Pozice dítěte

Tomuto výbornému sevřenému komornímu psychodramatu, která jde až na samou dřen, kraluje Luminita Gheorghiu. Její ztvárnění dominantní, manipulativní matky, jež je patologicky posedlá svým synem, jediným dítětem, je naprosto strhující a táhne celý film. Jen tomu chybí podrobnější prokreslení postavy syna. Nevíme moc, jaké jsou jeho pohnutky a jeho výkyvy, kdy jednou matku posílá doslova do prdele a pak zas plní její vůli, nepůsobí moc uvěřitelně. I přesto je však snímek velice silný, máchá diváka v emocionálním bahně a zůstane v hlavě dlouhou dobu po projekci. (03.07.2013)

[SFF 2013, Sydney] "Moral malaise of Romania’s corruption-ridden middle classes." A takisto maximálne autentický, zžieravý a kauzálny odraz výchovnej absencie, manipulatívnej dominancie, deštruktívnej sebeckosti a...materskej lásky. Leitmotiv straty syna je rovnako dvojznačný ako samotný názov ("Pozitia Copilului" - pozícia dieťaťa, v prenesenom slova zmysle tu možno hovoriť o akom si ťažkom bremene či viacmenej negatívnej predestinácií alebo tiež "pozitia corpului" - pozícia tela, termín používaný v policajných záznamoch v súvislosti s určením miesta činu...) a to predovšetkým kvôli tomu, že po cca. 60 min. si uvedomíme, že nie sme svedkami jednej straty, ale hneď dvoch...nutno dodať, z etického pohľadu diametrálne odlišných. Prvá sa odohráva pri tragickej autonehode, kedy o život príde malý chlapec zo sociálne slabšej rodiny. Okolnosti tohoto incidentu a celého dopadu na poškodenú rodinu sú zámerne upozadené na úkor podrobnej morálnej i psychickej determinácie druhej, previnilej strany. Postupne potom dochádza k ich slovnej rekonštrukcii a pri konci aj zdrcujúcej kulminácií. Druhá zreteľne vyplýva z úsečného vzťahu medzi dobre zabezpečenou matkou a jej rozmaznaným potomkom na základe ktorého si vieme odvodiť, že syn sa od matky dištancuje už niekoľko rokov, je pre ňu už dlhšie stratený. Cornelia cíti, že tentokrát by to už mohlo byť nadobro a preto sa vydáva na netaktne vyslobodzujúcu cestu plnú úplatkov, vychytralých telefonátov a rôznorodých machinácii. "Child's Pose" funguje vďaka vrstevnatým dialógom, "nervózne" kontaktnej kamere, civilnému herectvu a sústredene produkuje niekoľko nezabudnuteľných scén pri ktorých sa pravidelne moc dýchať nedá. Absolútnym vrcholom ľadovca je potom (už vyššie načrtnutý) konfrontačný epilóg čo by emočný uragán víriaci dva druhy žiaľu - rezignovaného a toho egocentrického... Pre stúpencov rumunskej školy povinnosť, pre zvyšok cenná skúsenosť. (11.06.2013)

Netzer nám a režisérom východného bloku ukazuje, ako navodiť napätie pri dialógoch, ako vzbudiť záujem u diváka napriek extrémnej komornosti diela a absencie klasického "zvratového" deja a tým pádom ako dať filmu spád. Tie dialógy neprezrádzajú žiadne nečakané odhalenia ani kostlivcov v skriniach hrdinov, i keď sa tak občas snažia tváriť. Odhalenia sú čisto psychologického charakteru a my nemáme dôvod pochybovať o dôveryhodnosti konania ani jednej z postáv. Z Pozície sa ale dozvieme v druhom pláne niečo o súčasnej materiálnej spoločnosti, kde taktiež tkvie problém vzťahu matky a syna a jej snachy a určite nie je od veci popremýšlať napríklad aj o "pozícii dieťaťa" v budúcnosti chlapíka, ktorý je ochotný si nechať zaplatiť za "malé" klamstvo. Takýchto momentov je tu viac a práve tie robia z podobných filmov, ktorých je na festivaloch neúrekom, tie najhodnotnejšie a preto prichádzajú do zahraničia do kín. Takže zase ďalší návod pre slovenských rejžov, kade vedie cesta.... (15.12.2013)

Ufff! Tohle byla ale rána. Drama, kombinující pohled na společenskou smetánku zcela odtrženou od reality, která ve své aroganci spoléhá na to, že koupit se dá vše a nevyrovnaný vztah dominantní matky se zdánlivě apatickým synem. Ve chvíli, kdy Cornelie začala řešit Barbovu nehodu, jsem měl sto chutí jí zabít. To přehlížení a suverenita tváří v tvář tragédii dokázalo rozčílit. Ale jak se postupně začaly rozplétat rodinné vztahy, občas jsem pocítil bodnutí pochopení a lítosti. Vedle výborných herců se film může pyšnit několika vytříbenými dialogy, přičemž na vrchol řadím ten, kdy se matka snaží koupit svědka nehody. To byl majstrštyk. Ale dostal mě i rozhovor se snachou a účinkem se neminula ani závěrečná scéna s pozůstalými. Vlastně jediné, co bych vytkl, byl samotný závěr, který měl snad ujasnit charakterovou změnu, ale mě přišel zahraný do ztracena. Každopádně Rumunům tleskám. 85% (21.05.2014)

,,KDYŽ UŽ JSTE SE DO TOHO VLOŽILI, TAK TO DOTÁHNĚTE DO KONCE.“ … ,, - NĚCO BYS MOHL UDĚLAT I TY. NE JENOM MY.…“ /// O tom, jak maminka s tatínkem tahali děťátko z průseru. To děťátko má – co já vím… přes čtyřicet a má je totálně v píči. A čím větší snahu ti dva vynakládaj, tím je jeho ochota spolupracovat menší a menší, až nakonec…. Takže sleduju myšlenkový pochody starý rašple, která má konexe a … to je asi tak všechno (prachy vole, ještě prachy má…). Neuvěřitelně toužím jí tak nějak z blízka (zoči voči) zařvat do ksichtu TY STARÁ BLBÁ PÍČO!, ale víte co - neudělám to. Je mi to totiž fuk. Teda dokuď mi nějakej takovejhle zmetek nesejme někoho bližního. Ale takhle přece naše společnost funguje. A film? Taková festivalová píčovina, která ví, co říká, ale styl vyprávění jde mimo můj koncertní sál (jako tvoje komentáře… hohohó, tak na to se podívám…). To takovej Major… ten si na nic nehrál, nemusím u něj přemejšlet, jestli zrovna tenhle záběr má bejt ten nezapomenutelnej, nebo jestli jsem neprosral monolog, kterej má vejít do dějin (kinematografie debile!). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Protože sledovat důchodce je Velká nádhera. 2.) Vlastně ani nevím. 3.) Thx za titule ,,jives“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.02.2014)