Je suis timide... mais je me soigne
Som nesmelý, ale liečim sa
I'm Shy, But I'll Heal
I'm Shy, But I'll Heal
Obsahy(1)
Pierre Richard jako muž, který kvůli lásce překoná nejen sám sebe... Pierre je vrchním pokladníkem v hotelu ve Vichy. Odjakživa bojácný, plachý a nesmělý muž, který nedokáže nikomu říct ne. Když se však jednoho dne srazí s krásnou Agnes, vášnivě se do ní zamiluje. Od té doby sní jenom o ní, ale v cestě mu stojí především jeho nesmělost. Pomáhá mu „zkušený“ Aldo, který se stává jeho soukromým učitelem v získávání ženských srdcí a sebevědomí. Protože ženy mají nejraději smělé a odvážné muže. Pierre se neváhá zaměstnat v hotelu, kde je Agnes hostem. Umývá nádobí a je ochoten udělat cokoliv, aby si ho jeho milovaná Agnes všimla. (Česká televize)
(více)Recenze (119)
Tady se Richard pohybuje v rovině, na které ho většina diváků zná a na kterou je nejspíš sám zvyklý. Situační gagy dotažené až do krajností jsou někdy lehce za hranicí dobrého vkusu, ale to spíš kvůli konceptu postavy než Richardovu hereckému výkonu. Možná jde o to, že muž by pro svou vyvolenou dokázala opravdu cokoli. Bohužel málokterá žena je jako Agnes a dokáže ocenit obětí, které muž při svádění činí. Pierrovo finální vyznání je stejně nešikovné jako on sám, ale stejně tak upřímné, vzhledem k tomu, že nebyl ochoten svou vyvolenou ani pozdravit. ()
Viděla jsem kdysi dávno, ovšem scénu "Á - vezmu talíř, myju talíř, suším talíř, hodím talíř" okořeněnou geniálním hercem malých rolí, co hrál plukovníka v četnících, si připomenu při každém mytí nádobí. Snažím se film sehnat, protože se mi hrozně líbil. Opět francouzské věčné a vděčné téma chlápků, co drží spolu, Pierre Richard, Aldo Maccione (geniální ve Zvířeti jako Sergio Campaňés, ubohý Ital ztracený v Paříži, sempre solo....) a Riviéra, richardovský humor....prostě skvělá oddychovka. Jestli je toto humor, který bývá nazývaný infantilní, pak mi vůbec nevadí.... ()
" Héééééj hoooou, vezmu talíř, meju talíř, hodím talíř, chytnu talíř, otřu talíř a šoupnu talíř...Hééééj hoooou, vezmu talíř, meju talíř...." " A tuhle hru znáte? Umývám dveře, utírám dveře, vypadnu dveřmi!! " Jednoznačně nejlepší film s Pierrem Richardem, který vznikl i v jeho režii. Absurdní, bláznivý a šílený. ()
Moc povedená komedie s Pierrem Richardem v titulní roli, v níž představuje nesmělého outsidera, který ale nakonec stejně dosáhne svého štěstí. Zdatně mu zde sekunduje i Aldo Maccione v roli pana Ferrariho, který je vlastně jeho průvodcem a který ho svérázným způsobem připravuje na situace, které ho mohou potkat a nakonec i potkají v reálném životě. Je to taková příjemná oddechovka, u které se člověk dobře pobaví. Mně osobně se nejvíc líbily scény Richarda s panem Henrim (Jacques Francois), od něhož nikdy nelze čekat nic dobrého a cestu za štěstím Richardovi ztěžuje, jak se dá. Scény z kuchyně byly jedním slovem perfektní a film jako celek byl velmi povedený a zábavný. Snímek se mi moc líbil a hodnotím ho slušnými 80 procenty. ()
Bláznivý a pro Pierra typický příběh, který zkouší zajít zase až za hranici nesmělosti a zkouší asi něco, s čím nikdy neměl problém. I když právě tak Pierra znám z jeho komedií asi nejlépe. Do toho nádherná hudba od Vladimira Cosmy a neuvěřitelně příjemný příběh. Koukal jsem na něj během období, které bylo pro mě více, než jen stresující a Pierre mě přitom dokázal udělat obrovskou radost. Tyhle pocity snad fakt přináší jenom staré dobré francouzské komedie. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (4)
- Protože snímek provázel velký komerční úspěch, rozhodl se Pierre Richard opět spojit s Aldem Maccionem a následující rok natočili film To já ne, to on (1980). (Komiks)
- Při natáčení měl štáb velké problémy s nepřízní počasí. Když se točilo v Nice, tak 18 dní v kuse pršelo a místní obyvatelé tvrdili, že něco takového od roku 1942 nezažili. Když se natáčelo v Deauville, začalo sněžit a místní říkali, že to nezažili od roku 1957. (raininface)
- V české verzi filmu je chybně uveden název amerického katastrofického snímku Skleněné peklo (1974) jako "Pekelná věž". (Snorlax)
Reklama