Tragéd Fantozzi

První pokračování příběhů pana účetního Fantozziho (Paolo Villaggio), o kterém se dá napsat naprosto shodný komentář jako k první dílu. Některé skeče jsou zábavnější, některé méně. Ty zábavnější byly později mnohem vtipněji natočeny znovu jako součást Malérů pana účetního I a II. Asi nejzábavnější scénkou bylo nucené sledování prastarého ruského filmu, pod přísným dohledem jednoho z ředitelů firmy, ale i tato scéna by potřebovala trochu pošťouchnout. Škoda že tu nejsou půl hvězdičky, tento a stejně tak první film by byly přesně na 2.5*... (10.07.2014)

Fantozzi na druhou, tak i tak je to blbost na xtou, ale baví, a to je hlavní. Problém je v tom, že já si na Fantozziho vzpomenu hlavně díky tomu, že jezdí cyklozávody, což bylo v prvním díle, a proto jsem ho měl tak rád. Druhý díl je taky velká zábava, ale ten problém je právě ten, že v něm není žádná dost silná scéna, kterou bych si rád zapamatoval. Nechci na to nijak nadávat, je to už trochu větší blbost, a trochu autoři všemu nadsazujou, ale stále je to obdobná legrace, která postupně v dalších dílech snižuje kvalitu. Každopádně já se u tohohle zasmál rád, i když to všecko vzešlo z blbosti samotného Fantozziho, který evidentně věděl co dělal, protože mi to občas přišlo fakt ujetý až moc. I když kam se na to všecko hrabe jeho rodina. Už fakt, že tak dokonalou rodinu dokázali autoři vymyslet, dokazuje, že tenhle film, zas tak nenormální oproti předchozímu rozhodně není. (06.04.2008)

A další příhody účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), který je stále se svou půvabně nepůvabnou ženou Pinou (Liu Bosisio) a dcerkou Mariangelou (Plinio Fernando). Opět je tu humor, který se uchiluje pro mne špatným směrem, či není včas zaražen ve své naivní půvabnosti, ale zazděn idioctvím samotného Uga. Takové jsou návštěva cirkusu, návštěva casina v Monte Carlu se svým velkým šéfem hrabětem Semenzarou (Antonio Faá Di Bruno), lov a večírek s účetním Filinem (Gigi Reger). O trochu lepší je už ryze pánský večírek s Filinim a Calbonim (Guiseppe Anatrelli), který vede až k odjezdu Uga se svou platonickou láskou Silvani-Calboni (Anna Mazzamauro), pro kterou je ale jen prostředkem k jejím cílům. A tak jediným jakž takž vtipným kusem pro mě zůstává zaměstnanecký filmový klub vedený Riccardellim (Mauro Vestri), které vede až k inscenování slavné scény Odděských schodů v reálu. Ale to je pro mne zatraceně málo. (05.01.2011)

Nemám rád komedie, které se snaží být vtipné za každou cenu. Problém filmů s Fantozzim je právě v absenci kontinuálního děje, který by směřoval odněkud někam. Chápu, že tyto filmy jsou pro pobavení a nemají za cíl přinést filozofická moudra. Přesto - tento druh humoru je prostě přitažený za vlasy, Fantozzi ze sebe dělá hňupa, který každému jen podlejzá... Neznám v reálu jediného člověka, který by se takto choval. Vytvářet z každé situace uměle vtip, tomu se pak už ani nedá zasmát. Pro mě nestravitelné i za deštivé neděle, dokonce bych to nebral na DVD, ani kdyby mi za koupi ještě zaplatili. (08.09.2009)

„Podľa mňa je Krížnik Potemkin neuveriteľná sračka.“ Nekonečná bláznivá talianska séria Fantozzi nesedí každému. DRUHÁ TRAGÉDIA FANTOZZIHO (1976) je po origináli FANTOZZI (1975) druhým dobrodružstvom nesmierne tragikomického účtovníka, ktorého v práci zneužíva každý, kto môže a aj ten, kto nemôže (a doma ho čaká manželka s príšernou dcérou). Na dvojke sa s hereckým predstaviteľom tejto polo-kultovej postavičky, Paolom Villaggiom, znova stretol režisér jednotky Luciano Selce. Toľko k technickým informáciám. K scenáru a hereckým výkonom nemá zmysel niečo hovoriť. V tejto sérii ide o scénky, nie o príbeh. Takže si pripomeňme, že v dvojke si utláčaný, šikanovaný, znemožňovaný, následne znemožnený a k tomu ešte aj smoliarsky (a samozrejme ponižovaný) Fantozzi vyskúša hazardné hry, poľovačku, krstenie lode, filmový klub, nočný podnik a možno prídu aj druhé medové týždne. (24.08.2008)