Fantozzi

Ugo Fantozzi (Paolo Villaggio), známý to účetní, zažívá první sadu příhod, které by se komukoliv jinému těžko přihodily. Ať už jde o nevšední večeři v japonské restauraci se slečnou Sylvaniovou, jeho tajnou láskou, či pokusy zhubnout... Z fleku bych mohl zkopírovat B!shopův komentář - taktéž jsem čekal nějaké začátky pana účetního, jak se vlastně stal účetním, seznámil se s manželkou, narodila se dcera, ale nic takového. I jako v pozdějších filmech jde jen o sled více či méně (a zde bohužel méně) vtipných scén, přičemž některé byly znovu a lépe (vtipněji) přetočeny a využity v pozdějších Malérech pana účetního 1 a 2 (např. ona odtučňovací kůra). I přes kritický komentář a dvouhvězdičkové hodnocení ale nemohu říct, že bych se nebavil - ale je to podobné jako s českými Kameňáky - člověk se párkrát zasměje, párkrát zastydí, a to je vše. Rozhodně si raději pustím Maléry a nebo Nástrahy velkoměsta... (08.07.2014)

Tak tohle je ta slavná italská komedie Fantozzi? A proč je vlastně tak slavná? A ona je to vůbec komedie? Já bych řekl spíše taškařice, a v mnoha případech trapná taškařice. Italská kinematografie mi nikdy moc neseděla (čest výjimkám s Hillem a Spencerem) a nezmění se to ani po Fantozzim. Paolo Villaggio komediální talent má, ale nedokáže ho dostatečně zúročit. Nejvtipnější moment byl lyžařský výstup a to byl vlastně jediný vtipný moment. A koukat na to sto minut, to raději sledovat estrády na Nově, kde se zasměju víc. (27.12.2007)

První setkání s panem účetním Ugem Fantozzim, jeho ženou Pinou, slečnou Silvániovou, účetním Filinim a dalšími. První nesmělé kroky vstřícnosti ke slečně Silvániové Fantozziho doslova a do písmena bolí. V tomto díle poznáme pana účetního dokonce jako fotbalistu, tenistu i lyžaře. Jestliže někomu během silvestrovských oslav zničí auto, kdo to asi bude ? (19.03.2011)

První díl komedií se svérázným účetním Fantozzim. Humorné scény se střídají s nudnými, jak už je to u této série zvyklé. Paolo Villaggio je v tomto filmu z roku 1975 ještě bez šedivých vlasů, což je opravdu "unikát". Nicméně, snímek moc nenadchne. Problém je v tom, že humor a nudnost se tu střídá jako na houpačce. Smíchy jsem se potrhal při fotbálku v dešti, naskakování do autobusu nebo u tenisu v mlze. Na druhou stranu poslední půlhodinka už nic moc směšného nepřinesla a spíše spadla až do podprůměru. Scény se slečnou Silvaniovou nejsou moc vytříbené, stejně jako dovolená na horách. Kdyby byla dějovitost urovnanější hodnotil bych víc, takhle ale musím dát za ***. (29.08.2010)

Sociálno kritická komédia, zmiešaná s absurditou a hrubozrnným humorom. Vlastne ide o pospájanie sledu scén, spojených postavou Fantozziho, jeho rodiny a práce v megafirme. Väčšina epizód nemá jasnú pointu. Vďaka nereálnosti a zvláštnej grotesknej nadsádzke konkrétnej situácie ju ani mať nemôže. Príbeh tak končí zväčša zatmievačkou aby ho vzápätí nahradil začiatok novej príhody. Sociálno kritický aspekt sa práve takto štrukturovanou absurditou a komunálne neškodnou satirou čiastočne oslabuje (ide napríklad o scény založené na tom, že komusi kydne na oblek mazľavé jedlo, Japonci v reštaurácii prísne kričia, nerozumejú hosťom). Základom komédie napriek spomenutým nedostatkom ostáva upozornenie na neľudský systém korporačnej fašistickej ideológie. Bežný zamestnanec v ňom neznamená nič a predsa je nútený obetovať všetok svoj pracovný a značnú časť súkromného času akciám firmy. Slabo platení kolegovia si vybíjajú frustráciu na sebe navzájom. Organizačné schémy firiem a inštitúcií sa vyznačujú viacstupňovým riadením s množstvom riaditeľov a šikanovaním. Typické je pochlebovanie nadriadeným v snahe postúpiť. Zrodenie pána účtovníka pranieruje tieto skutočnosti hyperbolickými komediálnymi situáciami ústiacimi do absurdných bláznivín. Škoda snahy byť groteskný za každú cenu, oslabuje sa ňou účinok inak trefne zvolenej satirickej témy. (07.04.2014)