Hatufim

Na začátek bych chtěl podotknout, že Homeland je mou srdcovou záležitostí. Hatufim se od Homelandu liší především v tom, že zde není znát ten klasický americký seriálový rukopis - tzn. není tak akční, přechytračený ani záludný. Ba naopak, Hatufim je hlavně o psychologické stránce věci, o emocích. Působí mnohem reálněji, vyzráleji a uvěřitelněji. Navíc je zde použita skvělá hudba dokreslující celou atmosféru seriálu. První série je spíše o poznávání hlavních postav, místy vskutku zdlouhavém, ale přitom dopodrobna nastiňujícím problematiku vztahů v rodinách válečných zajatců. Oba tyto seriály jsou výtečné, podobné a přitom zcela jiné. Homeland mi dopřává takovou tu akční a mysteriozní stránku, zatímco Hatufim spíše tu psychologickou a emoční. Proto si myslím, že zhlédnutí obou těchto seriálů má své opodstatnění. Co se týče herců - nejvíce se mi líbil herecký projev Ishaie Golana (Uri), Assi Cohena (Amiel Ben-Horin) a Jonathana Uziela (Ynon Meiri). Hodně oceňuji také šprýmy a faux pas od Yael Eitan (Dana), u kterých se nesčetně krát zasměji a odreaguji se tak na chvíli od pochmurnější atmosféry. První série - 90%. Druhá série je už trošku o něčem jiném. Některé postavy už máme prokouknuty dopodrobna, jejich psychologický profil i chování. Nicméně děj se stále vyvíjí, na povrch vyvěrají nové skutečnosti, objevují se nové tzv. WTF momenty. Konec druhé série byl hodně emotivní a poslední minuty závěrečného dílu nechaly kvalitně pootevřená vrátka pro sérii třetí, která bohužel nebo bohudík, již zřejmě natočena nebude. Dávám druhé sérii 99.99% - setinku strhávám za předvídatelnost. Avšak zpracování, interiéry, exteriéry - to vše je naprosto nad očekávání, prostě geniální a realistické. Víc takovýchto seriálů, prosím. Tato problematika se nikdy neomrzí a musí se to lidem (především těm z prvního světa) dostat pod kůži, ať vědí, co se dennodenně děje v těchto zemích na základě náboženských pohnutek. Allahu Akbar! (17.02.2014)

Uri, Nimrod a mrtvý Amiel se po výměně vězňů vrací po sedmnácti letech zajetí ze Sýrie zpět do Izraele. Po nadšení přichází zjištění, že výpovědi těch dvou se neshodují a navíc spolu tajně komunikují. První série (2009) je napínavý psychologický film s brilantně vykreslenými postavami, kde je skvěle ukázaný problémový návrat traumatizovaných vojáků, kteří se vrací do jiných životů. Druhá série ( 2012) převáží ve špionážní film, který je v závěru trochu nevěrohodně přestřelen do akční Ameriky, ale tento předchůdce izraelských seriálových lahůdek Kfulim a Fauda ( které jsou pro mne kapku výš ) je hodně dobrá práce. Krom toho je to hodně zajímavý náhled do izraelské společnosti a ikdyž je občas ve vyprávění na všechno hodně času, mne to udrželo v pozornosti celou dobu a navíc to bylo i zábavné - moje favoritka dcerka Dana (Yael Eitan) (15.06.2020)

1. řada - určitě velmi dobré, ale za nadprůměrné nebo vynikající bych to v roce 2020 neoznačil. Ale v roce 2010 možná ano. 85%. Uvidíme u druhé řady./2.řada - až do 11.dílu si to drželo předchozí standard, pak se podle mého názoru scénárista pomátl. Obecně si myslím, že potenciál toho všeho (na ploše 24 dílů) nebyl dostatečně využitý, resp. závěr hodně odfláknutý, ale nechci tady spoilerovat. (01.07.2020)

Předloha pro seriál Homeland. Seriál má hloubku a ukazuje hlavně psychologický profil a vývoj hrdinů a jejich přibuzných, postoj celé společnosti v 10 dílech, což je sice fascinující, ale místy zdlouhavé. Je potěšující, že zde nebyla žádná hysterická, psychicky nemocná agentka FBI ani zdivočelé scény, intrikánství jako v Homelandu, od kterého mě právě tohle odradilo. Postavy působí věrohodně, propracovaně a rozuzlení je překvapením. Seriál je stejně odporný jako je život sám. Takže doporučuji. (08.06.2013)

4 až 5* za herecké výkony v obou sezonách. Možná, kdybych NEviděl nejdříve seriál Fauda,který je v této problematice bestof,možná by celkově hodnotil jinak. 2 sezona na rozdíl od 1. akční, ale bohužel se to z půlky rozjelo ve stylu brazilské telenovely křížené s českým VKV,Ulicí apod. A navíc zbytečně a najivně překombinované. Celobsahově věřím, že to mělo u nich doma /Izrael/ velký úspěch. Je to námět, který takřka vychází/el z jejich každodenní reality. Naprosto trefně a výstižně to popsal Tosi, až tedy na tu kvalitu. Celkovou...... (06.05.2020)