Sametoví teroristé

Tri dokumentárne portréty mužov zaujímavé pre ich diverzantskú činnosť v minulom režime, už nie tak zaujímavé pre ich súčasný život a filmársky prístup k nim. Ten prvý, s rozpačitými inscenovanými zoznamkami ako z reality show, samoúčelnou poetizáciou a akútnym nedostatkom informácií či ucelenej štruktúry, je čistý trapas. Druhý, typicky kerekesovsky štylizovaný portrét, je inscenovanou reportážou. Pomerne dobre sa naň pozerá, ale načrtne niekoľko zásadných otázok, ktoré napokon nezodpovie, takže dojem z neho je taktiež rozpačitý. Tretí film sa stáva skvelým vtedy, keď akceptujete jeho nezdôvodnený koncept o starom teroristovi, ktorý cvičí mladého. Je informačne pomerne bohatý, vecný a pútavý. Zamatoví teroristi sú ako celok rozpačití. Miestami pôsobia príliš umelo, tému terorizmu a odboja ani psychológiu protagonistov zďaleka nerozvíjajú, ako by sa dalo, ale vo veľmi nenáročnej rovine občas rozosmejú, zhrozia i poučia. (6/10) (17.04.2014)

Mela jsem velky problem s tim "super originalnim" konceptem jednotlivych pribehu. Ve vysledku se totiz stalo, ze me zadny z trojice teroristu nezajimal, nechtela jsem je poslouchat a jenom jsem se modlila, at uz to skonci. Absolutni vyprazdnenost, zbytecny film - pritom paradoxne o velmi zajimavem tematu. (11.04.2015)

Spoločným znakom troch protiboľševických teroristov je kladný vzťah k výbušninám. U paka zo Serede tak intenzívny, že odpáli niekoľko živých stromov. Za tento teroristický akt proti prírode si basu zaslúži - kľudne aj v menšej cele, než akú nakreslil v dokumente náterom na dlážku. Priťažujúcou okolnosťou by bola výbušnina v jazierku na konci príbehu. Svojho času som videl hladinu jazierka posiatu mŕtvymi, lesklými rybacími telami po obdobnej pyrotechnickej úprave sveta pod vodou. Lovci si zobrali maximálne 30% výbuchom získaného úlovku a zvyšok ponechali rozkladu. Strýco z Popradu veľmi zaujímavý nebol - len chcel byť zaujímavým - čo sa podpísalo na vrcholiacom znudení z celkovej koncepcie filmu a "neortodoxného" prístupu k téme. Ako viacerí spolukomentátori podotkli, tŕň z päty ničotnosti dokumentu vytiahol až tretí príbeh týpka akoby vystrihnutého z francúzskej légie, úprimne nenávidiaceho boľševické spôsoby a vychovávajúceho si následníčku v guerilovom odboji, ktorá to zrejme nandá náckom. Dva šity a jedna trochu vydarená príhoda - dokopy 20%. Prídavok (december 2012): Dodatočne súhlasím aj s tým, že umelecká inovácia a formálne ozvláštňovanie teroristov patrili k úplným kreténizmom. Vo svojej recnzii na to upozornil známy internetový Ross Hedviček. Súhlasím s jeho tvrdením: "sbirka nehoraznych kokotin, nemajicich vubec nic spolecneho s tim, o co tem trem hrdinum kdysi davno slo". (19.11.2014)

Nejsem si jistý, jestli je v pořádku, že se Stano s jeho slabostí pro odpalování výbušnin pohybuje na svobodě, ale jinak vypadá neškodně. Fero s vizáží Stevea Martina zase školí vlastní syny i manželku, díky čemuž vypadá méně nebezpečně, ale o nic příčetněji (nebo nedej bože nebezpečně). Vladimír si v jakési bizarní reality show cvičí vlastní protirežimní záškodnici, což je možná zajímavý sociologický experiment, ale zdá se, že k ničemu nevede. Trojlístek podivných hrdinů nicméně dokáže diváka pobavit (70%). (18.11.2014)

Velmi dobrý (v pravdě česko-slovenský) koprodukční celovečerní dokumentární film o podstatě hrdinství v naší pohnutou historií velmi zmutované společnosti. Sametoví teroristé (mimochodem dle mého velmi nešťastně zvolený název) příkladně odrážejí složitou strukturu a povahu zřejmě nejen českého, ale i slovenského národního charakteru, který byl po staletí ohýbán jak komunismem, tak i sovětským, německým a rakouským, respektive uherským živlem. Výsledkem je to, co Jaroslav Hašek načrtl ve svém nejslavnějším literárním díle, švejkovské naladění většiny populace a moment, kdy aby český (a slovenský) divák vůbec akceptoval označení tří hlavních protagonistů za hrdiny, musí tvůrci použít humorný rastr s velkou mírou nadsázky. Zjevně to ale odráží též fakt, že dokumenty musejí dnes hlavně bavit, byť je jejich téma jakkoliv zásadní a forma musí teatrálně předbíhat obsah, aby diváka výsledný tvar vůbec zaujal, o hrdinech se tedy netočí ,,navážno", ale s velkou mírou nadsázky, zábavně, až komediálně, inscenovaně... (Je jasné, že až někdo bude chtít natočit kýžený celovečerní velkofilm o největších hrdinech protikomunistického odboje, bratrech Mašínech, bude muset točit rovněž komedii, aby ji český národ vůbec akceptoval...nebo přinejmenším jeho větší část, majoritní masa lidí, v jejichž hlavách dosud doznívají ozvěny komunistické propagandy a fungují myšlenkové a hodnotové vzorce nabyté v období totalitní éry). Přesto film přináší řadu výrazných momentů a hlubších, zásadnějších vjemů - za jiné vyzdvihuji rozhovor Vladimíra Hučína s jeho svěřenkyní za pomoci héliem transformovaných hlasů. ,,Cítíte se jako hrdina?" ,,Hrdinům se neděkuje!" (Apropos Vladimír Hučín by si zasloužil samostatný film.) (20.11.2014)