Přerušený kruh

Adeptů na odpad roku nikdy není dost, proto jsem rád, že i Holanďané vysílají své štiky na festivaly, kde nezřídka kdy zazáří. Gandalf deflorující zaměstnankyni tetovacího studia se svou existencí zasloužil čestné místo po boku Babkovřesk, Bez doteku či hróóózného Fantoma, welcome to the loser's club! odpad! (07.12.2013)

Je věčná škoda, že Broken Circle Breakdown není videoklip - jako takový by vzhledem ke kvalitě hudebních výstupů shrábnul 5* bez mrknutí oka. Naneštěstí je to film, konkrétně belgicko nizozemská mutace snímků Je to i můj život, Blue Valentine a Síla country. Že si z každého zmíněného snaží vzít to nejlepší je zcela pochopitelné, že v každém z převzatých aspektů funguje místy až trestuhodně průměrně už ne. Kde je chyba? Těžko říct, kvality má tento film nesporné, má to styl, má to hudbu, má to skvělé herce... Oscarová nominace budiž v tomto směru pochopena. Na druhou stranu je délka 111 minut v tomto případě zbytečná - kdekdo mě asi teď začne kamenovat, ale velké množství záběrů bylo podle mě absolutně prázdných či samoúčelných. A proč? Opravdu takováto silná témata potřebují podobné pseudoumělecké berličky? Pochybuji. (03.02.2014)

Mnohými prirovnávané k Blue Valentine, ktorý ma vôbec ale vôbec neoslovil, a tak som sa bál aké to bude v tomto prípade. Avšak Broken Circle Breakdown už bol veru iný príbeh, a naozaj veľmi silný a pri mnohých okamihoch som sa neubránil slzám. Scenár je taký viacmenej vyvážený, ale vďaka tomu spracovaniu s poprehadzovanou časovou následnosťou sa z toho stalo oveľa hodnotnejšie dielo ako keby išiel dej chronologicky. Zároveň sa v tom dalo aj celkom dobre orientovať a tá precítenosť deju sprevádzaná akustickým country bluegrassovými melódiami. Páčilo sa mi to, a pritom country ma nikdy neuchvátilo. No a veľkú rolu na dojme z tohto filmu určite hrali aj tie nekonečné úvahy na váhach viery v protiklade s ateizmom. (01.12.2013)

Rád chodím na filmy, které ve mně dokáží vyvolat jakékoliv emoce. Vlastně takové filmy vyhledávám. Když to má pak jeden film ve svém popisu, utíkám za tím. Humorný a dojemný, muzikální a komorní zároveň je snímek belgického režiséra, který před lety v Karlových Varech úspěšně představil své Smolaře. Přeskakování v čase během děje není na obtíž a postavy, které jsou skvěle zahrané, se tak divákovi odhalují postupně až do samého konce. Zatím nedojemnější film letošního vážného festivalu. (02.07.2013)

Koho tak obvinit z toho, že štěstí netrvá věčně? V této záležitosti mají naprosto jasno snad jen ateisté, kteří jako první oblaží svým spíláním Boha, v kterého nevěří, a ve svém soukromém procesu ho, mimo jiné, obžalují z požadavku dětské oběti, další si projdou stádiem přízemnějšího sebeobviňování, následujícím po pitvě domnělých pochybení rodiny i společnosti, pod tíhou zármutku je však dovoleno vše, jen do chvíle, kdy je vám odejmuta poslední naděje (či víra), která pomáhá jít dál, pak je i Darwin mrtvej, ať žije Zentiva... V emotivní, přesto nevydírající noční můře všech rodičů lze projít popisem různých fází zoufalství, i tak je v ní víc života než umírání, díky pomíchaným fragmentům štěstí a bolesti, polidštěným postavám a skvěle padnoucímu bluegrassovému průvodci prožíváním smutku i hledáním nového smyslu života... Pro mě úchvatný zážitek. (04.11.2013)