Drazí, zatracení přátelé

Krátce po II. světové válce není v Itálii moc veselo... Jak umlčet věčně se ozývající prázdný žaludek, když není ani ani na chleba? Bývalý boxer Dieci (Paolo Villaggio) dostane senzační nápad. Bude se živit boxem ! Opráší rukavice a do ringu se vrátí, jako trenér vlastního týmu. Parta odvážlivců se v rozbitém nebrzdícím autobuse vydává na cestu za obživou. Boxovat nikdo z nich neumí, a proto dostávají pěknou nakládačku, ale elán jim rozhodně nechybí. To jen stručně k obsahu této typicky Villággiovské komedie i, když už v poněkud slabším hávu. Zřejmě je to způsobené poválečnou atmosférou. Nicméně snímek hodnotím zlatým středem. (11.09.2013)

Váhal jsem mezi 3 a 4. Samozřejmě mi bylo jasné, že to nebude jako série s panem účetním. Villaggio - a z toho se můžeme krásně chlapci poučit! '' - tu předvedl i vážnější tón svého hraní. On pochopitelně netočil jen komedie. Film sám je vlastně roadmovie. Partička kluků v čele s Desítkou boxerským koučem jede rozpadajícím se náklaďáčkem na dřevoplyn srpnovou Itálií roku 1944 (tou dobou už osvobozenou Američany). Hodlají po poutích za kus žvance předvádět boxerské zápasy u kterých mají přesný scénář kdo jak a kdy vyhraje aby diváci byli co nejnapnutější. Odměnou jim má být kus žvance, protože toho se jim zatraceně nedostává a nedostává se ho v celé Itálii. A tak jedou zapadlými vesničkami, městečky a v každém místě zastavení na zápas či pro sběr dřeva pro náklaďáček zažívají jednotlivá dobrodružství. Občas někoho svezou, občas někoho jen potkají či se u něj jako u známého zastaví...Jako komedie to moc nefunguje, dýchla z toho na mne taková až melancholie. Ale asi to tak mělo být, protože film je vlastně vyprávěním starého muže, který na tu dobu ,,nouze'' vzpomíná s dojetím jako na krásné mladé časy. Divák pak má možnost vidět celkem dobře zpracované prostředí země krátce po osvobození s vraky na silnicích, americkými kolonami, různými uprchlíky a ztracenými existencemi např. z řad kolaburujících žen atd... Jestli bylo něco opravdu vtipné, pak to byla závěrečná poprava celé skupinky ! :-). Film příjemně provází slavné melodie Glenna Millera a to dává dobovosti příběhu opravdový šmrnc. Celé je to velice lidské a líbilo se mi to. A tak dám nakonec za 4 lilky! * * * * (05.02.2020)

Příjemná ač smutná komedie o poválečné Itálii a partě dobrodruhů, kteří se rozhodnou objíždět města s boxerským vystoupením. S boxem, ale nemají kromě své šéfa (Villaggio) žádné zkušenosti. Jejich vystoupení v ringu jsou opravdu povedená :-). Villaggio, zde hraje jinou roli, než-li jsou jeho ztřeštěné postavy a hraje opravdu dobře. Při své cestě narazí boxeři na amerického "černého" vojenského zběha, kolaborantku s nacisty i půvabnou dívku, která jim připraví nemilé překvapení. Poklidná a rozverná Monicelliho cesta do Florencie je příjemný snímek, který určitě nenudí. (25.02.2012)

Zlatý Medvěd - výběr (19.04.2006)

Film mi vic nez nejaky prihody pana ucetniho pripominal sedmou rotu, coz je ale v podstate dobre, tohle je komedie zasazena do povalecny italie a ne film o hovadu s velkejma gatema. Pribeh je znacne jednoduchej - boxerskej tym snu slozenej ze samejch chudaku vyjizdi v neskutecne roztriskanym aute za obzivou a objizdej tak poute. A samozrejme jim sefuje Villaggio, kterej se nijak zbytecne nexichti, ale obcas jsou ty jeho neustaly moudra otravny. Natoceny to je prekvapive hodne slusne, ale s vtipnosti to uz dost kulha a najde se tu jen sem tam nejakej ten vtipek a kolikrat to je spis vaznejsi. Takze zadna vymleta sranda od zacatku do konce, ale i pres zbytecnou stopaz se na to docela prijemne kouka, film nikdy vylozene nenudi a obcas se zasmat da. Lepsi 3*. (18.12.2011)