Hranice práce (S05E04)

Články Alexandry U. jsem si na nejmenovaném oblíbeném LEX webu s chutí přečetl, a jsem moc rád, že vznikly, byl to záslužný počin na hranici sebeobětování. Tento film ale nepřináší moc navíc. Jen nezřetelné záběry skrytou kamerou (které byly už u článků), Alexandřino předčítání článků (mnohdy doslova) a Alexandřina rodinná homevidea (která do filmu nepatří). Je škoda, že se Alexandra vůbec nezabývá otázkou, že kdyby se její noví kamarádi ve škole lépe učili, nemuseli by třídit odpadky za 70 Kč na hodinu, aneb každý svého štěstí strůjcem. Což je ještě umocněno záběrem na přestávkovou siestu ve fabrice, kde všechny tyto socky, které nemají ani na to, aby jezdily sockou, kliďánko pokuřují z cigaret, na které se asi peníze najdou vždycky. A Alexandra mlčí. (19.12.2017)

Určitě nepoukazuje na nic nového nebo obecně neznámého, ale poukazuje. Minimální mzda, pracovní podmínky a životní úroveň je samozřejmě složité téma. Dokument se ale naštěstí nesnaží žádné z těchto témat vyřešit, pouze poukazuje na to, jak to je. Zcela zbytečné mi přijdou pasáže ze soukromého života, které se snaží vás emocionálně vydírat, abyste dokument o to víc prožívali. (13.12.2017)

Projektu Saši Uhlové si vážím a tím spíš mě mrzí, že musím vyjádřit zklamání nad tím, jak dokument dopadl. Nápad na sérii investigativních návštěv provozů firem, které stojí na práci nízko kvalifikovaného personálu, jsem považoval za potřebný a tnoucí do živého. Původní texty jsem četl s nadšením a reakce na ně umožňují definovat dělicí čáru politických názorů napříč společností lépe než cokoliv jiného. Bohužel snímek Apoleny Rychlíkové k nim prakticky nic nepřidává, naopak rozmělňuje. Technická úroveň záznamu skryté kamery je zoufalá a obsah dokumentu rozpačitý. Spíš než na rozebírání vlastních pocitů se měla Saša soustředit na příběhy těch, pro které prostředí, co Sašu tak traumatizovalo, je dlouhodobým údělem, nikoliv krátkodobou exkurzí. 50 % celkového dojmu z úcty k Saše a s oběma očima zamhouřenýma. (21.01.2020)

Už je to nějaký ten pátek, co nám tady začala exhibovat generace šílenců, kteří se našli v příběhu Ježíše Krista a mají ujetou potřebu celý život trpět. Nízká mzda, ponižující pracovní podmínky, šikana na pracovišti, to jsou jen hlavní body, které se staly pevnou součástí jejich dnů. Měnit nic nebudou, nemají přece důvod. Trošku mě zaráží, že se o tomto problému začíná velkolepě debatovat až v roce 2017, když je všem snad jasné, že tzv. walking dead jsou mezi námi už dvě dekády a ten zkažený život už jim nic nevrátí. Každopádně lepší sonda z rychlíku od Rychlíkové v podání strašáka Sašy než se dál tvářit, že tady nikdo nežije jako zvíře. Opakuji, je rok 2017, brzy dokonce 2018. Teď vážně, proberte se. (13.12.2017)

Aktuální námět o dnešních otřesných podmínkách na pracovištích bohužel nebyl úplně dotažen, což je vzhledem k tématu škoda. Místo záběrů na paní Uhlovou doma, by neškodilo více rozhovorů s dlouhodobými pracovníky těchto kolbenek a rovněž bych uvítal konfrontaci s majiteli, případně alespoň s vrcholným managementem k těmto pracovním podmínkám. (14.11.2017)