Plyšový medvídek

--- 21. 3. 2011 Jak uhodnu rozuzlení před polovinou filmu, jde hodnocení dolů. Od dua Deray-Delon (a adaptace Georgese Simenona) jsem čekala mnohem víc. --- 11. 11. 2011 Po druhém zhlédnutí přidávám třetí hvězdičku. Zaměřila jsem se v poslední době na Delonovu pozdější tvorbu a nové zkušenosti mě přiměly ty staré přehodnotit. A také se smířit s faktem, že zlatá éra francouzské drsné školy je nenávratně pryč, a je zbytečné očekávat, že se vrátí. Takže nyní objektivněji a bez zřetele k minulosti: není to špatný příběh, jen jsem se do něj prostě nedokázala ani vcítit, ani ponořit. Prostě jen tak bez emocí sledujete, jak hlavní postava jen tak bez emocí proplouvá dějem a občas si pohraje s medvídkem, občas s ženskou a občas s pistolí. Toť vše. (11.11.2011)

Předpokládám, že většina zde hodnotících viděla film dabovaný. A o tom to možná je. Také jsem to nejdřív viděla v TV dabované. A přišlo mi to, no, nic moc, jakože i tesaři De+De (Delon, Deray) se občas utnou, ale chyba lávky. Pak jsem koukla na originál a měla jsem pocit, že koukám na jiný film. Film v originále vyznívá jinak. Má velice dobře vystavěnou atmosféru, perfektní hudbu, Delon hraje tak civilně, jak se k této roli přesně hodí (dabing Bédi Trávnička, pardón, dvorního pana Trávnička je v tomto případě tak rušivý!!! , to vůbec neladí !!!). Plyšový medvídek si zkrátka téměř! nezadá s filmy z dřívějších let. U mne originál jednoznačně zvedá hodnocení, jinak bych zůstala poněkud rozčarovaná u tří hvězd. (26.07.2011)

Pokud to má být psychologické drama, není dost psychologické, pokud thriller, není dost napínavý, pokud kriminálka, není tam pořádné vyšetřování, pokud .... Takže je z toho takové psycho krimi drama, které není napínavé, je nemastné neslané a snad jen ta atmosféra nejasnosti a jemné ponurosti dává tomuto snímku smysl. Jo a taky závidím Delonovi ty muchlačky s tou prsatou kočkou. Ale to jen tak na okraj. 60% hvězdiček (06.09.2010)

Vyplísní pelíšky vedví, Casanovy v bílém, mramorového bytí? Sametové, sterilní intimity, když "co je v domě, je pro něj jen motýlí, jeden dotek, prchavý průlet?" Alain Delon má své dny a noci. Dny k uzívání, noci ke kárání. Povýšený egocentrik a kariérista, klopící zrak před okolím svým, nevnímajíce bezpáteřní a prostopášný úděl svůj, rozevlátým tyranem emocí druhých. Rekomando k úvaze, k vytrestání sobce, pohybujícího se chybně. Tak dlouho se chodí za polibky, pod cizí sukně, až skončíte ve stoce svého "charakteru." (29.12.2014)

Líbilo se mi, jak Delon použil celý svůj výrazový rejstřík - celou dobu by se od jeho tváře mohl učit nehybnosti i balvan, s tou čestnou desetivteřinovou výjimkou, kdy se veselil s jednou z jeho milenek, a kdy vypadal jak králíček, kterého místo na tužkovou baterku připojili rovnou na temelín. Patrně nemoc z povolání, z toho zašívání žen po porodu jel v této situaci jak obvzlášť splašený šicí stroj.  Jinak z morálního hlediska proti jeho chování nemám ani to nejmenší. Těm zástupům svedených ženských nic nesliboval, a že nevyslechl kdysi starého přítele, kterému zemřela žena? No pardón, není vzdálenější téma, do kterého by se mohl vcítit proutník s miliony žen na každém prstu. Co vyčítám filmu, je závěr. Když režisér zvolil tuhle variantu, je od něj vrcholně nehezké, že divák neví, jak to s Delonem dopadlo. Přišlo se na to, nebo ne? Měl pak výčitky svědomí? Atd. (25.08.2023)