Klec

De facto dva komorní snímky s Linem Venturou za sebou, Svědek a Klec,  a oba naprosto odlišné. Ve Svědkovi je to ten klasický Ventura drsňák, v Kleci spíš obyčejný civil se všemi klady i zápory člověka. Psychologický ponor do rozpadu jednoho manželství.  Příběh, který se de facto odvíjí ve dvou rovinách, klasický únikový thriller versus partnerské drama. Zarámování do prostoru jedné klece ve sklepních prostorách jinak velkého ale prázdného domu zároveň působí symbolicky depresivně. Nepovedené manželství se totiž dá chápat jako malý soukromý prostor v šedivé prázdnotě, z něhož není úniku. Ventura zde pak jasně dokazuje, že zdaleka nebyl jen herec s jedním výrazem. Výborné, i když zprvu velmi zajímavá a přitažlivá nejednoznačnost či spíš neprůhlednost zejména v motivaci nešťastné manželky postupně přecházela  v údiv nad jejím konáním a vcelku neuchopitelný závěr  s komediálním nádechem dílo zkázy jedné hvězdičky dokonal. (24.10.2022)

Tak moc ho nenáviděla nebo byla tak zoufalá? Tuto otázku jsem si kladla po celou dobu sledování filmu. Žena je zde vyobrazena jako křehká bytost, ale schopná všeho, i toho největšího podrazu. Muž naopak vyznívá jako více méně vyrovnaný, stále se snažící o jakýsi kompromis. Přestože je uvězněn, neklesá na duchu a stále se pokouší vymanit se zpoza mříží. I nakonec se projeví velkoryse. Film mi trochu připomněl Kočku stejného režiséra, který vyznívá v podobném duchu. A přestože je film Klec k ženám velmi nemilosrdný, dávám vysoké hodnocení, protože je to zajímavá sonda do mysli autora. (03.04.2017)

Klec je prostě filmová paráda. Skvělý nápad, který dává prostor ke skvělé psychologii a také hereckým výkonům. Lino Ventura skvěle ztvárňuje pocit jeho postavy, pocit beznaděje a zoufalství a s Ingrid Thulin jde místy až strach. Snímek ve vás dokonale vyvolá ty správné emoce, budete u něho přímo hltat každou sekundu a zanechá ve vás velmi silný zážitek. Deferre dokázal na tak malém prostoru vykouzlit jedno z nejlepších děl francouzské kinematografie. které zkrátka nemá chybu. (29.07.2016)

Chycen do klece. Ocitávající se v tísnivých prostorách zamřížovaného sklepu, ale současně v kleci pořád trvajícího vztahu bývalého manželství. Celý čas jsem váhavě uvažoval, zda ze strany Heleny šlo o pomstu, projev nenávisti nebo naopak šíleně neutíchající lásky a potřeby být spolu i pár let po rozvodu... a stejně tuhle nejednoznačost lze na snímku ocenit, protože časem totiž vypadá, že ani samotná Helena nemá úplně jasno, jak si chce po tak originálně krutém činu se svým bývalým mužem nadále počínat. Hutné minimalistické drama přejde po počáteční zdánlivé legrácce k drsnému vyústění. Pohltí, nechává přemýšlet a nepustí prakticky až do samého konce, podobně jako Kočka z roku 1971 od tohoto režiséra. Ingrid Thulin, z jejichž očí a pohledů zde šel na mne jednou až nechtěný soucit a jindy zase strach a bezočivost, si odskočila od Bergmana do Francie, aby vytvořila v tomhle osobitém psychologickém dramatu zajímavý kontrastný pár s Linem Venturou. Bylo úžasné sledovat oba herce, kterým k silnému a působivému projevu vystačily mnohdy pouze pohledy, a minimálně napínavé sledovat i příběh, z něhož jsem si sice i po roce dost pamatoval, ale nečekaný závěr mě i napodruhé překvapil. Ačkoliv ten jakoby patřil do jiného, spíše komediálního žánru... 90% (25.01.2020)

Kdyby existoval žánr "hysterický, tak bych tam Klec rozhodně zařadila. Z Héléne taková ta tichá hysterie přímo čišela od samého začátku a skoro se přenesla i na mě, protože po chvíli jsem byla nervní už z každého zvuku, který jsem zaslechla, od operní árie z gramce až třeba po tekoucí vodu z hadice. Ingrid Thulin moc neznám, ale zahořklou bývalou manželku Juliena hrála výborně. Škoda, že je tenhle snímek skoro neznámý, protože nejen, že je samotný příběh poměrně originální, ale sledovat Juliena v podání Lina Ventury je už sám o sobě nezapomenutelný zážitek. Na to jak má hlavu bezmocně opřenou o volant v autě asi nezapomenu. Vynikající postupná gradace až do finálního konce, který snad nemohl ani jinak dopadnout, byla už jen třešničkou na tomhle malém filmovém dortíku. (17.02.2014)