Dákové

Příjemný historický dobrodružný film, který zaujme. 1) Vzpomínám si na silný dojem, který na mě jako malého kluka film udělal. Zaujala mě tehdy velkorysá výprava se stovkami komparsistů, decimace (potrestání každého desátého člena legií smrtí za zbabělost v boji), působivá závěrečná scéna a především Vinnetou v převleku za Římana. 2) Po opětovném zhlédnutí po málem 50 letech (utíká to, utíká) registruji i další skutečnosti: studiový zvuk (to je špatně) a nervy drásající melodramatickou hudbu. 3) Tendenční až národovecký charakter snímku lze pochopit a vyskytuje se nejenom v rumunské kinematografii. Zdůrazňování nezávislosti a spoléhání se na vlastní síly bylo příznačné pro tehdy ještě čerstvý Caucescův režim. (06.12.2017)

Význam režiséra Sergia Nicolaesca jako kdyby předznamenávalo už to, že jako celovečerní debut mu byl svěřen výpravný historický epos o bojích mezi Dáky (starověkými obyvateli území dnešního Rumunska) a imperialistickými Římany. Zajímavé je, že tato rumunsko-francouzská koprodukce se nijak výrazně neobtěžuje s vysvětlováním historických souvislostí – v krátké předtitulkové expozici stačí, že proti sobě stane obrovská římská armáda a obléhaná pevnost Dáků a že je poté v krátkém dialogu ustanoven hlavní konflikt (rozpínavá mocnost vs. malý, utlačovaný, ale bojovný národ). Bitevní pole není jediným místem, kde se oba národy střetávají; důležitou roli v příběhu hrají také kulturní zvyklosti, záležitosti jejich (nepřesného) výkladu a následná nedorozumění. Při sledování rumunské verze, kde jsou francouzští herci předabováni, proto zamrzí, že tato otázka komunikace ve filmu nebyla rozvedena důsledněji. Jako rozpačitý lze hodnotit i závěr, ve kterém snímek odkáže na zmýtizovanou odvahu bojovných Dáků (do kamene vytesaný výjev bitvy), ale je to také poprvé a naposled, co se tohoto tématu dotýká. V jednotlivostech Dákové problémy nemají a víceméně se jim daří napodobovat své západní vzory, celkově však jde o průměrný, z konvencí žánru nevybočující historický film. (19.01.2013)

Proč jsi vlastně dala čtyři hvězdičky filmu, v němž se ani jednou neobjeví římská želva? (pochybuji totiž, že by bez ní nějakou bitvu vůbec kdy vedli). A vlastně ani nevím, nejspíš proto, že mi Pierre Brice něčím připomněl Roberta Taylora (asi tím, že si oba zahráli, jak římského patricie, tak indiánského náčelníka resp. zvěda unijní armády). Jinak příběhu (je tu nastíněn v obsahu, tak to nebude tak strašlivý spoiler) o sporu mezi voláním krve a odpovědností, výchovou a ctí jsem sice rozuměla, ale jeho ztvárnění bylo takové jakési sterilní, i včetně vztahu k otci či krásné Medě. O decimaci stínáním raději nebudu hovořit, takový Caesar z britského cyklu o starověkém Římě nám ten její průběh zinscenoval mnohem lépe. Ale zřejmě tento krutý způsob nezapadal do celkového uhlazeného obrazu filmu, který byl naprosto vším (přírodou, herci, stavbami, ba dokonce i bitvami) velmi pohledný, čemuž se divím, protože to mohl být další způsob ukázky, jak že strašliví ti Římané byli... Ta Severova oběť šla nakonec taky mimo mě, i ten závěr, stejně jako celý film (snad krom Cotysovy smrti) totiž zcela postrádal emoce. (09.05.2014)

Vcelku dobrý film s charismatickým Pierrem a slušnou atmosférou. Bohužel trpí dobovými filmovými nešvary, které ale postupem času ztrácí na své negativitě...naopak po shlédnutí dnešních "historických" filmů (např. Gladiátor) se mi Nicolaescův počin začíná líbit víc a víc. Historie sice taky není úplně přesná, nicméně chtít hraný dokument je naivní. (27.03.2009)

Dákové jsou rumunskou expresí romantizovaného patriotismu. Stranický ideál doby naplnil Sergiu Nicolaescu svědomitě a vítězí za vlast, za národ i za stranu. Dácký národ je sice mírumilovný, ale také připraven odhodlaně bránit svou výsostnou svobodu vlastním tělem, elita skládá nejintimnější oběti a pod moudrým panovníkem země jen vzkvétá. Sergiu Nicolaescu vychází z historických dat a slouží vlasti a romantickým představám nevinnosti, svoji prvotinu v hraném filmu ctižádostivě opatřil opulentní výpravou, choreografie je heroická, a svým průběhem se příběh nikterak neodchyluje od jiných filmových národních eposů. Dákové: muži jsou udatní, ženy lepé, komunitní soužití soudržné, epické kroky nepřekvapí a vlastně vše splní to, co od žánru filmový divák víceméně očekává. Tím romantickým hrdinou ve vlastenecké filmové písni je Septimius Severus (příjemný Pierre Brice s hlasem Iona Besoiua), schopný římský generál a morální idealista. Překvapující zjištění je pozdější skvostnou příležitostí k vlastenecké orgii, pak se dokonce objeví láska a mužné hrdinství. Vzorovým vladařem svobodného národa je Decebalus (sympatický Amza Pellea s hlasem Emanoila Petruța), největší, ale také i poslední, král Dáků. Vskutku ojediněle moudrý vůdce nezávislého národa! Hlavní ženskou postavou je Meda (příjemná Marie-José Nat s hlasem Leopoldiny Bălănuță), Decebalova dcerka a křehký půvab karpatských dolin i hor. Zdravé jádro dáckého národa. Výraznou postavou je Cornelius Fuscus (příjemný Georges Marchal s hlasem Gheorghe Dinicăa), římský generál a hlavní dobyvatel dáckého území a šlachovitý mužík s těmi nejvyššími osobními ambicemi v hlaholu slávy. Výraznější postavou je také Domitian (zajímavý György Kovács s hlasem Fory Etterleho), římský císař, obezřetný, poživačný a škodolibě hravý. Z dalších rolí: Decebalův synek a vskutku vzorná junácká budoucnost národa Cotyso (Alexandru Herescu s hlasem Itefana Iordacheho), římský senátor, zvláštní vyjednavač a Severův otec Attius (Geo Barton), svatých tradic i svátostí dbalý dácký velekněz (Emil Botta), přední dácký vojenský velitel Olupera (Mircea Albulescu), či Attiův vrah Remaxos (Septimiu Sever). Film Dákové je vlasteneckým romantismem. Rumunský historický epos snad potěší všechny příznivce žánru. (14.01.2021)