Zahrada slov

Makoto je zpět (po předchozím filmu z roku 2011, ve kterém se snažil tvořit jako Myiazaki a nešlo mu to) a ve výborné formě! Zahrada slov je vizuálně úchvatná (déšť, voda, větve nad vodní hladinou) a maximálně melancholická. Poprvé jsem viděl film Makoto Shinkaie na velkém plátně a velmi mu to svědčilo! Zrovna na něco podobné, pomalu plynoucí a ze života, jsem měl náladu! Klobouk dolů před týmem tvořícím české titulky pro uvedení na Animefestu! ■ Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=udDIkl6z8X0 (10.05.2014)

Je to celkom dobrá animovaná romanticky ladená dráma. Má pomerne dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý sa rozhodne, že do školy nebude chodiť počas daždivých rán, ale miesto toho bude tráviť čas na príjemnom posedení obkolesenom prírodou, aby sa tu mohol venovať svojej záľube, návrhu topánok. Tu sa stretáva so staršou ženou, ktorá tu tiež rada trávi svoj voľný čas a postupne medzi nimi vzniká puto, ale každý má aj svoje problémy. Spracovanie sa mi páči, kvôli tejto úplne krátkej dĺžke samozrejme dej nemôže byť až tak moc prepracovaný a rozvitý, ale aj tak si nemôžem moc sťažovať. Získalo si ma to už od prvého okamihu, dve sympatické postavy, pričom spočiatku sa divák dozvie hlavne o ňom a neskoršie zase o nej, veľmi dobre podané ich postupné zbližovanie, zaujímavá línia v škole, k tomu celý ten prakticky až poetický prírodný prvok v tomto prípade ešte doplnený o dážď, takže tu sa je stále na čo pozerať a pôsobí to veľmi príjemne. Takže nič sa nedá vytknúť ani jednotlivým postavám, hlavný priestor má samozrejme obzvlášť hlavné duo, ktoré mi sadlo aj charakterovo, takže som im fandil, aj keď to nie je práve klasické romantické puto, za čo môže hlavne vekový rozdiel, ale to je v rámci tohto diela len drobnosť. Animácia je opäť prakticky na najvyššej úrovni, vizuálny štýl tohto režiséra je skutočne perfektný, dôraz na detail, skvelá práca so strihom, vzdialenosti a uhly, z ktorých sú zaberané jednotlivé scény, k tomu ten cit pre prírodu, tu sa nedá absolútne nič vytknúť, jednoducho dokonalosť. Na predchádzajúci podobný projekt tohto režiséra 5 Centimeters per Second to síce nemá, ale aj tak som veľmi spokojný a zážitok z tohto diela je stále na vysokej úrovni. 76% (16.08.2013)

Je irelevantní se rozepisovat, o čem je tenhle krátký film. Stačilo by říct, že je to další dílo Makoto Shinkaie, jehož všechny snímky jsou víceméně o tom samém, střídají se pouze prostředí a postavy. I když některé prvky prostředí se také opakují. Proč ale i tohle hodnotím nadprůměrně, je nejenom kvůli (zase) krásné animaci, ale především kvůli pocitu, který ve mně film (zase) zanechal. A ten pocit je dlouho rezonující. (10.08.2013)

Je to krátké, takže poměrně málo o postavách, přesto mi přijde, že jsem toho věděla dost. Nebo přesně tolik, kolik bylo záměrem. Přeci jen...je úplně běžné, že o tom druhém toho taky často nevíte dost. Takže možná lepší, že délka je, jaká je. Stejně jako déšť. Taky to netrvá dlouho. Plus do toho luxusní vizuál. Já sama mám pro déšť velkou slabost, takže naladově mi to hodně sedlo. A příběhově taky. A teď mě omluvte, jdu si pustit mou oblíbenou...I'm only happy when it rains I'm only happy when it's complicated And though I know you can't appreciate it I'm only happy when it rains... :) (11.10.2023)

„PRÁVĚ SIS POMYSLEL, CO TO JE ZA DIVNOU ŽENSKOU, ŽE JO? TO JE V POŘÁDKU, KONECKONCŮ, JSME JEN LIDÉ. KAŽDÝ Z NÁS MÁ SVÉ VÝSTŘEDNOSTI…“ Do Tokia právě přišlo červnové období dešťů. Patnáctiletý Takao má déšť rád, a tak při cestě do školy, v přestupní stanici Šindžuku, sejde z cesty do školy a zajde do městského rozlehlého parku. A zde, v altánku, se seznámí s mladou ženou, popíjící pivečko a zakusuje ho čokoládou… » Co se mi líbilo: 1) Animace. Jde o úžasnou podívanou. Největší téma si nechám do samotné části popisu, nicméně co tento film vynáší tak vysoko jsou drobné detaily; odpadávající zbytky křídy při psaní znaků na tabuli, všeobecné odrazy světel nebo automobily a jejich pohyb na silnici. Stíny a jejich proměnlivost tu hrají taktéž zásadní roli. 2) Hudba. Mluvím především o té podkresové. Tentokrát ji netvořil pan Tenmon, nýbrž pan Kašiwa. A abych řekl pravdu, volba klavíru jako ústředního hudebního nástroje filmu jen prospěla. Pan Šinkai si hudebního skladatele vybral velice moudře. Jako ukázku vybírám Silent Summer. Jen je škoda, že se v dalších jeho filmech už nevyskytuje. 3) Hlavní hrdina. Na to, že mu bylo pouhých patnáct, si získal můj zasloužený respekt. Vytyčil si cíl v životě a tvrdě pracuje, aby se zlepšoval v řemeslu obuvníka, které jinak než praxí se naučit ani nejde. Jenže, takové řemeslo vyžaduje výrobu kopyt či pořizování drahých materiálů na svršky a na takové potřeby si musí Takao vydělat jeny. A tak místo prohánění středoškolaček tvrdě dře, aby mohl nastoupit na odbornou školu. To je panečku cílevědomý frajer! 4) Park v proměnách počasí. Film velkolepě reprezentuje úctu Japonců k přírodě. Ukazuje na její křehkost a přirozenost, díky které věžáky v centru Tokia vypadají jako skvostné budovy uprostřed přírody. Dalším tématem filmu je déšť. Stejně jako Takao i já mám slabost pro procházky v dešti pod průhledným deštníkem. Ve filmu je zachycen přímo úchvatně, působí velmi věrohodně. 5) Vlaky. To by nebyl pan Šinkai, kdyby ve filmu chyběl jeho ústřední motiv, spojující všechny jeho snímky. Nejvíce záběrů tu získá přestupní uzel Šindžuku, který patří mezi nejvytíženější nádraží na světě. » Co jsem nemusel: Jak můžu jako nadšenec do obuvi a romantický melancholik vůbec říct, že se mi film nelíbil? To by mě huba pálila ještě pěkně dlouho. » Shrnutí: Když jsem tento baťovský animák poprvé viděl před pěti lety, neváhal jsem a dal jsem filmu plný počet. Dnes, když jsem si ho pustil znovu, nemám žádný důvod své prvotní hodnocení měnit. Film na mě působí dostatečně poutavě k tomu, abych jsem si ho zařadil do Oblíbených. Je to první anime titul, co mi představil moderní Šinkaiovu tvorbu, s níž se jako divák ztotožňuji. (06.02.2021)