Přerušený kruh

Jaký rozjezd, takový pád. Jak velká láska, tak velká bolest. Belgický přírůstek Broken Circle Breakdown do emotivních rodinných dramat prověří zkoušku rodičovské lásky, i to, co přijde „potom“. Nejprve byli dva. Blonďatá tatérka Elise a bluegrassový muzikant Didier. Láska jako trám. Logicky přišlo dítě. Jenže po šesti letech radostí i strastí přišla pořádná rána. Dcera Maybelle má leukémii. A léčba se příliš nedaří. A otázky viny postupně vylézají na povrch. Trpělivé manévrování se scénami, které postupně rozpletou poměrně jednoduchý děj. Podstatnou roli tu představuje paměť. Tu si vzpomene on, tam zase zavzpomíná ona. Oba trpí stejně. Oba se s tím vypořádávají po svém. Zajímavou roli hraje i její kůže – šťastné chvíle se rázem mění v nepříjemné vzpomínky, stačí trocha barvy a kérka rázem dostane nový význam. Symbolické, ale stačí to? Mně nakonec tohle na první pohled sympatické vyprávění s četnými hudebními výstupy bluegrassové kapely k výraznější spokojenosti nestačilo. Slušné tři hvězdy, ale nakonec nechám právě ty tři!! (13.10.2013)

Nebudem sa tváriť ako suchopárny kritik a tvrdiť, že isté látky sú z princípu emocionálne vydieračské a nezaobídu sa bez klišé. Prípadov, keď rodina....no veď uvidíte, je veľmi veľa a tak pravidelné stretnutia s takouto citlivou a depresívnou témou v kinematografii sú nevyhnutné. Nie je dôležité, že hovoríte to, čo už dávno pred vami niekto povedal, ale že to podáte realisticky, uveriteľne a viete k danej situácii napísať tie správne dialógy. O výbere hercov ani nehovoriac. Kritika podobných profesionálne natočených filmov je myslím facka rodinám, ktoré podobným peklom prešli a pre ktoré môže byť práve Broken circle breakdown srdcovou záležitosťou. (07.04.2014)

Já vlastně ani nevím, kde bych pořádně začal, takový dojem na mě tenhle film zanechal. Paradoxně, možná tím nejslabším článkem byla asi hudba. Ne, že by se mi nelíbila, to v žádném případě, ale to ostatní mi přišlo jednoduše lepší. Dramatický vztah dvo(troj)jice lidí, solidní, herecké výkony a potom hlavně konec, po kterém mi jen malinko spadla čelist. Velice smutný příběh, který já doufám osobně nikdy nezažiju. To bych se šel asi zastřelit. (12.03.2015)

Takové citové vydírání mě nezaujalo. Ale akademici z Hollywoodu to oslavují a proto ho také nominovali na oscara. Film spoléhá jen na to, že uroníte slzu nad příběhem hlavního hrdiny, který v průběhu filmu přijde o svou rodinu. K tomu vám ukazují neustále další a další nezajímavé flashbacky, některé i s hudební vložkou, která jako celý film nestojí za nic... Během celého filmu jsem vyhlížel, kdy přijde vytoužený konec, ten ale ne a ne přijít. Nakonec jsem se ho teda dočkal, sice s traumatem z nekonečně nudné blbosti, ale přece.. Pro mě je to nejslabší film letošních oscarů, 25 % (31.01.2014)

Těžký film na strávení. A těžká témata, ačkoliv o některá se film jen lehce opřel (absurdita náboženství, pozastavení léčebných pokroků kvůli náboženské etice..), po konci je vám velice úzko. Život je prostě neskutečně nevyzpytatelný, zrovna tak jako tenhle film, u kterého si v půlce myslíte, že víte přesně která bije, abyste se za chvíli dozvěděli, že nevíte vůbec nic. SPOILER>> Smrt dítěte a následné odcizení KONEC SPOILERU bylo vyobrazeno tak reálně, až jsem měla slzy v očích. Ale přesto jsem neměla pocit, že se je ze mě snaží někdo vydolovat. Co mi překážalo v dokonalém zážitku byly nudné country vložky (údajně onen vyzdvihovaný "znamenitý soundtrack", pro mě utrpení) a chvílemi i zmatené skoky v čase. Kromě těchto nedostatků je to ale silný zážitek. (Mimochodem u Veerle Baetens bylo zajímavé sledovat, jak je v jednom okamžiku krásná a za chvíli zase neskutečně ošklivá, až jsem měla pocit, že její postavu hrají dvě různé herečky. ) (10.11.2013)