI - DAL NEJSOU TÍM PRVNÍM SLEDOVANÝM PARAMETREM. (24.02.2016)

Naprostý souhlas s mými souputníky. Tohle je prostě slabota. Deray a Delon dokázali společně točit filmy jiného kalibru a jiné třídy. Film je nudný, příběh téměř až blboučký. Delon mi v roli šéfa kliniky vůbec neseděl. Jediné co se mi líbilo, byly jeho filosofické rozpravy s přítelem. Pohled na jeho manželku a milenku a tedy pohled na tisíckrát otřepané téma, mne po pěti minutách, zejména v úvodu snímku, dovedl do pocitu takové nudy, že jsem dokonce zvažoval vypnutí, tedy mého vlastního mozku. Mít plyšového medvídka pro štěstí je možná dobré, možná je to pověra, nevím. Každopádně vlastnictví takovéhoto medvídka by mělo zůstat v utajení a ne o něm točit film. (15.07.2013)