Halimina cesta

Když starý Avdo vlezl do rovu a pak se šel podívat na svoji bývalou dceru, musel jsem se kousnout do spodního rtu, abych nezačal brečet. Víc popisovat emoce asi netřeba a je fakt, že na konci filmu se v Artu nikdo ani nepohnul, tak slušně zkoprnělý publikum se často nevidí. Brilantně odkrývané pointě předchází stále nepříjemnější detaily, flashbacky jsou sice poněkud násilnou, přesto ospravedlnitelnou cestou k pravdě. Je mi srdečně jedno, na jakých skutečných událostech film stojí, protože to pozadí ukrývající se za tragédií dvou rodin je sakra reálné, nedávné a bylo zatraceně blízko. A něco podobnýho se může stát i teď kdekoliv v Evropě, protože jestli si někdo myslí, že se lidstvo poučilo, pořádně hořce se mu vysmějte a jděte si na glóbus ukázat, kde leží Krym. Původně jsem měl problém překousnout, že za to celé zase může ta skvělá a tolik potřebná víra, ale ono v Halimině cestě jde o poněkud hlubší tématiku. Jednoznačně nejlepší film letošního Cinema Mundi, 2014 (a smutná ukázka, jak daleko mají páni Akademici ke skutečnému světu). (03.03.2014)

Balkánci tento, poměrně náročný příběh na pochopení, natočili tak syrově a nekompromisně, až mi bylo těžko na něj koukat a ke konci ho vůbec dokoukat. Halimina cesta totiž poukazuje na skutečnost, se kterou v současné době zápolí prakticky celá Evropa - setkání Muslimky a Křesťana, které tu zachází do takových krajností, až se jim narodí dítě. Jednání a chování okolí je pak poměrně brutální, což dokazuje, že to, s čím dnešní Evropa zápolí, Balkánci měli na talíři už před pradávnem a nikdy to nedělalo dobrotu. Škoda jen, že z filmu mi vlivem deprese bylo spíš zle, než abych si z něj něco odnesl. Závěr pak byl logickým vyústěním zklamaných lidí na dně. Smutný, realistický a těžce depresivní film. (26.02.2015)

Niekedy je ťažké uveriť tomu, koľko nenávisti dokáže vrieť v jednom človeku, hlavne keď sa do toho primieša náboženstvo. Na Balkáne bolo napätie medzi kresťanmi a moslimami vždy. Boli obdobia, keď sa tento problém darilo zvládať lepšie (napr. kult osobnosti J. B. Tita, ktorý mal veľkú autoritu na oboch stranách) a obdobia, kedy to všetko končilo krutou vojnou. Problematické spolunažívanie oboch komunít sleduje aj tento film, pričom si v tomto smere v mnohom nedáva servítku pred ústa a všetko sa snaží vykresliť dosť drsnou a krutou formou. Páčilo sa mi aj prelínanie prítomnosti so zábermi z minulosti, jednotlivé udalosti tak v danom momente dostali hlbší význam. Jediné čo môžem vytknúť je pomerne nápadná jednostrannosť a účelovo emotívny koniec s cieľom čo najviac zasiahnuť diváka. V každom prípade by si však dnešná Európa mala poriadne preštudovať dejiny Balkánu a poučiť sa. Tieto problémy sa totiž už čochvíľa budú vzťahovať na celý kontinent. 80/100 (10.11.2015)

Režisérovi sa podarilo dostať divákovi hlboko pod kožu, jeho film podľa skutočnej udalosti je brilantne natočený a pomocou retrospektív postupne odhaľuje krutý osud rodín počas vojny. Zoširoka prerozprávaný príbeh ide krok za krokom do famózneho vyústenia a hoci sa dá záver vytušiť, v každom prípade dostáva divák nefaľšovanú dávku silnej emócie. Je to veľmi silný a kvalitný film. (12.04.2014)

Musím se přiznat, že ze začátku mně styl vyprávění připadal hodně kostrbatý. Střídání současnosti a minulosti, tomu já všeobecně moc neholduji, natož když ty flashbacky jsou v postatě na sebe nenavazující scény, které slouží jen jako příběhová či emotivní podpora dějové linky ze současnosti. Od začátku je však příběh velmi poutavý a tak jsem se do Halminy celkem bez problému dostal a odměnou mně byla závěrečná třetina, která má v sobě hned několik scén, který jsou fakt těžkej masox. Za velmi vydařené považuji, že tvůrci v těch srdcově nejintimnějších scénách na diváka nevytáhli žádný hudební motiv, ani tuny dialogů, ale vystačili si třeba z pohlazením konečků vlasů, nebo ramene, to bylo fakt udělaný moc hezky a o to větší mletý, ze mě ten film udělal. Jen abych ještě zvýšil sílu příběhu, nevybavuji si moc filmů, kde během dvaceti minut se najdou hned dvě scény u kterých mě bylo do breku. (22.02.2015)