Mustang

Turecké Virgin Suicides jak vyšité, o tom žádná. Nebudu říkat, že tu byla nějaká inspirace či co, je možná že režisérka Coppolino dílo nikdy neviděla, ale rozhodně dosahuje podobných kvalit a podobné síly příběhu. Myslím, že opravdu můžeme být rádi za to, v jaké části světa žijeme my, protože těch pěti děvčat mi bylo vážně neskutečně líto a jsem v celku rád, že to nebylo zakončeno kompletně tragicky. Z letošních zahraničních oscarových nominovaných mám za sebou pouze Theeba a toto, ale nebojím se dát 5 hvězd, protože mě to emocionálně rozsekalo možná ještě víc, než Virgin Suicides. (20.02.2016)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos na karlovarském festivalu viděl. Docela se divím zdejším občasným výtkám vůči filmu jako citovému vyděrači. Mně se totiž vůbec nezdálo, že by se mě režisérka kdykoli za celou stopáž snažila citově vydírat, dojímat mě. Téma má Mustang velmi podobné loňské Křížové cestě, kdy se zabývá dopady výchovy v tradiční náboženské společnosti na mladé dívky. Brüggemann byl loni ostřejší a nekompromisnější, seknul takříkajíc do živého. Film Ergüvenové je oproti tomu přístupnější, odlehčenější a taky mnohem víc "sexy". To pro mě ale není důvod, abych ho automaticky odstřelil jako neupřímnou líbivou pózu. Každý festivalový film pojednávající o vážných věcech přece nemusí nutně vypadat jako natočený na levnou kameru ve statických záběrech, s hrdiny dlouze čumějícími do zdi a hovořícími v těžkopádných filosofických replikách, potažmo mlčejícími. První polovina filmu je vzhledem ke svému námětu až nečekaně vtipná. Pak situace zhoustne, ale ani v těch nejvypjatějších chvílích, kdy hrdinky trpí nejvíc, mi prostě nepřišlo, že by režisérka jejich situaci přes míru vkusu využívala k tomu, aby své publikum dojala. Nebo se jí to alespoň v mém případě nepovedlo tak katastrofálně, že jsem si ani nevšiml, že by se o to snažila. Závěr imho spíš velmi kvalitně thrillerově napínavý, než ubulený. 90 % (11.07.2015)

V Mustangu ide všetko proti prúdu životnej prirodzenosti. Neskrotné detstvo nahrádzajú lekcie domácich prác a státia pri sporáku. Rozvíjanie sexuality je brané za hriech a potláčané na bod mrazu. Manželstvo funguje na princípe vydaj sa a následne sa pokús zamilovať. A v tomto svete obrátenom naruby bojuje päť sestier o svoj kúsok šťastia a slobody. *Videné v rámci Lux Film Days. (28.01.2021)

Snímek se pokouší podat autentickou zprávu o tradičním tureckém patriarchálním despotismu vůči mladým dívkám. Místy skvěle zobrazuje vesnický folklór skrze malé absurdní epizodky, ke konci však sklouzne k manipulativnímu vyjadřování a při snaze zoufale předat ústřední myšlenku ženské vzájemnosti se oddálí od uvěřitelného. Až na nepřirozené dějové figury v závěrečné části je však film řemeslně dobře natočen. Zvláště bych rád vyzdvihnul skvělou dějovou kohezi a dynamický spád vypravování. 7/10 [KVIFF 2015] (07.07.2015)

Ale choďte niekam... Áno, turecký vidiek vo východnej časti krajiny je naozaj oproti západu Turecka konzervatívnejší, ale nie je to žiadna Saudská Arábia ako tu bolo občas až prehnane prezentované. Úspech tohto filmu si fakt vysvetľujem jedine tou cielenou hrou na city európskemu publiku, ktoré vždy s obľubou ocení kontroverziu ohľadom náboženstiev (a obzvlášť teraz je islamská problematika v kurze). Na môj vkus to bolo ale dosť prehnané (a to teraz nenarážam na morálno-etickú stránku filmu) a miestami to bolo žiaľ aj trochu nelogické. Keby je príbeh situovaný kdesi do konzervatívnejších častí islamských končín, tak by som to asi prijal s väčšou dôverou. Čo sa však týka scenáru a príbehu ako takého, tak to celkom ušlo, a v podstate ma to aj bavilo (samozrejme v kontraste so spomínanými výhradami). Najviac zo všetkého tá snaha vzoprieť sa predpokladanej budúcnosti... (31.12.2015)