Český žurnál - Série 4 (2016) (série)
Teaching War
Výchova k vojne
Obsahy(1)
Jsme připraveni na případný válečný konflikt? Co vědí dnešní mladí lidé o zbraních? Uměli by se v případě ohrožení postavit na obranu své vlasti? Konflikt na Ukrajině, uprchlická krize a častější teroristické útoky začaly nejenom v české společnosti budit otázku, jak se chovat v případě ozbrojeného konfliktu. Na jaře minulého roku Českou republikou projíždí americký armádní konvoj. Znovu si pokládáme otázku, jestli bychom šli tentokrát bojovat, s kým, proti komu, a především za jaké hodnoty? Film Adély Komrzýové, studentky třetího ročníku katedry dokumentární tvorby FAMU, zkoumá, jak se stát, skupiny lidí i jednotlivci, s různými ideovými záměry připravují na potenciální ozbrojený konflikt. Režisérka se především zaměřuje na děti, kterým je ve formě branné výchovy předkládána pragmatická podoba nového světa dospělých. Kde je hranice mezi přípravou na válku a jejím podněcováním? (Česká televize)
(více)Recenze (31)
Až příliš mnoho lidí se v týhle zemi až příliš mnoho nudí, tak se radši chystají na válku. Upřímně řečeno mě to nějak extrémně nepohoršuje - kdyby to nedělali, dělali by jiný pitomosti a nutili svejm dětem jiná nesmysly. Jinak je ale tenhle díl Českého žurnálu (z těch, co jsem viděl) asi nejplnohodnotnějším dokumentárním filmem, který toho řekne nejvíc a nejsrozumitelněji. 3 a 1/2 ()
Adéla Komrzý poutá moji pozornost výjimečným talentem vyhmatávat neuralgická a tabuizovaná témata naší společnosti a předkládat syrově observované ke konfrontaci, k tázání a k následnému posuzování, aniž by sama sklouzávala k vlastní interpretaci či hodnocení, zároveň ale aniž by dávala ruce pryč od vědomí etické stránky věci a komukoli usnadňovala práci v popasování se se všemi aspekty fenoménu, na nějž nám zaměřila pozornost, a těmi morálními zvlášť. Její přístup je poctivý i provokativní najednou, a to je něco, co se sejde málokdy. Jí se to daří především proto, že provokace, stejně jako vyvolávání pocitů trapnosti, neadekvátnosti či absurdity, tu není prvoplánovým záměrem, ale přirozeným efektem, který nastává ve chvíli, kdy nám někdo cíleně a zručně podstrčí k reflexi jevy či jejich aspekty v naší společnosti záměrně nereflektované. Adéla Komrzý pro to má nebývalý cit a umí s ním pracovat. Bravo! *~ ()
Skutečně masakr. Na malém českém písečku si tu banda samozvaných zachránců státu, národa, nebo nevím čeho všeho, hrají na válku. Někteří, jako například od pohledu falešné holohlavé prasátko, které žije ve světě, kde se prostě VŠICHNI dívají v televizi na střílečky a válečné filmy, kde KAŽDÝ chce být voják a jehož postoj k této záležitosti dodělal slovy - No, ti rodiče na to nemají absolutně právo...může se jim to nelíbit, ale to tak asi všechno - mají dokonce v rukou i děti na prvním stupni ZŠ, jež jsou vystaveni nekompromisnímu náporu něčeho, co je jim prezentováno tak neobjektivním a manipulativním způsobem, že jsem měl co dělat, abych se u přednášky o tom, co je vlastně zbuaň, skutečně nepoblil. Odporné a hnusné...co, dobrotivá přírodo, po těch dětech vlastně chcete? Jedná se o základní školy v Ústí nad Labem, nebo např. v Plzni. Všichni ti maskovaní hrdinové tu mluví o jakési obraně, ale pouze žena v domácnosti, připravující se na evakuaci, to dokázala shrnout velmi trefně. Co vlastně chtějí bránit? Supermarkety, obchodní centra, tisíce továren na všemožné autodíly, zahraniční banky? Nebo se chtějí postavit vlně imigrantů, které znají jen z televize? Je to jedno, tito lidé chtějí prostě válčit, je jim jedno s kým, za co, nebo proti komu, jednoduše proti nepříteli. Ovšem při pohledu na tyto směšné postavičky se opravdu obávám toho, kdo všechno je pro ně nepřítel. Paradoxně, jedinou světlem osvícenou postavou tu byla Smrt, jež přišla poděkovat před veletrh a výstavu vraždící, tedy, pardon, obrané techniky, za usnadnění své práce. Dokument je opravdu výborně zpracován a sestříhán. Režisérka nabízí divákovi investigativní přístup i prostor pro vlastní úvahy, srovnání a snad i uvědomění si, že touha po válce je v lidstvu odpradávna. Je naší součástí, ať to maskujeme za jakousi spravedlnost, zadostiučinění, nebo dokonce lidské právo. Konkrétně v ČR je, dle mého, problém v tom, že poslední generace, jež byla schopna postavit se skutečnému nepříteli, nacistům, se rodila na začátku minulého století. Po roce ´48 byla česká armáda 40 let nemocná stalinismem a co se nestihl bolševik, dodělal demokrat. Česká armáda v roce 2016? Víme svoje. Ano, jsou tu i úspěšné zahraniční mise, výcvik a profesionalita i tak je možno o české armádě mluvit. Nicméně jde o kontrolovanou armádu, plně profesionální, což je v dnešním světě plném atomových zbraní základ veškeré obrany. Absolutní profesionalizace, spolupráce států na upevnění obrany formou mírové diplomacie, ne podněcování k hysterii a připravování se na třetí světovou válku tím, že budu nutit dvanáctileté hochy čistit si kanady a řádně mýt ruce, nebo plamenně prohlašovat, že po vypuknutí války už nikoho nepřibíráme, stejně jako fašisti ve třicátých letech v Evropě, že...zamaskovaní super bojovníci. Byl to skutečně zoufalý pohled, nicméně v porovnání se zámořskou prezentací míru, což už bylo vyloženě čisté vymývání mozků a totální demagogie, prezentována nevinnými dětmi či ruskou národní válečnou zakořeněností, jsou ti naši snaživci naštěstí ještě legrační. () (méně) (více)
Ani kontroverzné, ani mrazivé, skôr nudné. O tom,že obchodu so zbraňami sa darí vieme. Zbrane a ich podporné systémy sa z územia bývalého Česko-Slovenska vyvážajú až príliš často, pritom oficiálne do centier vojenských konfliktov (Afganistan a podobne). Zároveň je jasné, že v pozadí biznisu stoja magnáti spolu so špičkami politickej moci. Títo všetci majú eminentný biznis záujem na military propagande akýmkoľvek spôsobom, najlepšie od útleho detstva. Či už cez oficiálny vládny vzdelávací program alebo polooficiálnym fungovaním mimovládnych polovojenských oddielov, tváriacich sa ako pomoc Česku ako takému. Na Slovensku úlohu paramilitárnych oddielov prevzala mimovládna organizácia "Slovenskí branci" (poznávacie znaky: nacionalizmus, obrana vlasti v prípade núdze, pomoc, obdiv k Putinovi, odpor voči NATO, EÚ a liberalizmu). Zbraňovým oligarchom je to jedno, hlavne nech sa šíri vojnová propaganda a zmierlivé báchorky o zbraniach, ktoré sami osebe predsa nikomu neubližujú. Pravdy trpké, forma dokumentu strašná. Nudná, výpovedne pomerne vlažná a trochen demagogicky spájajúca amatérskych primitívnych vojnových nadšencov s vládnym školským programom. ()
S ohledem na to, jak vysoké funkce v dokumentu vystupují (ministr obrany, kandidát na prezidenta republiky, šéfové POKOSu, ale i spousta dalších) mě fakt baví ten argument kritiky "vždyť je to tendenční, dala tam jen idioty". Každej si tady dělá, co chce...a já mám vopravdovou radost, že Adéla Komrzý udělala tenhle kousek k žurnálu. Kdyby si to někdy přečetla, tak, že vole dík! Hlavně, že třeba finančně gramotnej nejme skoro nikdo a základy společenských věd voukrouháme, jak můžeme. A až se dočtete ke komentáři KRYSIOPICE, tak ne...tam fakt stačí říct jenom takhle "ne". ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Reklama