Nedokončená skladba

Film srovnatelný s tím nejlepším, co u nás bylo natočeno podle knih Bohumila Hrabala. Stejně jako Hrabal i Čechov představoval ve svém díle postavy, které působí nerealisticky, možná až na hranici trapnosti, ale nikdy neupadnou do směšnosti, protože jim nechybí výrazný lidský rozměr (za všechny příklady stačí říct jen - strýc Pepin). Absurdní atmosféra Nedokončené skladby je k sežrání. Tvůrci velmi dobře převedli na plátno čechovovský ,,smích skrz slzy". Skoro každá scéna má nějaký ironický dovětek, každá postava (a že se jich tu hemží!) projde určitým vývojem až k pointě, v níž se mísí smích s pláčem. Starý pán je během oslavy neustále buzen se slovy, že je trapné, že spí - a když se večer na moment probudí a začne blábolit, je mu řečeno ,,ať se radši prospí...". Šlechtična z rozmaru pošle sluhu pro svini, protože hráli karty o to, kdo se na ní projede kolem panství. Chudák s nemocnou ženou přijíždí pro doktora na panství, kde mu ve dveřích řeknou ,,aby aspoň vzal ty jahody a odnesl je pryč" - tak tam bloudí, bosý, aby nenašlapal, pomoci se nedočká a ještě se laskavě ptá, kam má odložit ty jahody. Další muž chce po hádce odjet z města, nasedne do kočáru a poručí zapřáhnout koně. A na konci jen vidíme, jak ve stojícím kočáru spí, nejspíš proto, že na koně už ve zchudlém panství nemají... To jsou jen čtyři náhodně vybrané příklady, ale podobnými hořko-sladkými příběhy je tento snímek doslova nacpán. Je velmi chytře vystavěn a až ho uvidím v lepší kvalitě (ne s příšerně protivným slovenským dabingem) a dojdou mi tak všechny jemné nuance, nejspíš mu dám plné hodnocení. (15.06.2013)

Nedokončená skladba pre mňa znamenala nedopozeraný film. Čechovove poviedky a hry som čítaval, filmy Nikitu Michalkova nepoznám a prvý kontakt s jeho dielom nedopadol najslávnejšie. Čudní ľudia postupne prichádzajú a nabaľujú sa na dvojicu z úvodu, teatrálne sa zvítavajú, bozkávajú, rôzne sa pitvoria, niečo čudné bľabocú a hlavne sa snažia tak po rusky nebyť sebou, ale niekým iným. Trochu mi to úvodné pribúdanie hostí bez toho, aby pribúdali aj dojmy evokovalo Ravelovo Bolero. Po nejakom čase som rekordér vypol, aby som zabránil asociácii Michalkov-Nedokončená skladba. Určite nakrútil lepšie filmy. (17.09.2010)

Čechov napsal tuto hru (Platonov) údajně v sedmnácti (jisté věcí jsou ní ještě nedozrálé) a byla publikována až po jeho smrti (jisté věci jsou v ní už přezrálé); nicméně ji v podledních letech měla na repertoáru divadla v Praze, Brně i Olomouci. Michalkov je bezesporu mistr-vykladač předrevoluční doby, dovede jí vykládat i tehdy, když "děje dějí v jiné době". Přestože se Trileckij domnívá (viz text distributora), že to bude takhle a "že nic jiného už nebude", skladbu pro jeho/jejich mechanický klavír brzy utnou bolševici, a s ní celý okázalý zahradní (mám velkou slabost pro zahrady) piknik. Po shlédnutí filmu nás to může sotva překvapit. Pozn. 1.: V českých překladech a inscenacích bývá Platonov často označován (např. Ivan Wernisch) za darebáka. Pokud to přijmeme, bude třeba doložit proč a čím se vyznačuje. Anna Petrovna ho kárá: "Platonove, proč nám kazíte den svým otravným moralizováním? Zacházíte příliš daleko. A máte vůbec na něco takového právo?". Pozn. 2: Platonovovi je 35 let, má jakési povolání (vesnický učitel) a je ženat (celkem šťastně). Přesto se považuje za ztroskotance - tedy ve věku, kdy spousta současných mužů ještě dlí u maminky nebo u milenky a domnívají se, že na všechno mají ještě dost času. Pozn.3: Měl jsem k dispozici bohužel nekvalitní kopii; obraz střídavě připomínal francouzské impresionisty a ruské realisty, obtížně rozumitelné dialogy byly doprovázany permanentním šumem (pro změnu) elektronického klavíru. (18.02.2018)

"Můj otec se bál přiblížit k tomuto domu a já tu sedím s jejím blahorodím a diskutuji o počasí...a tak to má být". Vývoj společnosti je pro lidstvo přínosnější než vývoj technologický. Kupříkladu, co může být pro aristokrata s modrou krví horší, než vidět ubohého podomka hrajícího na klavír bez chyby vznešenou skladbu. Na druhou stranu samostatně hrající mechanické pianino, tomu se říká pokrok. Den___Čas odpočinku, rozjímání a nic nedělání, ale i infantilní rozmařilé zábavy, při které se pokorný, prostý člověk, na něhož čeká nejprve opovržení a potom déšť, musí pokřižovat. Podvečer___První výčitky, hrdinně sebevědomá prohlášení, absurdní představy o pomoci TĚM chudým, ale i prvotní náznaky odkrývání skutečné pravdy, která je zde ubíjena falší a pokrytectvím a zoufale vykuje zpovzdálí s nohama zabořenýma v morálním bahně...které všichni hosté zatím úspěšně obcházejí. Večer__v klidu povečeřet, moralizovat o starých dobrých časech, dostat pár facek a začít se litovat. Noc___na lítost již není čas, je potřeba křičet, hodit vše za hlavu, začít znovu a lépe, s čistým svědomím a pevným charakterem. Do bahna je třeba vstoupit. Úsvit___zapomeňme na vše, vraťme se..."Vše bude zase jako předtím...". Ven z bahna ven, pěkně okolo. Zapomeňme na své předchozí prozření o prázdnotě svého života, o své (ne)potřebnosti vůči druhým o smyslu svých skutečných přání i potřeb. Zapomeňme na život bez lži. Michalkov představuje psychologickou, barevnou stínohru s fantastickým závěrem, který volá Triera a jeho Melancholii - Takhle se to dělá, Larsi, víme? (21.08.2016)

Páni a paničky, všetko divné postavy, nikam nevedúce dialógy, smiech bez príčiny, kto sa na to dokáže pozerať? U Allena má nejaká podobná konverzačka vždy nejaký zmysel, skrytý význam. Tu bol význam tak ukrytý, že asi len miestne publikom by to dokázalo oceniť. Slovenský dabing je výrazný, že ani skutoční herci neprednášali texty s takým zanietením. Najskôr ma to rušilo, ale pri absencii zmyslu deja to bol nakoniec najlepší prvok filmu. (20.10.2015)