Léto ztracených polibků

Bohužel, ne přiliš vydařená koláž >žertovně erotlidských< situací ze života jakési maloměstské komunity kdesi v Gruzii... Nu da, samé také ty panoptikální postavičky, představené otravně přehrávajícími chudožniky regionálního formátu, pitvořícími se v marné hře na velké umění... Celé to připomíná nechvalně protivné sovětské komedie z dob brežněvovské éry. Mám pocit, že tenhle film není zrovna tím nejlépe vybraným příkladem našinci tak málo představované gruzínské kultury. Škoda. Tři hvězdičky ztracené - snad jen jako náplast na tu nemožnost srovnání s více relikty současného gruzínského filmu... - - - P.S. Co však (televizní - na ČT) projekci činilo opravdu na hranici snesitelnosti, byl opět stupidní český dabing, kdy různě hýkající a jinak hlasově naddisponovaní čeští čudlaři, snažící se ještě více >vylepšovat< umění svých soudruhů, totálně zahubili vlastní poetiku filmu...:-( (06.07.2006)

Gruzie je poněkud svéráznější země a samotní Gruzínci jsou svérázní lidé. Ovšem, to jsem použila velmi mírný výraz pro charakteristiku tohoto filmu, protože tohle je jízda toboganem. Sibyla byla docela číslo. Když jsem na scéně uviděla Pierra Richarda, tak jsem úžasem oněměla. Vlastně musím říct, že na mě takhle působil celý film, který byl opravdu velkým a příjemným překvapením. Souhlasím s Hal_Moorem, divoká gruzínská příroda je skutečně krásná. Jen bych tam nechtěla jet tím rezavým autobusem, co mu přestaly fungovat brzdy. (01.06.2011)

Sibyla je neřízená střela, hned po příjezdu k tetě začne obracet malé městečko vzhůru nohama, bezhlavě se zamiluje do čtyřicetiletého Alexandra a po promítání erotického filmu Emmanuelle je půlka města "pod vlivem". Moc pěkně natočené, krásné záběry, příjemná atmosféra, obzvláště mě potěšil Pierre Richard v roli kapitána, který hledá moře, neb loď už má. (04.08.2019)

Zrejme majú Gruzínci len podobnú náturu, ale mal som z tohto inak milého, živelného filmu pocit, že sa občas za každú cenu snaží vyvolať kusturicovskú atmosféru. Toto by som mu vytkol a potom ešte trochu nedotiahnutý scenár. Ale ináč veľmi príjemná oddychovka, v ktorej by som sa ale medzi postavami nechcel nájsť... (03.06.2014)

Gruzínske malomesto, videné poeticky roztúženými očami mladosti. Zámerom bolo zrejme vyvolať úsmevom predchnutú melanchóliu na stratené prvé lásky, ku ktorým ľudia tak radi utiekajú. Panoptikum zaľúbencov, paničiek, alkoholikov, neverníkov sa snaží tu viac, tu menej vydarene zobraziť „krásy života“. Nasilu dosadené postavy a epizódy, v štýle –„ale veď sa tu neustále niečo mimoriadne deje“ - ale z tohto boršča trčia ako slama z topánok.. Napriek istej pútavosti (prostredie, hlavná hrdinka) film ako celok nezapôsobí. Intenzívnejšiemu prežívaniu zabránilo nestotožnenie sa s emočným naladením väčšiny postáv a pocit už viackrát videného v minulosti, a na lepšej úrovni. Túto neveľmi podarenú recykláciu najlepšie charakterizuje hudba Gorana Bregoviča, ktorá je takmer do bodky zhodná s tou, ktorá zaznela v Kusturicovom filme Arizona dream. Pri jej stlmenom zvuku a nie celkom vhodnom použití sa ale v tomto prípade jej katarzný účinok takmer vytratil. (06.07.2006)